Slib dodržel a vrátil se. Voženílek: Mrzí mě, že jsem za Třinec neodehrál už play off

Po dvou letech ve švýcarském Zugu je útočník Daniel Voženílek zpátky v Třinci. S hokejovými Oceláři už naplno naskočil na led. Vrátil se k týmu, s nímž v letech 2023 a 2024 vybojoval mistrovské tituly.

Proč se rozhodl vrátit?

„Ty jo, taková otázka na začátek,“ usmál se Daniel Voženílek, mistr světa z roku 2024. „Chtěl jsem si zkusit angažmá v zahraničí, a to se mi podařilo. V Třinci mám pořád smlouvu, a když jsem odcházel, říkal jsem, že se vrátím, což jsem splnil.“

Jak hodnotíte dvě sezony v Zugu?
To je komplikované, protože v týmu byly velké ambice a pohár jsme nevyhráli. Teď jsou tam veliké změny ve vedení (generální ředitel Patrick Lengwiler odešel po téměř 30 letech a skončil i sportovní manažer Reto Kläy – pozn. red.). Byla to pro mě ale zajímavá zkušenost a jsem rád, že jsem ji využil.

Sekáč o Spartě a návratu: Potřebuji se nakopnout, v zahraničí už jsem uvadal

Dá se říct, že první sezona byla lepší než druhá?
Vstup byl skvělý, ale hokej je týmový sport a play off nám nevyšlo, takže nebyl důvod ke spokojenosti. A na začátku druhé sezony jsem si zlomil nohu a pak se to nějak nabalilo na sebe (v roce 2025 i letos Zug vypadl ve čtvrtfinále s Davosem – pozn. red.).

Mohl jste být v klidu, když jste měl otevřené dveře zpátky do Třince?
Tak bych to neříkal, přece jenom Třinec je top organizace v Evropě a český hokej je na mezinárodní úrovni skvělý. Je super, že většina nejlepších hráčů je v Česku a jenom několik v Evropě, když nebereme NHL.

Ze Švýcarska, ale z Davosu se vrátil i váš někdejší třinecký spoluhráč Matěj Stránský. Jenže zamířil do Pardubic. Pro vás byl Třinec jasná volba?
Jak už jsem říkal, měl jsem s Oceláři platnou smlouvu, a pokud jde o Matěje, tak jsem s ním mluvil. Vybral si Pardubice, je to jeho rozhodnutí, uvidíme, jak mu to půjde.

Třinecký útočník Daniel Voženílek (vlevo) stíhá na tréninku zadáka Davida Aubrechta.

Třinecký sportovní manažer Jan Peterek se vás snažil přivést už minulou sezonu na play off. Jak jste to prožíval?
Chtěl jsem klukům v Třinci pomoct, ale nakonec to nedopadlo a musel jsem v Zugu zůstat. Hodně mě to mrzelo, protože jsem chtěl být součástí play off, v té šatně, ale stalo se a nedá se s tím nic dělat.

Co říkáte tomu, že se do extraligy vrací tolik hráčů?
Je to dvousečné. Je super, když se nějaký kluk prosadí v zahraničí, ale ještě by to chtělo, aby nějaký český klub uspěl na mezinárodní úrovni, ať už ve Spengler Cupu, anebo Lize mistrů. Ve Švýcarsku mají hodně nahoře švédskou ligu a i německou dávají před nás, což mě mrzí. Přece jenom se v zahraničí těžko vysvětluje, jak výborná je česká liga, když pak Pardubice prohrají na Spengler Cupu a v Lize mistrů se Straubingem. Pro to bych přál českým celkům, aby uspěly v dalším ročníku Ligy mistrů a neříkali jsme si jen v Česku, že naše soutěž je dobrá. Ale aby o tom věděli i v cizině.

Jak vás v Třinci přivítal nový asistent trenér Vladimír Dravecký?
(zasměje se) Je to zajímavá změna. Když jsem odcházel, tak ještě hrál, a teď už je mezi trenéry. Pořád si hledá nějak pozici, na které straně má být, ale rozhodně je fajn, že je takový mezičlánek mezi kabinou a trenérským týmem.

Australan Costa míval ve Vsetíně husí kůži. Teď plánuje: Těším se, až budu mít fanynky

Sledoval jste, jak kádr Ocelářů pozvolna prochází přestavbou?
Sledoval jsem podrobně, jak se tým trošku obměňuje. Minulou sezonu kluci hráli skvěle a chyběl jen kousek, aby byli znovu úspěšní (aby finále s Pardubicemi dostali do sedmého zápasu – pozn. red.).

Mužstvo se sice obměnilo, ale dá se říct, že osa zůstává stejná?
Ano, tak nějak to je. A třeba s bratry Kovařčíkovými jsem tady v týmu ještě nebyl, přišla i spousta mladých, šikovných kluků. Jsem rád, že v Třinci dostávají příležitost a že mládež tady je na skvělé úrovni.

Jenže i oni odcházejí jako mimo jiné Petr Sikora a Dominick Byrtus do zámoří.
To je přirozená součást hokeje. A když máte takhle kvalitní mládež a klub, tak přece jenom každý rok nemůže hrát deset juniorů v nejvyšší soutěži. Pokud budou pracovat jako dosud, tak se vrátí a příležitost dostanou.

Třinecký útočník Daniel Voženílek (vpravo) stíhá na tréninku zadáka Davida Aubrechta.

Když minulou sezonu dal Andrej Nestrašil gól z nájezdu blafákem jednou rukou po vzoru Švéda Petera Forsberga, říkal, že se s ním na dálku hecujete. Jste rád, že v Třinci zůstal, byť hrozilo, že odejde do Vítkovic?
Samozřejmě, že jsem rád. A k té forsbergovce... Jednou v Mladé Boleslavi ji při nájezdech chtěl udělat, ale nevyšla mu, a tak jsem mu říkal, ať se podívá na mě, jak se dělá. Mně se podařila a od té doby si z toho občas děláme srandu.

Vnímáte po dvou letech pořád stejně atmosféru a vítězné nastavení třineckého mužstva?
Jo, právě jsem klukům říkal, že je skvělé, jak tady makají. Už když jsem v létě přišel do posilovny, tak všichni byli připraveni a snažili se znovu odvádět maximum. Úroveň tréninků i v létě byla na vysoké úrovni, na tom ten tým stojí.

Máte velkou motivaci ukázat v Třinci opět svou sílu a bojovat o místo v reprezentaci?
Budu rád, když dostanu nějakou příležitost v národním mužstvu, ale teď se hlavně musím dobře připravit na extraligu. Přece jen letošní mistrovství světa bylo posunuté, volna moc nebylo, takže letní příprava nebyla úplně ideální. Ale máme ještě nějakých sedm týdnů do začátku soutěže.