Kadlec v roli manažera: Ve Slovácku chci jednotu. Skuhravý se měl hráčům omluvit

Sobotní přípravný zápas fotbalistů Slovácka proti Trnavě sledoval z hlediště útulného stadionu v Bzenci. V poločasové přestávce seskočil ke střídačce, kde stoperům vysvětloval, jak se mají křížit. Po utkání pak dlouze mluvil se Štěpánem Skopalem, nově zvoleným místopředsedou představenstva klubu a synem nového většinového vlastníka klubu Vítězslava Skopala.

Michal Kadlec se do nové role sportovního manažera Slovácka okamžitě ponořil, a sotva se vrátil z mistrovství světa v Americe, kde spolukomentoval pro Českou televizi, je v jednom kole.

„Jsem v klubu krátce, ale zjistil jsem, že mě to baví. Komunikuji s majiteli, trenéry, hráči, řešíme kádr, aby měli servis a soustředili se jen na fotbal. Mám chuť,“ říká někdejší český reprezentant o své nové roli. „Když jsem se díval na zápas z tribuny, žil jsem s týmem. Jsou tam zase emoce.“

V zimě jste říkal, že se na každodenní funkcionářskou práci ještě necítíte. Co se mezitím změnilo?
Už v zimě jsme se o mém zapojení do klubu bavili, ale pořád jsem to nevnímal, nechtěl jsem se naskakovat do rozjetého vlaku. A zdálo se mi, že lidí kolem je dost, že bych svoji roli ještě neplnil. A ani nebylo specifikované, co bych konkrétně dělal. Ke konci sezony už jsem komunikoval s trenérem Skuhravým, že bych do téhle funkce šel. I namlouvání s novým trenérem Jelínkem na mě udělalo dobrý dojem. Plus, co jsme si řekli s majiteli, jak by měl klub fungovat. Teď jsem se potkal se Štěpánem Skopalem. Fotbal dříve hrával. Má k tomu vztah. Se Šumim (sportovní ředitel a nový člen představenstva Veliče Šumulikoski) se známe dlouho. Zavolal jsem i pár klukům z týmu, se kterými jsem hrával. Dávalo mi to smysl. Řekli jsme si, že to zkusíme.

Jak to máte s Veličem Šumulikoským, sportovním ředitelem?
Beru, že jsme tým. Náš vztah je rovnocenný. O funkci mi nejde. Jsem rád, že můžu být ve sportovním úseku. Je jedno, jak se moje funkce jmenuje. Jsem v klubu, abych mu pomáhal.

Michal Kadlec v rozhovoru pro mexickou televizi.

Vypadá to, že se nezastavíte.
Zatím jsem hlavně na telefonu. Řešíme především kádr. Baví mě komunikace s hráči. Můžu přinést svoje kontakty a zkušenosti. Poradit klukům v poločase, když něco vidím. Budu se pohybovat mezi vedením a kabinou. Chci, aby se věci říkaly na rovinu, žádné omáčky. Abychom byli sladění s vedením, realizačním týmem i hráči.

Takže trenéra Jelínka jste vybíral i vy?
Se Šumim jsme probírali varianty. Počítali jsme s trenérem Skuhravým, bohužel to nedopadlo. Za Honzu Jelínka jsem rád. Je to mladý, progresivní trenér. Líbil se nám vzájemný rozhovor. Na soustředění máme naplánované ještě detailnější rozbory. Je to český trenér, umí anglicky. Byl ve Slavii, ví, jak to funguje, má přehled o nových metodách. Dovedli jsme mu asistenta, kterého si přál. Doplnili jsme realizační kádr o Vlastu Daníčka, jak bylo po sezoně avizované. Teď zkoušíme jednoho videoanalytika. Realizák se rozrostl, ale dnes je to potřeba.

