Jeden v Monaku, druhý v Ústí. Starší Idumbo: Je Boží milost, že jsem v Česku

Zní vám to jméno povědomě? Ve světě fotbalu je Idumbo hlavně vycházející hvězdou francouzského Monaka a nejspíš jeho velkou budoucností, ale vědět o sobě dává i Stanisův starší bratr Franck. V druholigovém Ústí nad Labem utvořil úderné duo s Alanem Do Marcolinem a za první tři zápasy v nové sezoně nasázel tři góly.

„Když bratra vidím v televizi v dresu Monaka, nemám slov. Je to pro mě něco úžasného. Jsem na něj pyšný,“ vyznal se čtyřiadvacetiletý forvard s belgickým i konžským pasem. V Belgii si zahrál za Bruggy, Gent i Mechelen a jako mládežník oblékl také dres tamních národních výběrů.

Reprezentovat by mohl i Demokratickou republiku Kongo. „Když budu dál tvrdě pracovat, může ta příležitost jednou přijít. Jsem Konžan i Belgičan, bylo by pro mě těžké vybrat si jednu zemi, na obě jsem nesmírně hrdý. Ani jedna by nebyla špatná volba.“

Co říkáte na bratrovu kariéru, který podepsal v Monaku smlouvu až do roku 2030? Je to pro vás vzor?
Rozhodně. Musel tvrdě pracovat a to, kde je teď, je pro mě něco úžasného. Nejen pro mě, ale pro celou naši rodinu. Nemám ani slova, kterými bych popsal náš vztah. Voláme si skoro každý den, denně si píšeme. Byli jsme si blízcí už jako děti. Když jsme na dovolené, jsme vždycky spolu. Miluju ho a přeju mu jen to nejlepší.

Ústí nestačilo třígólové vedení, s Českou Lípou remizovalo. Příbram i Slavia otáčely

Jste podobné typy hráčů?
Ano, trochu. Máme podobné vlastnosti. Umí velmi dobře driblovat, je rychlý a dokáže hrát i jako záložník. Má také dobrou poslední přihrávku, řekl bych. Umí poslat útočníkům a hrotovým hráčům finální pas. Takže máme spoustu podobností, ale nejsme úplně stejní.

Může v Monaku říct: Mám staršího bratra v Ústí, nechcete se na něj podívat?
To se ho musím zeptat. (směje se)

Měl problémy s ramenem, proto hrál méně. Je už fit?
Ano, měl nějaké zdravotní potíže, ale teď už je zpátky. Znovu trénuje s týmem a měl možnost zahrát si i několik přípravných zápasů. Vrací se zpátky a doufám, že pro něj bude skvělá i celá sezona.

V Monaku má jako konkurenty Pogbu, Fatiho nebo Golovina. Může být lepší než oni?
Je mladý. Když máte spoluhráče s takovými zkušenostmi, musíte se od nich učit. Musíte se ptát, okoukávat je, užívat si to a dál tvrdě pracovat. Kvalitu má, jinak by ve francouzské lize nebyl. Pokud bude dál tvrdě pracovat, dostane šanci. A jsem si jistý, že to zvládne.

Prošel i Sevillou a Ajaxem, za Monako hrál už i Ligu mistrů. Díval jste se na ten zápas?
Ano, byl jsem zrovna v Ústí nad Labem a sledoval jsem ho v televizi. Bylo to proti Manchesteru City a byl jsem na něj velmi hrdý.

Vy jste za první tři podzimní zápasy druhé ligy dal tři góly. Cítíte formu?
Upřímně, cítím se dobře. Začátek sezony je pro mě i pro tým dobrý, protože vyhráváme, s trenérem si také dobře rozumím. I s ostatními spoluhráči máme dobré vztahy. Znají mě už lépe, protože jsem tady druhou sezonu. Takže po fyzické stránce jsem v pořádku, mentálně také. A tým je na tom dobře. Díky tomu je pro mě jednodušší podávat dobré výkony.

O vašeho parťáka v útoku Marcolina se zajímají některé prvoligové kluby. Nechcete jim vzkázat: Kupte si mě?
Každý má svou vlastní cestu a svůj osud. Pokud se o Marcolina zajímají nějaké kluby, znamená to, že je to velmi dobrý hráč. A já s tím souhlasím. Je velmi dobrý, je pro nás důležitou zbraní. Já se ale soustředím na svůj fotbal, chci si užívat zápasy a snažit se týmu pomáhat, jak jen to jde. A pokud o mě budou mít kluby zájem, budu rád. Pokud ne, budu dál pracovat.

Cítíte v Ústí velký progres?
Ano, velký. A nejen v týmu, ale také v celém klubu a jeho fungování. Jsem tady rok a za tu dobu jsem viděl velký posun. I pro nás hráče je po mentální stránce dobré být v takovém prostředí a mít kolem sebe kvalitní fotbalisty. Také realizační tým je nový. Máme teď větší ambice a všichni tvrdě pracujeme, abychom jich dosáhli. Je to dobré pro mě i pro všechny ostatní, protože se posouváme. A cítím, že se jako hráč posouvám také.

FK Viagem Ústí nad Labem - Kladno, 1. kolo 2. fotbalové ligy. Franck Idumbo slaví gól.

Nově máte i individuální tréninky. Jak vám pomáhají?
Pomáhají mi, protože vytvářejí spoustu automatismů. Když jsem potom na hřišti, vím, co mám dělat, protože jsme to trénovali. Podle mě to byl dobrý nápad a týmu to hodně pomáhá. Vidíte Marcolinovu koncovku, jeho zakončení, stejně jako Davida Černého. Díky těmto tréninkům vytváříme spoustu nebezpečných situací. A netýká se to jen útoku, ale také zálohy a obrany. Stejně tak spolupráce s brankářem. Mně osobně to pomáhá podávat lepší výkony. A pokud v tom budeme pokračovat, bude to pořád lepší.

