Ve věži měli vojáci pozorovatelnu. Teď chtějí kostel v Krabonoši zachránit

Z bývalé vsi Krabonoš na Jindřichohradecku zbyl kromě pár domů jako jediný svědek událostí 20. století kostel sv. Jana Křtitele. Sloužil také armádě, léta chátral. Farnost v Českých Velenicích ho s dalšími nadšenci plánuje postupně obnovovat. Přispět však může ve veřejné sbírce každý.

Z jedné strany stojí rekreační chaloupka. V dáli mezi loukami teče meandrující Lužnice, hned vedle jsou ruiny bývalé fary a za plotem chátrají vojenské objekty. Uprostřed stojí téměř jako maják v temném moři kostel svatého Jana Křtitele s bílou zářící fasádou.

Je to „pamětník“ bývalé vsi Krabonoš na česko-rakouské hranici. Místa, které si v bouřlivém dvacátém století zažilo mnohé, podobně jako řada dalších vesnic na Vitorazsku. Po druhé světové válce, odsunu německého obyvatelstva a kvůli zřízení hraničního pásma ho čekal od roku 1948 postupný a úplný zánik.

Nyní má krabonošský kostel naději na záchranu a obnovu, o niž usiluje i kněz Tomáš Vyhnálek z Českých Velenic, pod jehož farnost spadá.

8 fotografií

Aktuální stav konta sbírky na obnovu kostela je okolo 240 tisíc korun. Jak je na tom samotný kostel?
Částka na sbírkovém účtu je pro nás obrovským povzbuzením. Zároveň ale ukazuje, jak velká výzva před námi stojí. Fyzický stav kostela je stále havarijní a my se ho snažíme zachránit na poslední chvíli. Místo oken jsou otvory, jedinou výjimkou a symbolem naděje je vitrážové okno, které se nám podařilo instalovat před dvěma lety. Uvnitř chybí podlaha, strop i elektřina. Přesto je v něm neuvěřitelná síla.

Jak to myslíte?
I v tomto provizorním stavu se zde konají bohoslužby a koncerty, které dokazují, jak moc toto místo lidi přitahuje.

Na co se vaše farnost plánuje zaměřit s prvními opravami?
Absolutní prioritou je instalace oken. Musíme stavbu co nejdříve uzavřít a ochránit ji před nepříznivým počasím, které ji desítky let ničilo. Když kostel zabezpečíme, následovat budou podlahy a stropy. To jsou základní kroky, abychom mohli interiér dále smysluplně využívat a chránit.

Co je třeba opravit nejnutněji?
Nejnutnější je to, co návštěvník možná ani neuvidí, tedy zajištění statiky. Musíme provést důkladnou kontrolu a v případě potřeby zpevnit historické konstrukce. Jde o základ, abychom zajistili bezpečnost všech budoucích návštěvníků a samotnou existenci této vzácné stavby pro další generace.

Dřív kostelem v Klení vedly stezky odvahy. Teď spolek shání peníze na fasádu

Plánujete kostel v budoucnosti trvale zpřístupnit lidem, nebo se bude otevírat jen při bohoslužbách, mších či různých slavnostech?
Chceme, aby kostel žil a byl lidem otevřený co nejvíce. Proto uvažujeme o dvoustupňovém zpřístupnění. V předsíni a v patře nad ní vytvoříme malé, ale moderní muzeum věnované pohnuté historii kostela i celé zaniklé obce Krabonoš. Tato část bude trvale přístupná. Hlavní loď se následně bude otevírat při bohoslužbách, koncertech, přednáškách a dalších kulturních a společenských akcích.

Bývalá obec Krabonoš, ale i celá oblast Vitorazska, jsou turisticky a cyklisticky vyhledávaným místem. Plánujete využít opravený kostel i tímto směrem?
Rozhodně. Kostel je už dnes přirozenou zastávkou pro stovky cyklistů a turistů, kteří projíždějí po okolní stezce. Po opravě se stane nejen duchovním, ale i vzdělávacím centrem. Moderní digitální průvodce vtáhne návštěvníky, zejména děti a mládež, do pohnutého příběhu tohoto místa a celého pohraničí. Chceme, aby kostel nebyl jen památkou, ale místem, kde historie promlouvá k současnosti.

