Sliboval, že z boje neuteče. Přesto Koubek u reprezentace skončil. Věříte, že sám?

Co by asi napsal do analýzy, kterou měl původně do měsíce odevzdat šéfům? Dokázal by obhájit, proč národní tým na mistrovství světa těžce nestíhal? Našel by způsob, jak ho uzdravit? To už se nikdo nedozví. Analyzovat jeho práci totiž bude někdo jiný. Miroslav Koubek už fotbalovou reprezentaci nevede.

V pondělí večer skončil, oficiálně po vzájemné dohodě.

„Pan trenér mi na osobním jednání nabídl svou pozici k dispozici a po otevřené a korektní debatě jsem se rozhodl jeho nabídku přijmout,“ oznámil David Trunda, šéf fotbalové asociace.

Můžete věřit. A nemusíte.

Klidně to celé může být úplně jinak: třeba i tak, že Koubek ztratil kabinu a hrozilo, že se reprezentace rozdrolí na kusy. Hned po šampionátu kariéru v národním týmu zapíchli střelec Schick i dříč Holeš, spekulovalo se, že totéž chystají další zkušení. Kvůli Koubkovi?

Jako kdysi v Plzni. Po velké slávě nabral Koubkův příběh rychlý a hořký konec

Nebylo by to poprvé, kdy se s hráči nepohodl. Když s nimi zvládl najít společnou řeč, jako třeba při druhém a třetím angažmá v Plzni, byl z toho titul a famózní pohárové tažení: čtvrtfinále Konferenční ligy, osmifinále Evropské ligy. Ale když se jeho přísnost, důslednost a pedantský přístup znelíbily, končilo to mrzutě: například v Hradci Králové, kde jinak odvedl výtečnou práci.

Tak už to s Koubkem bývá.

Ani náhodou mu nemůžete vyčíst nedostatek odbornosti nebo zápalu pro věc. Na svůj věk patří i mezi pokrokové kouče, sleduje trendy, vyžívá se v pitvání datových analýz. Jenže stejně jako všechny plusy k němu patří i velmi křehké vztahy s hráči.

U reprezentace se mohly projevit a nemusely – čekalo se, jak bude jeho styl komunikace fungovat v jiném než klubovém režimu. Až do mistrovství světa zjevně nebyl problém, jenže jakmile došlo na každodenní režim, zase se cosi pokazilo. Jestli je to hlavní důvod, proč tak náhle skončil? Kdo ví?

Koubek sám našel jinou příčinu: „K mému rozhodnutí přispěla i mediální kampaň založená na řadě polopravd a fabulací proti mé osobě. V této atmosféře by moje práce pro českou reprezentaci přestala dávat smysl.“

I tohle jistě mohlo hrát roli, ale ke Koubkově nátuře tak náhlý konec nepasuje. Vždyť ještě neutekl ani týden od chvíle, kdy v obřím tiskovém stanu vedle skvostného mexického stadionu Azteca odhodlaně prohlásil: „Mám smlouvu, nikdy nic nevzdávám, neutíkám z žádného boje a vůbec takhle neuvažuji. Budu plnit smlouvu.“

A vzpomeňte si: jaká byla jeho hlavní podmínka, když kontrakt před Vánocemi podepisoval? V kladenské restauraci se potkal s reprezentačním manažerem Pavlem Nedvědem i místopředsedou asociace Zdeňkem Grygerou a dal jasně najevo: Pokud se máme bavit vážně, chci smlouvu až do příštího mistrovství Evropy. Čili do léta 2028.

Hledá se Koubkův nástupce. Ožije varianta z ciziny? Bookmakeři nabízí jméno z Kypru

Žádal čas, klid na práci, aby mohl tým tvořit a budovat podle vlastních představ. Jeho vize se však na mistrovství světa míjely s realitou a kouč má rozhodně na mizerném vystoupení, rámovaném nudným obranářským projevem, zásadní podíl, ačkoli jeho angažmá se smrsklo jen na 192 dnů a sedm zápasů.

Ale taky se trochu rychle zapomnělo, že to byl on, kdo po dvaceti letech národní tým na světový šampionát protáhl. Ano, se štěstím, přes baráž a dvoje penalty, ale pro fanoušky byl tenkrát za krále. I pro spoustu těch, kteří ho tehdy oslavovali, je najednou po čtvrt roce vyvrhelem, trenérským dinosaurem a jeho angažmá se nálepkuje jako průšvih a ostuda.

44 fotografií

Není pochyb o tom, že tým na šampionátu těžce narazil. Že směrem dopředu neukázal téměř nic, mimo jiné nevyslal jedinou průnikovou přihrávku. Ale je tohle vážně jen a pouze Koubkovo vysvědčení? Je fér hodit všechno na trenéra? Nebo je to jen typicky český způsob, jak zúčtovat s neúspěchem, a přitom přehlédnout to opravdu zásadní?

Nemá cenu do omrzení opakovat, že Česko vychovává jen fotbalové roboty a dělníky, ne hráče s fantazií. Ví to každý, ale zásadní je, aby se s tím po letech hořekování a lomení rukama konečně něco udělalo, což rozhodně není v první řadě úkol pro reprezentačního kouče.

Velký třesk přitom po mistrovství zdaleka neřeší jen Česko. Leckde je to ještě větší divočina.

Veřejné ponížení kouče Korey. Kritiku vyostřil i prezident, vyřazení chce prošetřit

V Jižní Koreji nařídil vyšetřování neúspěchu dokonce prezident I Če-mjong a hlavní trenér Hong Mjong-po čelí kritice hraničící s šikanou. Veřejnoprávní televize mu ve vysílání potupně rozmazala obličej a lidé na obchody i restaurace vyvěšují cedule, podle kterých do nich má teď už bývalý kouč národního týmu vstup zakázán.

Uruguayská federace zase po vyřazení zrušila charterový let z mexické základny, takže si fotbalisté museli zpáteční letenky sehnat sami. Svérázný kouč Marcelo Bielsa mezitím veškerou vinu za vyřazení obrátil k sobě: „Uruguayskému fotbalu nezanechávám nic.“

Rezolutní byli šéfové v Tunisku, kteří francouzského kouče Sabriho Lamouchiho vyhodili už po první porážce 1:5 se Švédskem. Končí i skotský trenér Steven Clarke, ač přesně před měsícem podepsal novou čtyřletou smlouvu. A v Saúdské Arábii pro změnu položil funkci samotný předseda svazu Jásir Misehal, jenž prohlásil: „Za selhání přijímám plnou zodpovědnost.“

Věříte, že totéž řekl Koubek? A že skončil dobrovolně?