Ještě k Romanu Skuhravému. Před baráží hráčům slíbil, že po sezoně bude ve Slovácku pokračovat. Berete od něj jako podraz, že slovo nedodržel?
Samozřejmě chápu, že měl smlouvu do 30. června a že vezme výzvu v Baníku, který je větší klub s větší fanouškovskou základnou a tak dále. Říkám, pojďme mu poděkovat, co ve Slovácku odvedl. Ale když to klukům slíbil, měl by se jim omluvit. Tohle se nedělá. Je to špatně. I vyjádření, že se pro Baník nerozhodoval ani vteřinu, mi připadalo trošku smutné. Mohl o tom popřemýšlet. Z jeho strany to bylo nešťastné. Když přijede do Hradiště, možná mu to dají fanoušci znát. Ale je to fotbal, je to pryč a díváme se dopředu.

V zimě jste také říkal, že klub se třemi majiteli nepůsobí navenek ideálně. Po odchodu Zdeňka Zemka jsou dva. Už jste stihl nahlédnout pod pokličku?
Něco jsem tušil. Mluvil jsem s panem Skopalem i s panem Buráněm (vlastník čtvrtiny akcií). Je to transparentnější. Chci, abychom byli jednotní, říkali věci na rovinu. Řekli mi, že budou rádi, když budu pro klub pracovat. I to byl pro mě impulz, abych to vzal. Bavil jsem se se všemi od trenéra až po kondičáky. V týmu jsou kluci, se kterými jsem hrával – Milan Heča, Michal Trávník, Marek Havlík. Mají ke Slovácku blízký vztah jako já. Vyřešily se i věci, které nefungovaly v kabině.

Ostravský trenér Skuhravý: Chci hrát náročný, sebevědomý, agresivní fotbal

Fanoušci z kotle nedávno ostře vystoupili proti majitelům klubu, které viní z jeho stagnace. Nestrkáte hlavu do oprátky?
Snažil jsem se jim to vysvětlit. I angažmá trenéra Jelínka, některým se nelíbilo, že trénoval Zlín. Řekl jsem jim svoje. Slíbili mi, že má čistý stůl. Je důležité, abychom byli jednotní. Víme, že fanoušci ve Slovácku jsou výborní a pro klub strašně důležití. Viděli jsme to i v baráži s Artisem. Chceme, aby jich chodilo na zápasy co nejvíce. Samozřejmě tribuna B3 je hlavní organizátor atmosféry na stadionu. Negativní z minulé sezony chceme změnit v pozitivní.

Jak?
Pro fanoušky plánujeme změny na stadionu, ve Slovácké dědině. Věcí, které potřebujeme zlepšit, je hodně. Nepůjde to hned, ale postupně. Úkolů je hodně. Chystáme se oslovit sponzory. Pomohl bych. Jsme regionální klub. Ale není to jen Hradiště, také širší okolí. Chceme zvednout mládež, akademii, spolupracovat s kluby z okolních obcí, které fotbalem žijí. Prvním úkolem je stabilizovat áčko, abychom hráli dlouhodobě první ligu a pokud možno klidný střed tabulky. Mám chuť a udělám pro to maximum.

Je výhodou, že jste klubová legenda a fanoušci vám věří? Nebo je to dvousečné?
Chápu, že chtějí úspěchy, vidět dobrý fotbal. Můžu jim slíbit, že budu bojovat za ně i za klub. Věci jim říkat na rovinu. Nebudu se na nic vymlouvat, za nic schovávat. Nemám problém se s nimi otevřeně bavit, a když bude nějaký problém, postavíme se k tomu. Komunikaci musíme každopádně zlepšit. Když jsem končil kariéru, vysvětloval jsem jim to.

Kariéru ukončili Vlastimil Daníček a Petr Reinberk, kteří se hned zapojili do realizačního týmu. O čem to svědčí?
Jsou to kluci, kteří mají Slovácko rádi a zůstali, i když by třeba někde mohli vydělat více. Jsem hrozně rád, že tady pokračují v jiných rolích. Ví, jak to funguje v kabině. Zkušenosti můžou předat novým hráčům. Slovácko bude vždycky regionální rodinný klub. Jedinou cestou je, když budeme jednotní.

