Udělal jsem pro NHL všechno, shodli se Brabenec a Kunc. Před farmou volí Kometu

Od vysněné NHL je dělily jen jedny dveře. Jakub Brabenec do Ameriky odcházel jako mladá draftovaná naděje, Michal Kunc až jako hotový reprezentant. Ani jednomu se je ale otevřít nepodařilo. Teď se jejich hokejové cesty znovu protínají v rodném Brně v dresu mateřské Komety.

Do zámoří přitom každý vyrážel v úplně jiné chvíli. Dnes dvaadvacetiletý Brabenec byl osmnáctiletý talent, kterého si Vegas Golden Knights vybrali ve čtvrtém kole draftu. V zámoří dospěl, stal se nejužitečnějším hráčem kanadské juniorky QMJHL a tři sezony se pral o budoucnost v organizaci Vegas.

To o tři roky starší Michal Kunc se naopak vydal za oceán až ve čtyřiadvaceti. Po úchvatné sezoně v Olomouci oblékl dres národního týmu a bojoval o účast na mistrovství světa. I proto podepsal na rok v Utah Mammoth.

Zábranský: Fotbalu za Lužánkami fandím, ale já pragmaticky myslel na naše děti

Brabencova cesta byla delší a začala v mnohem mladším věku. „Vyrostl jsem z kluka v chlapa a hodně se osamostatnil. Tři roky jsem byl úplně sám v Americe, předtím dva roky v Kanadě v hostitelské rodině. Je to životní zkušenost,“ popisuje.

Zkušenost to pro něj nebyla jen hokejová. Ve Vegas mohl zblízka sledovat, jak fungují hráči, ke kterým se mladí hokejisté upínají jako ke vzorům. Když minulý rok začátkem srpna dorazil do Hendersonu, kde je farmářský tým Vegas, byl na místě dříve než ostatní. Tedy ne všichni... Hvězdného Jacka Eichela totiž v nástupu do tréninku nepředběhl. „To mi hodně otevřelo oči, že i největší hvězdy makají, jak makají. Je to obrovská zkušenost a snažil jsem si z ní vzít co nejvíc,“ říká.

„Přihrávky v AHL nečekejte“

Kunc měl za sebou průlomovou sezonu, reprezentační dres a první velkou zahraniční zkušenost před sebou. Teprve na farmě ale poznal, jak moc se může hokej změnit, když každý bojuje především sám za sebe.

„Tím, jak se tam hraje na menším hřišti, mám rychlejší reakce a myslím si, že jsem se zlepšil i v osobních soubojích,“ jmenuje pozitiva křídelník.

Jenže přivézt si z AHL nové návyky zpátky do Česka nebude úplně jednoduché. „Je tady širší led a jiný systém hry. Počítám s tím, že si to bude muset sednout a budu k tomu potřebovat nějaký čas,“ prosí o krátkou dobu hájení.

Rozdíl hned poznal i v kabině. Na farmě v Utahu si musel zvykat na prostředí, v němž spoluhráč není jen spoluhráčem, ale zároveň také konkurentem. Každý se zde snaží přesvědčit trenéry, že právě on si zaslouží další příležitost.

„To bylo ze začátku něco, na co jsem si musel zvyknout. Těch nahrávek tam moc nedostanete a každý se snaží hrát hlavně sám na sebe. Tady je to jiné, v Česku se mi to líbí víc,“ přiznává.

Brabenec žil v podobném prostředí podstatně déle. A poznal i druhou stránku boje o NHL. Ve Vegas měl před sebou několik hráčů na pozici centra, a přestože na farmě dokázal podávat dobré výkony, povolávací rozkaz nikdy nepřišel.

„V minulé sezoně jsme měli dobrý start. Začínali jsme s Braedenem Bowmanem a na farmě měli dobré zápasy. Povolávák do hlavního týmu dostal on a nahoře byl skoro celý rok,“ vzpomíná Brabenec.

On zůstal dole. Ne proto, že by přestal věřit, že na NHL má. Spíš postupně zjišťoval, jak úzká může být cesta nahoru, když se na jeho pozici v našlapané organizaci uvolní jen minimum míst.

„Snažil jsem se dělat, co umím, ale ta šance mezi centry byla fakt malá. Jde o to si z toho nic nedělat a pracovat, jak nejlíp umím. Upřímně ale moc prostoru jít nahoru nebylo,“ sumíruje.

Kunc měl šanci snad ještě menší. Utah mu dal jediný rok, po kterém další smlouva nepřišla. Ani on ale svůj zámořský pokus nevnímá jako promarněnou šanci. „Samozřejmě jsem si od toho představoval trochu víc. Na druhou stranu jsem rád za ten rok, který jsem tam strávil, a jsem za tu zkušenost vděčný. Mohlo to dopadnout líp, nedopadlo, ale teď jsem tady,“ hodnotí aktuální situaci.

