Nářečí nerozumím, ale jako cizinec se necítím. Pyrochtu v Třinci nadchlo zázemí

Radost. Obrovská motivace. Tak popisuje obránce Filip Pyrochta své první dojmy, když dostal nabídku od hokejových Ocelářů Třinec. A s těmi se nyní po třech sezonách v Mladé Boleslavi připravuje na novou sezonu.

„Byl jsem fakt šťastný, že si mě vybrali, že ukázali na mě,“ řekl třicetiletý Pyrochta, který do extraligy naskočil před deseti roky v Liberci a posléze hrál nižší zámořské soutěže, ale i finskou a švédskou ligu.

Takže jste nad nabídkou Třince neváhal ani chvilku?
Musíte si dát nějaké plusy a mínusy. Pro nás s rodinou to bylo třeba velké stěhování, i nad tím jsem musel přemýšlet. Máme dvě děti, takže to už není jednoduché, ale z hokejového hlediska to rozhodnutí bylo rychlé.

Slib dodržel a vrátil se. Voženílek: Mrzí mě, že jsem za Třinec neodehrál už play off

Zvažoval jste i nějaké nabídky ze zahraničí?
Moje priorita byla být nablízku domovině. Už jsme zabydlení kousek za Libercem, máme tam svůj baráček a chceme, aby babičky a dědové viděli naše děti. Sice jsme i tak daleko, ale pořád jsme v Česku, takže jsem si říkal, že i pro rodinu to je nejlepší varianta.

Je Třinec lákadlo pro hokejisty z celé republiky?
Určitě, s tím stoprocentně souhlasím.

Hráči, kteří byli a jsou v Třinci mluví o jakémsi kouzlu, duchu místa. Je to tak?
Na to zatím nedokážu odpovědět, ale vnímám, že lidé v Třinci dělají hokej dobře (usmál se). Když vezmu úspěchy Ocelářů z minulých pěti deseti let, tak jen ukazují na zdejší dobrou práci. Lákalo mě zahrát si tady play off, uspět.

Třinečtí hodně spoléhají na týmovost, ostatně úspěšná generace hráčů se skrývá za slovním spojením třinecká familia. Je znát, že trenéři a šéfové klubu vybírají hráče i podle toho, aby zapadli do mužstva také lidsky?
Určitě. Co jsem mohl poznat během letní přípravy, tak kabina, jak jste říkal, na mě působí hodně semknutě. A v týmu je i obrovská soutěživost, na ledě i mimo něj.

Nová posila třineckých hokejistů Filip Pyrochta na tréninku brání útočníka Michala Kovařčíka.

Jaké to je, když hráč přijde do Třince z úplně jiného prostředí?
Nechci nikoho hanět, ale když jsem vstoupil do třinecké kabiny, tak jenom co se týče zázemí... To jsem si říkal, že není možné, jak se tady dokážou postarat o vaše tělo. A výborné jsou i podmínky, co se týče ledu, dobrovolný led odpoledne, všechno. Hráč má tady servis, aby se dostal na svou nejvyšší úroveň a mohl předvádět tu nejlepší hru.

Co budete využívat?
Ten led. Na něm jsme dopoledne s týmem a když člověk něco potřebuje dodělat, odpoledne má možnost. Máme i obrovskou posilovnu. Důležitá je regenerace, stárneme, takže ta je potřebná čím dál víc. Dřív jsem ji tolik neřešil, už mám nějaký věk.

Řekl vám trenér Boris Žabka, co si od vás slibuje?
Jo, tak nějak jsme se už bavili, ale nechal bych to pod pokličkou (usmál se).

Měl jste už možnost vyrazit do okolí Třince, třeba na hory?
Během letní přípravy jsem tady byl sám a domů za rodinou jsem dojížděl. Jednou jsem tak šel na Javorový vrch. Nahoru jsem to vyšlapal, dolů to už trochu bolelo, až jsem si říkal, že jsem to přepískl, že to není tak lehké. A na soustředění jsem prozkoumával i hory na Slovensku, takže teď ze mě bude takový horal (smál se).

10 fotografií

Dosud jste po horách moc nechodil?
Ne, ne, jenom tady.

A jak si zvykáte na zdejší těšínské nářečí „ponašymu“, na směs češtiny a polštiny?
To bude ještě chvilku trvat, uvidím, jestli se to vůbec naučím. Občas mě dostane, když na mě někdo takto promluví. Musím přemýšlet, co po mně chce. Zatím jsem se ale nesetkal s tím, že bych nepochopil, o co jde.

Takže jako cizinec se v Třinci necítíte?
Ne, to vůbec.