Slovácko se zachrání, věří Kadlec. Se třemi majiteli není klub čitelný, všímá si

Nemrzí vás, jak to dopadlo s Milanem Petrželou, který de facto dvakrát skončil ve Slovácku a vždy s pachutí?
Nebyl jsem u toho. Něco se napsalo. Je potřeba k tomu časem udělat vyjádření, jak a proč. To musí ale udělat ti, kteří tak rozhodli. Každé rozhodnutí má svoje příčiny. Nikdo není z obliga. Možná se to mělo jinak prezentovat. Vypadalo to nešťastně. Kdybych tady byl, řekl bych na rovinu, jak to bylo. Takhle můžu jen spekulovat. Každopádně nikdo není více než klub, více než tým. Jestli to pročistilo vzduch, dobře. Je jedno, jestli jde o mladšího, nebo staršího hráče, musí se zakročit. Teď jsou v klubu ti, kteří pro něj chtějí pracovat, makat.

Ještě nedávno vás diváci mohli vídat na obrazovkách jako experta České televize na mistrovství světa. S tím končíte?
Dojedu semifinále a finále šampionátu. Potom se uvidí. Ještě jsem neměl ani dovolenou. Do práce pro Slovácka jsme skočil rovnýma nohama a budu potřebovat na chvilku vypnout, zajet někam s rodinou. A to bude možné jen v repre pauze. Nechávám to otevřené, ale cítím, že je správné se věnovat jenom Slovácku.

A co vaše práce v agentuře RBR SportConsult Romana Brulíka?
Pořád jsem napojený na Doskiho (bývalý hráč Slovácka, reprezentant Iráku), se kterým hodně komunikuji německy. Nebo s Míšou Tomičem. Pro agenturu dělám už jen okrajově. Bylo fajn, že jsem poznal ostatní agenty, kluby. Jsou to všechny zkušenosti, které se můžou hodit.

55 fotografií

Ještě před šesti lety si Doski vydělával jako zedník. Dá se jeho příběh zopakovat?
Kéž by. Říkal jsem mu, že kdyby o někom takovém věděl třeba v Iráku, ať ho sem pošle. Merchas sem tenkrát přišel na zkoušku, nikdo ho neznal, ale už od prvního tréninku šlo vidět, že je to pracovitý kluk. Ze Slovácka přes Plzeň se vypracoval až do reprezentace na mistrovství světa, kde hrál proti Mbappému a Olisemu. Pro tyhle emotivní příběhy se fotbal dělá. Jsem rád hlavně za něj.

S jakými dojmy jste se vrátil z mistrovství?
Užil jsem si to, ale ne jako český nároďák. Největším zážitkem byl poslední zápas v Mexiku proti domácímu týmu. Atmosféra na stadionu byla neskutečná, předchozí zápasy se také hrály na velkých stadionech, ale kulisa byla komornější.

Reprezentace čelí tvrdé kritice. Zaslouženě?
Z nároďáku jsme zklamaní. Ale zase to berme tak, že jsme se po dlouhé době probojovali na světový šampionát, přestože Dánsko bylo ve finále baráže lepší. Připomněli jsme se FIFA, získali nějaké finance. Na turnaji jsme ale narazili a možná to bude dobré, že se poučíme a začneme novou cestu a nebudeme se o tom jen bavit. Ztrácíme už od mládeže. Africké celky, které bývaly za námi, nás předběhly. Chtěl bych, aby se reprezentace zvedla jako česká liga. Máme tým přímo v Lize mistrů, což dlouho nebývalo. Do ligy se dostali bohatí sponzoři, nalilo se do ní hodně peněz, podmínky a zázemí se zlepšují, to je cesta, která může přinést úspěchy, ačkoliv ne hned. Je to běh na delší dobu. I my ve Slovácku chceme hrát atraktivní fotbal, propojit to s akademií.