Nechtěl jsem, aby byly buranské, říká Fuksa, designér nových dresů Slavie

Už v dětství si vymýšlel a kreslil fotbalové dresy. Snil o tom, že bude fotbalistou a jeden z těch pěkných mundúrů si obleče. Nakonec vystřídal zvučných adres hned několik, jen ne fotbalových. Pracoval pro Google, Facebook, Mercedes či Nike. Sbíral sošky i plácání po zádech. Nyní se grafický designér a ilustrátor Pavel Fuksa vrátil k dětskému snu. Navrhl nové dresy pražské Slavie.

„Fotbalový dres je pro mě vrcholem toho, na čem se jako designér můžu podílet. Je to čest a zodpovědnost. Navrhnout dres, plakát k filmu nebo polep letadla? Splněný sen,“ usmívá se 43letý Fuksa.

Na rozhovor pro MF DNES a iDNES.cz dorazil do pražského Edenu v klasickém černém tričku. Bez loga a nápisů. Není to trochu nuda? Vždyť dnes a denně pracuje s tvary a barvami. Jen variant slávistických dresů navrhl zhruba devadesát. Zbyly jen tři, které bude nosit český mistr v nové sezoně.

„Třetí sadu dresů ukážeme až v září,“ těší se chlapík, který v dorostu kopal za Aritmu.

Slavia představila nové dresy. Překvapila venkovní sadou, sází na minimalismus

Ale vyhrál u vás design a ilustrace, proč vlastně?
Víte, byl jsem zvláštní dítě. Dnes bych asi dostal diagnózu Aspergerův syndrom nebo ADHD, hodně lidí se tím teď chlubí. Já byl tehdy trochu divnej. Takový malý Sheldon, pořád v knížkách. Hodně brzo jsem četl a psal, maloval jsem si vlastní mapy, atlasy hub...

A taky dresy, že?
No jasně. Když mi bylo sedm a konalo se mistrovství světa 1990, hráli jsme doma s tátou často cvrnkací fotbal. Vymysleli jsme si k tomu vlastní mistrovství světa, na němž hrály všechny země světa, i týmy jako Honduras nebo Fidži a všem jsem nakreslil dresy. Měl jsem rád ten opravdový, československý s drobnými trojúhelníčky. A časem jsem nastoupil do reklamních agentur a začal dělat práci, která mě baví doteď. A po třicítce jsem se rozhodl jít na volnou nohu, do vlastního studia.

To vypadalo jak?
Jezdil jsem po světě a spolupracoval s klienty i agenturami. Časem jsem si založil vlastní designérské a reklamní studio Fuksaworks. Z pražského gauče tak děláme pro klienty z celého světa. Já jsem takový řešič problémů. Někdo, za kým přijde klient: „Podívejte, máme problém s velkou kampaní, logem, copywritingem nebo třeba obalem na čokoládu, pomozte nám, ať vypadá líp a ať se víc prodává.“

A vy se snažíte naslouchat a pomoct.
Zároveň chci, aby i moje expertiza byla na druhé straně slyšet, aby klienti vnímali i můj pohled na věc.

Máte příklad?
Taky nepřijdu k zubaři a neřeknu: Podívejte, dejte tam šestku vrták, proč tam dáváte sedmičku? Anebo nevlezu k pilotovi do kokpitu letadla s tím, že by měl teď zařadit, aby to letělo rychleji, protože o tom něco vím, taky už jsem párkrát letěl, že jo.

Chápu. Ve Slavii vám naslouchali?
Samozřejmě musíte dodržet deset tisíc pravidel UEFA, ale spolupráce byla skvělá, moc mě to bavilo. Výhodou snad bylo i to, že jsem slávista, chodím do Edenu na zápasy, naposledy jsem tu byl při oslavách titulu. Jen ne v dresu, ale se šálou. Takže když mi před více než rokem zavolal Jakub Splavec, strategický ředitel Slavie a pozdravil mě: „Pavle, nechceš být u něčeho historického?“ Nemohl jsem říct ne.

