Rozsekla to dcera. Do ciziny už nechci. Zmrhal glosuje zabydlování ve Zbrojovce

V Itálii dostal vynadáno za to, že s parťákem mluvil česky, na Slovensku zažil bouřlivá derby s Trnavou, na Kypru sledoval, jak válka na Ukrajině mění život celé země. Exreprezentant Jaromír Zmrhal má za sebou pestrou fotbalovou cestu, z níž teď hodlá těžit coby posila Zbrojovky Brno. „Ať už budu hrát, nebo sedět na lavičce, chci klukům pomoct a poradit,“ ujišťuje dvaatřicetiletý univerzál.

Co stálo za vaším příchodem do Zbrojovky?
Už dřív proběhla nějaká komunikace, ještě když jsem byl na Kypru. Nejvíc to ale ovlivnila rodina. Někdy kolem Vánoc jsme o tom mluvili s manželkou a asi nejvíc rozhodla malá. Dcera už se v tu dobu nechtěla vrátit na Kypr. Řekli jsme si, že už nám cestování stačí a chtěli bychom se vrátit zpátky domů.

A proč zrovna Brno?
Přiletěl za mnou sportovní ředitel Martin Jiránek. Seděli jsme spolu dlouho, měl jsem i telefon s trenérem a líbilo se mi to. Rozvoj klubu, který se teď kolem Zbrojovky děje, mi přijde dobrý. Samozřejmě už tady asi nebudu tak dlouho, abych zažil všechno, co se plánuje, ale na ten rozjezd se mi to líbí.

Není pro vás Zbrojovka malý klub? Přece jen přicházíte s velkým jménem.
Rozhodně si nemyslím, že jde o malý klub. Párkrát jsem proti Zbrojovce hrál první ligu a už má něco za sebou. A moje jméno? Nevím, jestli je v Česku ještě tak velké. Ale určitě věřím, že můžeme něco uhrát. Teď půjde hlavně o to, sehrát se. S kluky se teprve pořádně seznamuju, ale jsou dobří, parta je v pohodě a hodně dřeme. Doufám, že se nám to vyplatí.

Zatím jste naskočil až do posledního přípravného duelu. Proč?
Potřeboval jsem dotrénovat. Na Kypru se končilo později kvůli finále poháru, takže jsem pak měl kratší volno. Ve Zbrojovce jsem dostal celé dva týdny volna bez individuálního tréninku, bez hodinek. Teď šlo hlavně o to, abych všechno dohnal a doběhal. A pak už byli i kondičáci nakloněni tomu, že konečně můžu na hřiště.

Na jaké pozici vás fanoušci uvidí? Hrál už jste vlevo v záloze, v obraně, ale i uprostřed hřiště.
Sám na to čekám. Kariéru jsem ve Slavii začínal jako osmička, pak jsem se postupně přesunul na kraj zálohy. Ve Slovanu jsem za tři roky odehrál snad všechno kromě stopera. Na Kypru jsem zase zalepil, kde bylo potřeba. Nakonec mám za sebou i toho středního obránce, jednou jsme přešli do trojky a hrál jsem levého stopera. Chvíli jsem byl dokonce i útočník. Ale nejbližší mi asi pořád jsou pozice na levé straně. Bek, halfbek, křídlo. Uvidíme, jak to trenér Svědík vymyslí.

Jaromír Zmrhal na tréninku v Mladé Boleslavi.

Na levé straně má Zbrojovka aktuálně Denise Granečného, přišel Lukáš Penxa, v kádru navíc zůstává i Petr Mareš. Láká vás až taková konkurence?
Uvidíme, jak se mi bude dařit a jak to zvládnu. Hlavně ta lajna je náročná a věk už není takový, jaký bych si představoval. Ale budu se snažit všechno co nejvíc odmakat. Ať už budu hrát, nebo sedět na lavičce, chci kluky podporovat, pomoct jim a poradit. Už jsem oproti některým zkušenější, takže musím přijmout i takovou roli.

Zkušenosti jste sbíral třeba v italské v Brescii, kam jste odešel ze Slavie. Jak tuhle štaci berete?
Bohužel se moc nepovedla, to si uvědomuju. Vybral jsem si Itálii sám, chtěl jsem si vyzkoušet zahraničí. Jenže po dvou měsících mi řekli, že se mnou vůbec nepočítají, protože nevěděli, že neumím pozici, na kterou mě chtěli předělat. Hráli diamant bez křídel, systém 4–1–2–1–2. Já už byl v tu dobu zvyklý hrát křídlo. Ptal jsem se jich, proč mě kupovali, když věděli, že hrají jinak. Řekli mi, že si mysleli, že mě do té pozice přetvoří.

Bylo to složité i takticky?
Hodně, opravdu strašně svázané. Nemohl jsem si vybrat prostor, musel jsem být přesně tam, kde trenér chtěl. Já byl zvyklý třeba sbíhat si ze strany doprostřed, ale tam už si ten prostor bral útočník a já měl roztahovat hru. Jednou jsem si v přáteláku odskočil jinam, dostal jsem seřváno a o poločase šel dolů. Takže to fakt bylo slož

V Brescii jste narazil i na jazykovou bariéru. Je pravda, že jste s obráncem Alešem Matějů nesměli mluvit česky?
Jo, to byla docela zvláštní situace. V kabině jsem se před zápasem bavil s Alešem česky a sportovní ředitel na mě začal křičet, že v Itálii musím mluvit italsky. Přitom jsem tam byl asi dva měsíce. Přišlo mi zvláštní, že bych měl za tak krátkou dobu mluvit plynně novým jazykem. Ale i kdybych uměl, tak jsem si říkal, že když se dva Češi baví mezi sebou česky, tak se snad nic nestane.