Rozvíjíte na těchto trénincích svou „superschopnost“, tedy driblink čili vedení míče?
Ano. Od trenérů pořád dostávám tipy a rady. Snažím se z nich učit a učit se také ze svých chyb, protože vím, že nedělám všechno dokonale. Snažím se proto zlepšovat. Máme také hodně videorozborů – toho, co dělám dobře, i toho, co dělám špatně. Hodně mi to pomáhá zlepšovat svou hru. Trénink tedy není jen na hřišti, ale také mimo něj prostřednictvím videí. Jsem trenérům velmi vděčný za všechno, co dělají pro to, aby byla moje hra lepší. Protože vím, že když budu hrát lépe já, pomůže to i týmu.

Vypípaný Oulehla: Z 3:0 na 3:3? Je to blbec, řeknou si lidi, když to neukočíruju

Prošel jste i Clubem Bruggy. Jak na to období vzpomínáte?
Hrál jsem ve spoustě klubů. Působil jsem v belgických velkoklubech, jako jsou Gent, Club Bruggy a další. Jsou to v Belgii obrovská jména a já měl tu čest za ně hrát. Pomohlo mi to stát se lepším hráčem. Vidím to i na svém vývoji, na způsobu, jakým hraji, jak se pohybuji a jak přemýšlím na hřišti. Všechno začalo už v době, kdy jsem byl dítě. Tam jsem vyrůstal a učil se. Byla to skvělá zkušenost, která mi pomáhá dodnes. Jsem za ta období velmi vděčný. Je to moje cesta a dál se rozvíjím a zlepšuji.

Za OH Leuven jste jednou naskočil i v belgické lize. Jaké to bylo?
Skvělá zkušenost. Neřekl bych, že splněný sen, protože možná je to příliš velké slovo, ale měl jsem to v hlavě už od dětství. A když jsem toho dosáhl, byla to pro mě velká čest. Byl jsem na sebe velmi hrdý a moje rodina také. Na ty momenty nikdy nezapomenu. I dnes na ně někdy myslím. Byly to základy, ze kterých čerpám při zlepšování své hry. Byly to skvělé zkušenosti a pomáhají mi dodnes.

Proč jste si pak vybral českou cestu pro svůj další vývoj?
Protože jsem chtěl něco nového. Celý život jsem hrál v Belgii. Viděl jsem, že některé dveře se tam pro mě možná trochu zavřely. Řekl jsem si tedy, že zkusím něco jiného, kde budou dveře otevřenější. A dostal jsem příležitost přijít do Ústí. Od prvního dne jsem cítil, že tady ve mně lidé něco vidí. Dodává mi to hodně sebevědomí a motivace. Dveře se zase otevřely! Říkal jsem si, že když budu dál tvrdě pracovat, ukazovat, co ve mně je, a zlepšovat se, bude to dobré. A myslím, že jsem se nerozhodl špatně.

2. fotbalová liga, FK Viagem Ústí nad Labem - SFC Opava. Domácí Franck Idumbo slaví gól, opavský Ondřej Lehoczki je naštvaný.

Cítíte se teď jako hvězda?
Hvězda je velké slovo. Já se snažím všechno držet opravdu jednoduché. Snažím se být co nejpokornější, protože tak mě vychovali rodiče. Chci zůstat skromný, tvrdě pracovat a užívat si fotbal. Je Boží milost, že v Česku jsem. Že mám každý týden možnost hrát. Snažím se proto užívat si každý moment na hřišti. Když můžu dávat góly, driblovat a asistovat, jsem ten nejšťastnější člověk.

Co se vám v Česku líbí?
Upřímně, v zimě je tady trochu moc velká zima. (směje se) Ve srovnání s Belgií určitě. Ale život je tady dobrý. Pro mě docela jednoduchý. A já jsem člověk, který má rád jednoduchý a klidný život. Nevyhledávám přílišný hluk a zbytečný rozruch. A Ústí je pro mě v tomto směru to správné místo. Lidé mě tady velmi dobře přijali.

A co reprezentace? Stále můžete hrát i za DR Kongo.
Upřímně, nevím. Je příliš brzy o tom mluvit. Vím, kde jsem teď. A nemyslím si, že by o mě v tuto chvíli byl nějaký velký zájem. Vím ale, že pokud budu dál tvrdě pracovat, může ta příležitost v budoucnu přijít. A pak uvidím. Je to těžké rozhodnutí, protože jsem Konžan i Belgičan. Jsou to moje země a jsem nesmírně hrdý na obě. Ať už si vyberu Belgii, nebo Kongo, nebude to špatná volba.

Marvelovka po Ústecku, klub rozvine superschopnosti hráčů: Ani v lize to nemají

Jsou zvyky v české fotbalové kabině jiné než v belgické?
Myslím, že je to vidět hlavně na mentalitě. Je to jiná kultura a jiní lidé. Není to stejné jako v Belgii. Ale fotbal má univerzální jazyk. Zkušení hráči jsou tady od toho, aby pomáhali týmu i mladším. Tak to funguje všude. Měl jsem možnost být v mnoha kabinách, všude vidím spoustu podobností.

Co české jídlo a pití?
Upřímně, alkohol nepiju. Takže o pivu nevím. Jídlo je v pohodě. Je pravda, že je hodně jiné než v Belgii a než to, co mívám doma. Jím totiž hodně afrického jídla. Ale cítím se dobře, i když si občas dám český pokrm. Na hřišti pak běhám s dostatkem energie. Ochutnal jsem i guláš s knedlíky a je fajn.