Kde se vzal nejlepší střelec? Bývalý kouč o Šubertovi: Když se uvolní, rozbalí to i víc

Jen opravdoví fotbaloví puntičkáři si všimli, že se dvakrát vmáčkl na lavičku slávistického áčka. Před čtyřmi lety proseděl mezi náhradníky celý zápas Konferenční ligy v tureckém Sivasu, pak i domácí utkání s Kluží. Možná v něm kouč Jindřich Trpišovský už tehdy něco viděl. Ale trvalo to, než Martin Šubert ukázal, co všechno umí.

Ve čtyřiadvaceti se v Mladé Boleslavi najednou rozjel. Z ničeho nic.

Nejdřív hráč měsíce srpna.

Teď už i průběžně nejlepší střelec ligy s pěti góly.

A co bude dál?

„Podle mě Martin teprve začíná předvádět, co v něm je. Tuším, že je v něm něco víc a že to ještě úplně nerozbalil,“ překvapí Pavel Trávník, trenér, který Šuberta zblízka poznal už jako teenagera ve slávistické devatenáctce. „Fotbalově je výborný, nechybí mu individuální technika, lehkost pohybu. Pro soupeře může být strašně nepříjemný. Může to dotáhnout daleko, ale přijde mi, že je pořád vnitřně trochu přiškrcený a neumí se stoprocentně uvolnit. Když to zvládne, může být ještě lepší.“

Možná právě tam hledejte vysvětlení, proč se Šubert drápal nahoru pomaleji než vrstevníci. Ligu už hraje rok, ale v minulé sezoně zdaleka nebyl tak vidět, stihl jediný gól a dvě přihrávky. Jenže od léta ohromuje a třeba zamotal hlavu i Santimu Deniovi, novému trenérovi reprezentace.

„Schopnosti jsem v něm viděl vždycky. Ale mentalita ho brzdila,“ vybaví si Trávník. „Na poradách jsme často řešili, kdo by mohl v budoucnu hrát ligu, kdo spíš ne. U něj jsem věděl, že na to má, ale jen když se srovná se soupeři a prostředím.“

Boleslav - Baník 4:0, domácí udělili hostům lekci z produktivity a jdou na druhé místo

Co přesně Šubert potřeboval odbourat? Hlavně ostych a nevyrovnanost. Trenéry včetně Trávníka dlouho zaráželo, že když nastoupil od začátku, byl nevýrazný, zato coby náhradník na posledních dvacet minut válel: „To byl schopný třikrát projít celé hřiště. Pak hrál od první minuty – a nic. Dost jsme se kvůli tomu spolu prali. Nebyla s ním snadná práce.“

Ve druholigovém béčku se začal postupně rozjíždět, ale pořád ho sráželo, že nedokázal udržet úroveň. Jednou zahrál famózně, pak dvakrát nebyl vidět. Snad proto ho Slavia celkem ochotně pustila do Vlašimi: nejdřív hostovat, pak na přestup. Když ani tam neprorazil, stěhoval se do ostravského béčka. Za rok zvládl osmnáct zápasů a jen dva góly, proto překvapilo, když po něm loni v létě sáhla Boleslav.

„Ale musíte vidět, že ve druhé lize získal obrovské zkušenosti. Byla by chyba ji podceňovat, pro tyhle kluky je to ideální soutěž,“ vidí Trávník. „Navíc se tam poznal s trenérem Alešem Majerem, který má rád typ hráčů, jako je on. Dá jim důvěru, zbytečně na ně netlačí. To asi Martin potřebuje. Nikdy nebyl chováním výrazný, v kabině jste o něm vlastně nevěděli. Žádný alfa samec. Hodný, tichý kluk, který toho moc nenamluví.“

Což poznáte i při rozhovorech. Před kamerou se Šubert ošívá, krátké odpovědi doprovází lehce nervózním úsměvem. Zato na hřišti už nesmělost odhodil.

„Začal chodit do soubojů, dokonce mi přijde, že je začal vyhledávat. Přitom dřív mu nevoněly,“ všiml si Trávník. „Potřeboval si všechno srovnat v hlavě. Možná proto mu trvalo v uvozovkách dlouho, než prorazil. Já bych to navíc tak dramaticky neviděl, čtyřiadvacet je přece pořád krásný věk.“

Slávista Martin Šubert v akci v druholigovém utkání proti Táborsku.

Podobně to vidí i boleslavský kouč Majer: „Martin zvládá pracovat pro tým, v tom se posunul. A taky víc vydrží. Ve Vlašimi, kde jsme se potkali poprvé, si říkal o střídání chvíli po poločase. Teď zápasy dohraje nebo mu dojdou síly až v závěru.“

A ještě jeden bonus u Šuberta vypozorujete: kromě obrany může nastoupit prakticky kdekoli. V začátcích ve Slavii hrával uprostřed zálohy, později ho trenéři častěji využívali na kraji. Jednou dostřídával napravo, pak nalevo, i v útoku se občas jeho šikovnost dala využít.

Tak co reprezentace?

Nebude se jeho forma na konci září v Lize národů hodit?