Jak jste si to vysvětloval?
Nevím, ale zajímavé bylo, že křičel jen na mě. Aleš vedle mě stál taky, ale nic mu neřekl. (smích) On už tam byl déle a vypadal skoro jako Ital, tak možná proto. Zároveň je ale pravda, že jsem v tu chvíli mluvil já. Každopádně to bylo jedno z těch znamení, že moje pozice v klubu nebude úplně jednoduchá.

Zbrojovka přivádí slávistické duo. Do Brna míří exreprezentanti Ševčík a Zmrhal

V kabině jste zažil i extravagantního útočníka Maria Balotelliho. Jaký je?
Je svůj. Kariéru měl výbornou, a pokud se mu chtělo, na tréninku ani v zápase mu nešlo vzít balon. Fotbalista byl vynikající. U něj šlo spíš o osobnost a hlavu. Bylo vidět, že už to vnímal tak, že má nejlepší roky za sebou a vyděláno dost na to, aby někdy mohl říct, že se mu nechce. Ale žádné fackování spoluhráčů nebo něco takového tam nebylo. (úsměv)

Hrál jste i se záložníkem Sandrem Tonalim, za kterého teď Tottenham zaplatil Newcastlu 108 milionů eur. Bylo už tehdy znát, kam může vyrůst?
Bylo. Když jsem přišel, po pár měsících ho povolali do italské reprezentace. Už tehdy se mluvilo o AC Milán, myslím, že kluby už byly nějak domluvené. Šla na něm vidět vyspělost a chytrost v každém zápase. Když jsem přišel, vůbec bych neřekl, že je tak mladý. Skvělý hráč.

Po Itálii vás ulovil Slovan Bratislava. Byla to po Slavii nejlepší část kariéry?
Zatím jo. (úsměv) Ve Slovanu jsme vyhráli tři tituly, mrzí mě jen pohár. Myslím, že jsme byli třikrát ve finále, a pokaždé jsme padli, třeba s Trnavou. Ale pro Slovan byl vždycky hlavní titul. Na Slovensku není taková konkurence jako v Česku, týmů je míň a Slovan to teď vyhrál tolikrát po sobě, že se z toho stala povinnost.

Zažil jste derby Slavia versus Sparta, ale i za Slovan s Trnavou. Které je vyhrocenější?
V Trnavě se nám jednou stalo, že zápas skončil asi po patnácti nebo dvaceti minutách. Fanoušci Trnavy nalítli na slovanistické fanoušky, ti vyběhli na hřiště a pobilo se to tam. Nebylo to příjemné. Ale pořád si myslím, že na české derby a celkově český fotbal chodí víc lidí. Ve Slavii je skoro pokaždé plný dům. Pro mě jako slávistu je české derby pořád větší.

Jaké byly oslavy titulů?
Dobré, užili jsme si je. Většinou se u stadionu postavilo pódium, pozvali zpěváka, hrály písničky a slavilo se s fanoušky. Pak se jelo někam do města. Ale největší oslava pro mě asi vždycky bude první titul se Slavií. Bylo to po horších časech, klub se zvedl a slavilo podle mě nejvíc lidí, co jsem zažil.

Pak jste zamířil na Kypr do Apollonu. Proč tahle destinace?
Šel tam trenér Adrian Guľa a mě lákalo si to vyzkoušet. Říkal jsem si, že kdyby se povedla poslední zahraniční štace, Kypr není špatná destinace pro rodinu. Podepsal jsem na dva roky a ty tam strávil. Ze začátku to pro mě bylo trochu peklo, hlavně kvůli vedru, ale poslední rok jsem si fakt užil. Přišel trenér z Argentiny, udělali jsme šňůru jedenácti nebo dvanácti výher v lize a poháru, dostali jsme se na třetí místo a do Evropy. To byl cíl klubu.

Jaký je život na Kypru?
Specifický. Byli jsme v řecké části Limassolu. Je tam strašně moc národností, hodně lidí z Ukrajiny a Ruska. A je tam draho. Domácí říkali, že po začátku války se tam stáhlo hodně lidí, začali nakupovat nemovitosti, vystřelily nájmy a oni si skoro nemůžou dovolit koupit byt.

Kyperský fotbal je čím dál viditelnější. Třeba Pafos zaujal také v Lize mistrů…
Jejich fotbal má kvalitu, jen si toho tolik lidí nevšímá, protože je to malá země. Týmy, které se dostanou do Evropy, ale ukazují, že není lehké je porazit. Pafos si to zasloužil. Je tam hodně národností, Brazilci, od všeho trochu. A příchod Davida Luize udělal reklamu celé lize. Myslím, že i kvůli tomu ho majitel přivedl, aby byl kyperský fotbal víc vidět.

Český fotbalista Jaromír Zmrhal (vlevo) v souboji s Milošem Milovičem z Černé Hory.

Máte po návratu domů ještě ambici vyrazit znovu do zahraničí?
Ne. Řekli jsme si, že když se vrátíme, zůstaneme tu. Zahraničí jsem si vyzkoušel a o to mi hlavně šlo. Už nemám myšlenky na to, jít ven. Teď budu mít trochu jiné cíle. Brno přichází z druhé ligy, takže se budeme snažit uhrát výsledky v lize. Máme docela zajímavý los, těším se na zápasy. Na to, že si zase vyzkouším, jaké je být zpátky doma.

Jak vás kabina přijala?
V pohodě. Znal jsem Petra Mareše, hráli jsme spolu ve Slavii ještě v dorostu. Pár dalších kluků tady znám, což je vždycky dobré, když přijdete do nového klubu. Nemusíte se seznamovat úplně se všemi od začátku. Jsem rád, že jsem zpátky, že se nemusím učit další jazyk, a chci si to tady užít. Budu makat, abych týmu pomohl.