Rakušanku půl roku přemlouval na rande. Teď spolu v centru Lince podnikají

Carina a Tomáš Hausknechtovi mají v centru Lince podnik, jenž láká na snídaně, drinky a klid. Oba pracovali v gastronomii a společně hledali místo, kam by se mohli jít odreagovat v jakoukoliv denní dobu. Hledali ho marně, tak takový podnik sami založili. Vyprávějí o tom v miniseriálu iDNES.cz, který představuje rakouské město na Dunaji.

Půl roku přemlouval Rakušanku k prvnímu rande. Dnes spolu vedou jeden z oblíbených podniků v centru Lince. Sedmačtyřicetiletý Tomáš Hausknecht s o deset let mladší manželkou Carinou čtvrtým rokem provozují na Starém Městě kavárnu Two Rabbits, která je ráno a dopoledne snídaňovým lokálem, přes den a večer místo pro skleničku nebo drink s přáteli.

„Hledali jsme místo, kde bychom sami rádi trávili čas v jakoukoliv denní dobu. Tohle nám vyšlo úžasně,“ libuje si podnikatel.

V linecké ocelárně mají kněze i odborníka na hmyz. Otevřou unikátní návštěvnické centrum

Jejich křestní jména předznamenala budoucí název podniku. „Vedle nás je michelinská restaurace Göttfried s hotelem. Jsem s majiteli kamarád přes patnáct let a oni nám nikdy neřekli Carina a Tom, ale přezdívali nám německy králíci. Spojení našich jmen zní totiž podobně. Tak jsme u toho zůstali, udělali jsme z toho mezinárodní název Two Rabbits, tedy dva králíci. A ujalo se to,“ myslí si.

Pro hosty ze sousedního hotelu manželé dělají snídaně, které si ale může přijít vychutnat kdokoliv. „Často i děti, kterým se nechce do školy,“ usměje se. Na přivítanou dostanete skleničku vody, obsluha vám připraví nejrůznější míchané nápoje, víno, kávu nebo aperitivo, tedy perlivý či lehce hořký nápoj, který pomůže povzbudit chuť k jídlu. A i na to se myslí.

„Máme italské nebo španělské talíře, chlebíčky, tousty, různé pochutiny. A hlavně si zakládáme na pohodové atmosféře. Držíme se jediného pravidla – žádný stres ani tlak. My i naši hosté chceme žít daným okamžikem. Poznat příběh toho, kdo právě přišel nebo sedí vedle vás. To je kouzlo, které dodává obrovskou energii,“ je přesvědčený.

Hausknechtovým to funguje. Místní i turisté si podnik oblíbili a rádi se do něj vracejí. Platí to i pro Čechy, kteří do města vzdáleného jen zhruba 50 kilometrů od hranic často míří. „To nám dělá velkou radost. Rádi se u nás zastaví, popovídají. Líbí se jim to, ale nikdo neřekne, že by v Česku něco takového chybělo,“ tvrdí.

10 fotografií

Podle rodáka z Chebu by podobný koncept v České republice nefungoval. „U nás by nepřijali už jen to, co vymýšlí Čech a Rakušanka například v Českém Krumlově. Češi jsou jiné povahy než Rakušané. Máme blíž k Italům, i když geograficky jsme od nich vzdálenější. Říkal jsem si, že by bylo skvělé rozjet něco takového ve Františkových Lázních, kousek od mého domova. Ale pokoušelo se o to mnoho podnikatelů, většina zkrachovala. Navíc česká gastronomie je o hodně složitější,“ uvažuje.

Stylu podniku sedí nátura obyvatel Lince a těch, kteří do něj míří. Jinde v naší sousední zemi by to nemuselo být takové. „Vídeň a Linec, to jsou jiné světy. Ale i v Tyrolsku je mentalita jiná. V Kufsteinu jsem založil Stollen 1930, největší ginový bar na světě. Mám srovnání i z Německa, kde jsem žil a také měl bar. Když mi tam došly limetky nebo led, tak vám nikdo nepůjčil nic, abyste neměli větší tržby. V Linci si všichni pomáhají,“ přibližuje.

Změnil původní rozhodnutí

Zkušeností ze světa má Hausknecht nepřeberně. „Dělal jsem za barem různě po světě 28 let. Kromě Berlína a Kufsteinu také v New Yorku, Barceloně nebo Londýně. Do čtyřiceti jsem si myslel, že jsem nesmrtelný a můžu všechno. Neměl jsem děti, byl sám, tak po konci v Kufsteinu jsem přijal místo bar manažera v předním podniku v Linci. A tam začal nový životní příběh,“ líčí.

Hausknecht hned první den v práci potkal svoji budoucí manželku. „Carin přišla na drink a já se okamžitě zamiloval. Půl roku jsem žadonil o rande, protože ona měla za sebou těžké období a byla opatrná. U ní to byla láska na druhý pohled, ale našli jsme se,“ komentuje.

Bezpečný a s řadou atrakcí. Rakouský Linec si drží historické centrum bez aut

V osobním životě jim to klape, jsou pět let manželé a podařilo se jim vše spojit i s prací. Two Rabbits končí denně v 19 hodin, v neděli a pondělí má zavřeno.

„Říkal jsem si, že nikdy neotevřu podnik s partnerkou. V Berlíně jsme byli s bývalou přítelkyní spolu 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu a nedopadlo to. Ale s Carin jsme měli společný sen. Ona je také z gastronomie a nechtěli jsme už dělat do čtyř do rána. Lepí nám to i v podniku. Každý má své funkce, domů si práci nenosíme. A když je nějaký problém, vyřešíme ho večer na terase,“ uvádí.

Kavárně se daří a manželům vydělává na příjemný život. „Fungujeme normálně. Všechny účty zaplatíme, ale nemáme miliony na kontě a nelétáme každý rok na Maledivy. Jezdíme ve starém autě a žijeme tak, jak jsme se rozhodli. Když se chceme odreagovat, vyrazíme do nějaké horské chaty. Na telefon se podívám jen večer, jestli jsou blízcí v pořádku. Společný čas a klid jsou největší luxus, kterého si vážím,“ zdůrazňuje.