Slávistické dresy pro sezonu 2026/2027, v sadě pro domácí zápasy pózují Kristýna Růžičková a Lukáš Provod.

Když jste chystal dresy Slavie, přemýšlel jste jako fanoušek, nebo designér?
Asi oboje. Coby fanoušek chci, aby dres byl krásný, rozpoznatelný a reprezentativní. A ta druhá část ve mně toužila po tom, aby byl na dresu i nějaký příběh. Ale, jak říct tradice a respekt a nenapsat na dres tradice a respekt? A já chtěl příběh, který nepřetlačí tradici. Vždyť jde o dres nejstaršího sportovního klubu v Česku. Klubu, který má letos 134. výročí od založení.

Jaký je tedy příběh domácího dresu Slavie?
Jde o minimalistický dres bez krucánků a manýrů. Pouze červená a bílá barva, slávistická hvězda a na lemu rukávů a límce je československá trikolóra. Propojujeme tak Slavii s historií, s legionáři, protože klub má obrovský společensko-kulturní dosah. Víte, domácí sada je pro mě posvátná. Cílem nebylo něco velkolepého vymýšlet, ale hlavně ochránit a zachovat historii a měnit jen detaily.

Ale jedna moderna tam přeci jen je.
Ve vnitřku límce jsou GPS souřadnice středového puntíku v Edenu. Takže ať už jste kdekoli, víte, kde je váš fotbalový domov.

O kouzlu standardních situací. Slávistický kouč vysvětluje: Musíte vnímat, na co máte

A co druhý venkovní dres? Černočervený se zlatými prvky?
Symbolizuje to, že i když klub prochází těžkým obdobím, vždycky existuje naděje, že to jednou skončí. Nějaké světlo, které prolamuje tmu. Dres je poměrně jednoduchý, ale zároveň mi přijde, že i vizuálně silný.

Nemáte obavy, co na dresy řeknou fanoušci?
Je mi jasné, že někteří budou nadšení a další zklamaní. Že někdo napíše na sociální síť X, že to jsou nehnusnější dresy, které viděl. Tak to chodí. Ano, jsem z toho trochu nervózní. Nepotřebuju, aby fanoušci vynášeli nové dresy Slavie do nebes, ale moc si přeju, aby je přijali. Stojím si za nimi a jsem na ně pyšný. Mým hlavním cílem bylo, aby nebyly buranské. Aby to bylo tričko, které chcete nosit a zároveň vyjadřujete příslušnost klubu. Fanouškovství má tisíce podob a mně se líbí ta elegantní a klidná cesta. Tu jsem taky přes rok ladil a promýšlel.

I takhle vypadaly některé Fuksovy návrhy na dresy Slavie.

Kdysi vás magazín Computer Arts zařadil mezi 30 nejlepších grafických designérů světa, celkem třikrát jste se dostal mezi 200 nejlepších ilustrátorů světa Lürzer’s Archive, máte nominaci na Českého lva za nejlepší plakát, konkrétně k filmu Občanský průkaz. Jaké své práce si vážíte nejvíc?
Ceny člověka potěší, je to dopamin, ale za chvíli je to pryč. Dlouhodobě se mi líbí naše komunikace pro pražský turismus a kampaň Enjoy Respect Prague. Na plakátech, které mluví k turistům, se dozví třeba to, že se máte k matce měst chovat jako vlastní mámě. S respektem, nekřičet, být slušný. Jak držet noční klid, nepít na ulici nebo městem projít pomocí MHD. Víte, mám rád dobře napsané a vymyšlené projekty. Takové, kde souzní vizuální ztvárnění s textem a myšlenkou. A pokud dílo na jednu z těch nohou kulhá, je to špatně.