Jaký je vůbec záměr farnosti s budoucím zaměřením kostela, jeho funkcí?
Naším hlavním záměrem je, aby kostel v Krabonoši byl duchovním a kulturním mostem v tomto unikátním pohraničním prostoru. Už dnes se díky své poloze stal místem setkávání Čechů a Rakušanů. Nechodí sem jen věřící, ale všichni lidé dobré vůle, kteří mají zájem o společnou historii a budování dobrých sousedských vztahů. Chceme, aby kostel byl otevřeným domem pro všechny, symbolem smíření a živým srdcem krajiny, jež se probouzí z historického zapomnění.

Krabonoš zmizel, kostel v místě zůstal

Když si do vyhledávače zadáte název Krabonoš, zjistíte, že podle jedné z tamních pověstí obec existovala už za časů krále Karla Velikého. První písemná zmínka se datuje k roku 1179. Další písemný zápis o místě na česko-rakouské hranici je z roku 1369, kdy je jako obec „Zwegayz“ uvedená v urbáři hrabství Litschau.

To už je minulost, nyní žádný Krabonoš není. V padesátých letech 20. století domy po vysídlení německy mluvících obyvatel zplanýroval tehdejší režim a zřídil zde ochranné pásmo. Zbyl tu jen hřbitov, stará škola a kostel svatého Jana Křtitele. To všechno je dnes už součástí Nové Vsi nad Lužnicí.

„Počátky kostela sahají zřejmě do 13. století. Dokonce jsem našel zápis ve školní kronice, kde se Krabonoš zmiňuje už v roce 985 a údajně to bylo sídlo markomanů, tedy strážců hranice. Kostel měl vzniknout stavebním spojením sálu pro rytíře a myslivecké kaple. Údajně později měl kostel a vesnici vypálit Jan Žižka, vyskytl se tu i mor a pak byla obec obnovena,“ říká Jiří Beníšek, jenž je kostelníkem a zajímá se o historii zaniklé obce.

Název Krabonoš je odvozený od pojmenování člověka, co nosí masku. Tak se to alespoň na Vitorazsku traduje. „Ale přesný původ se mi bohužel nepovedlo vypátrat. Já pocházím z Lesních Chalup, což je kousek odtud. Ke kostelu v Krabonoši jsem se dostal přes dědu, měl tam své první svaté přijímání. Poprvé jsem se do kostela dostal před třinácti lety. Naše předky shodou okolností nevyhnali, naše rodina má kořeny až do 17. století, proto mě ta historie zajímá. Já se rozhodl, že kostel pomohu zachránit,“ tvrdí Beníšek s úsměvem.

Před první světovou válkou žilo v Krabonoši přes pět set lidí a vesnice se rozrostla až na sedmdesátku domů. Obec měla svou školu, vodovod i vodojem. „To byl na rok 1902 opravdový luxus. Krabonoš byl už v roce 1895 osvícený i plynovými lampami veřejného osvětlení. Teď tu třeba zbyl dům pod kostelem se štukovými výzdobami, kde prý sídlil doktor. Zůstala škola, ze které je vlastně postavená dnes velká část kasáren, které už ale také chátrají,“ zmiňuje.

Po druhé světové válce byla většina obyvatel odsunutá do nedalekého Rakouska. Po roce 1948 začala řízená likvidace vesnice. „Vojáci měli v 50. letech zřízenou pozorovatelnu z věže kostela, aby dohlíželi na hranice. Hlídaly se i pohřby, aby se odtud neutíkalo. Když se rozhodlo, že se vesnice zbourá, řadu cenných věcí odvezli jinam. Například zvon z Krabonoše, který naštěstí unikl i válečnému rekvírování, skončil ve Dvorech, část oltáře pak v Nové Vsi, něco skončilo v Rapšachu a podobně,“ vypráví zvoník.

Po revoluci v roce 1989 se část z nich vracela a začala na krabonošském hřbitově obnovovat hroby předků.