Jeho mladší kolega má po pěti letech podobně čistý stůl. Kdyby měl svou zámořskou kapitolu hodnotit přísně, vždycky by našel něco, co mohlo být jinak. Jenže právě v tom podle něj nemá smysl se dál vrtat. „Očekávání mám od sebe vždy nejvyšší. Je ale hrozně těžké to takhle posoudit, udělal jsem všechno pro to, abych se tam dostal, a nechal tam všechno. Není to něco, co bych si vyčítal. Jdu dál s čistou hlavou a uvidíme,“ usmívá se vytáhlý centr.

Když návrat, tak do Brna

Pro Kuncův návrat do Brna má celá cesta ještě jeden význam. Z Komety totiž kdysi odcházel právě proto, že v nabitém kádru pro něj nebylo dost místa. Tehdy mu bylo dvacet a místo čekání na příležitost zamířil do Olomouce, kde naplno rozvinul svůj talent. „Tady byl tehdy obrovský přetlak. Když sem kluk přijde z juniorky, tak tu roli hned nemá. V Olomouci jsem si ji taky musel nějaký pátek vydobývat, ale potom se to povedlo,“ připomíná Kunc.

Teď se vrací opačným směrem jako zvučná posila. „Bylo to pět let práce, tak snad teď ukážu, co ve mně je,“ říká.

Není divu, že o něj Kometa po letech tolik stála. Kunc měl i jiné možnosti, ale rozhodnutí pro něj nebylo složité. „Něco jiného tam bylo, ale říkal jsem si, že když se vrátím, tak do Brna.“

Brabenec nic takového řešit nemusel. Po pěti letech se vrací rovnou tam, odkud jako osmnáctiletý vyrazil. A právě návrat ke starým známým byl jedním z důvodů, proč se nakonec rozhodl zámořskou kapitolu uzavřít.

„Bylo to největší lákadlo. Slyšel jsem a teď taky vidím, že je tu skvělá parta. Určitě jsem se hodně těšil na kluky, se kterými jsem byl odmalička, s nimiž jsme se vídali denně. Je hezké být zase pospolu,“ vypráví chlapík, který s českou juniorkou získal v roce 2023 stříbrné medaile.

Vegas mi otevřelo oči. I největší hvězdy makají naplno, ví posila Komety Brabenec

Pro Brabence byl přitom návrat domů rozhodnutím, které dozrávalo několik měsíců. Už od Vánoc přemýšlel, zda v organizaci Vegas zůstat, nebo zvolit evropskou cestu. Vegas ho původně nechtělo pustit.

„Nakonec jsme se shodli, že půjdu sem, kvůli reprezentaci i tomu, že extraliga jde extrémně nahoru.“

Oba si navíc poprvé zahrají v Kometě v době, kdy se klub chystá na stěhování do nové arény. Ani pro jednoho to není hlavní důvod návratu, ale oba přiznávají, že nová hala mezi lákadla patřila. Kunc se však ještě dříve těší také na návrat do Ronda, které na rozdíl od Brabence zažil pětadvacetkrát zaplněné. „Vždyť já tu prožil celé dětství,“ dojme se předpokládané levé křídlo druhé formace.

Doma, ne však na konci cesty

V Kometě je ale čeká něco, co z Ameriky znají až příliš dobře – boj o místo. Po návratu několika odchovanců bude v sestavě pořádný přetlak a ani Brabenec s Kuncem nemají místo absolutně jisté. Zvlášť když jde o typy, které potřebují hrát v prvních dvou řadách.

„Na to se tak nějak nedívám. Jsem tu, abych pomohl týmu, co nejvíc umím. Udělám pro tým cokoliv, co bude potřeba. Přijmu jakoukoliv roli,“ odpovídá Brabenec.

Trénink hokejistů Kometa Brno: zleva Lukáš Cingel, Michal Kunc a brankář Eugen Rabčan

Kunc je naopak zvyklý, že své místo nikde nedostane zadarmo. „Odmalička jsem si vše musel vybojovat, abych hrál co nejvíc, a na tom se nic měnit nebude,“ připomíná.

Pro oba přitom zůstává ve hře i reprezentační dres. Kunc se do něj dostal právě před odchodem do Utahu a rád by se do národního týmu vrátil. Brabenec zase přiznává, že právě reprezentace byla jedním z důvodů, proč dal přednost evropské cestě. „Vrátka do zámoří nezavírám. Teď ale chci Kometě dát, co mám, a udělat pro ni všechno.“