Vaše obrázky doprovázely i historicky první projev Baracka Obamy na YouTube. Jak jste se k tomu dostal?
Tehdy jsem zrovna dělal hodně vlastních projektů, třeba plakáty k méně známým psychiatrickým syndromům nebo roční kalendář s 365 náhodnými články na Wikipedii. Každý den jsem ilustroval. Dal jsem to na Instagram a najednou se mi ozvalo pár lidí včetně těch z prezidentské kanceláře, kteří mi nabídli přiložit své vizuální oko k projevu Baracka Obamy.

Nemyslel jste si, že je to jen spam?
Tehdy ne. Ale když mi napsala sestra Marka Zuckerberga, abych Facebooku pomohl navrhnout kampaň, která oslavuje 500 milionů uživatelů, tomu jsem fakt nechtěl věřit.

A pak vás oslovila Slavia. Byla to vaše první spolupráce se světem sportu?
Takhle velká rozhodně ano. Ale před pár lety jsem si vymýšlel sady dresů týmů, které by eventuálně mohly hrát na MS 1918. Persie, Osmanská říše, Německé císařství, Belgické Kongo... Rozdělil jsem je i do kvalifikačních skupin a navrhnul jim všem současné moderní dresy. Návrhy pak byly k vidění na dvou výstavách v Miláně.

Imaginární dres Persie na mistrovství světa v roce 1918 z dílny Pavla Fuksy.

Už víte, kam si dáte nový dres Slavie?
Zrovna se stěhujeme, tak snad najdu stěnu, kam si podepsaný dres od všech hráčů pověsím. Ale jinak na tyhle věci moc nejsem. Mám doma plakát, který jsem vytvořil pro jednu charitativní akci. Vydělané peníze, přes 460 tisíc korun, šly v podobě vánočních dárků pro sestřičky a doktory v Motole zasaženém covidem. A oni mi jeden podepsaný plakát pak dali, ten si určitě zarámuju. Ale jinak mě moc nebaví koukat na věci, které jsem předtím viděl spousty hodin na obrazovce.

A nějaký dres doma máte?
Pouze dva – jeden Boca Juniors, který jsem vyhrál v soutěži, a jeden můj z charitativního turnaje pro Sue Ryder. Nejsem člověk, který nosí dresy, ale rád na ně koukám a hodnotím.

Máte profesní deformaci.
Asi jako každý. Já sleduju reklamy, které běží před zápasem i pod něm, ty, které jsou na postranních banerech a taky on-screen grafiku. A samozřejmě dresy.

Slávistické dresy pro sezonu 2026/2027, v sadě pro venkovní zápasy pózují Diana Bartovičová a David Jurásek.

Které se vám líbí na letošním mistrovství světa?
Skotský oranžový dres, japonský s barevnými proužky a dres Francie. Ten zelenkavý s měděným galským kohoutem a detaily koruny uvnitř dresu. Líbí se mi ten nápad – Francouzi kdysi darovali Sochu Svobody Američanům, socha byla měděná a vlivem povětrnostních podmínek začala zelenat. Proto je dres zelenkavý, s detaily původní barvy Sochy Svobody. Takže jde o takový vzkaz: Vracíme se do USA, dres začíná zelenat.

A co české dresy?
Ty se mnou nic nedělaly, ten křišťálový mi přišel takový těžký. Ale jednou by mě lákalo navrhnout si dres národního týmu, to rozhodně. Tímto se hlásím. (usmívá se)

Fotbalový dres si už můžete odškrtnout, co máte v plánu dál?
Dodělávám ještě slávistický merch. Takový, který oslavuje klub, jeho historii a fanoušky. Plno dalších zajímavých zadání leží na stole. A pak? Moje tělo a hlava mi říká, že je potřeba se zaměřit na projekty, v nichž jsem sám sobě klientem. Vlastní fiktivní projekty, do kterých obtisknu moje nejdivočejší nápady.

Prezidentské známky o přešlapech Miloše Zemana od Pavla Fuksy: