Musák se sžívá s Baníkem v jeho těžkém období: Víme, že naše situace je kritická

Během podzimu přišel slovenský záložník Artúr Musák do ostravského Baníku s Ondřejem Kričfalušim a Davidem Plankou jako velká naděje. Jenže ani oni strádající Baník, který už má ve fotbalové lize jen malou šanci na záchranu, nedokázali pozvednout.

Kričfaluši, který nyní laboruje se zády, a Planka, jenž střídá solidní výkony s horšími, dostali příležitost hned po svém příchodu. Musák na ni čekal, byť už nasbíral sedmnáct ligových startů. Až teď dostává na hřišti větší prostor.

„Víme, že naše situace je kritická,“ řekl Artúr Musák po úterní prohře na hřišti Slovácka 1:2. „A že nezáleží jen na nás, zda se zachráníme. Dokud ale máme byť jen teoretickou šanci, budeme robit všechno proto, abychom se zachránili.“

Připustil, že jsou frustrovaní, že nedokážou vyhrát, že pokaždé dostanou první gól... „Ale nevím, co k tomu říct,“ povzdechl si 20letý mladík, který se narodil v ukrajinském Užhorodu, má maďarský pas a od loňského listopadu slovenské občanství. Do Baníku, kde má smlouvu do roku 2030, přišel ze Zemplínu Michalovce.

Baník po 10 letech blízko pádu. Zahnali nás do kouta, říká kouč. Co potřebuje k baráži?

Čím to je, že jste Slovácko podobně jako předtím Teplice začali tlačit, až když jste prohrávali 0:2?
Nevím, opravdu nevím. Asi to je v našich hlavách, že když cítíme, že můžeme mít aspoň bod, tak si nedovolíme věci, které bychom mohli. A když se utkání vyvíjí hůř, nezbývá nám nic jiného než víc útočit. Máme to v hlavách.

Po utkání jste znovu diskutovali s vašimi fanoušky a někteří z vás jim odevzdali dresy. Jak to na vás působí?
Fanoušci mají právo na svůj názor a moc si jich vážím. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl jít do Baníku, byli jeho příznivci, ta atmosféra. Jenže sezona je velmi zlá, takže se nedivím, že nás kritizují.

Jaké to je přestoupit ve dvaceti letech do jiné soutěže, do jiného prostředí, do klubu s tak obrovskou základnou příznivců?
Pro mě to bylo těžké, hlavně když jsem tady přišel. Dá se říct, že na Slovensku jsem hrál každé utkání, ale tady jsem cítil, že nejsem rychlostně a fyzicky na takové úrovni, jak bych potřeboval. Nebylo to pro mě lehké. K tomu jsem zažil už čtyři trenéry – a i o to je vše složitější. Každý trenér chce něco jiného a my už nemáme čas něco měnit. Ještě před takovými dvěma měsíci jsem to těžce zpracovával, ale už se s tím docela srovnávám a cítím se dobře.

Trenér Josef Dvorník o vás řekl, že nynější těžkou situaci úplně nevnímáte, že pořád hrajete fotbal, jak jste zvyklý, že jste odvážný. Zdá se, že jako jeden z mála máte formu. Vnímáte to tak?
Nechci říkat, že jsem ve formě. A i kdybych byl, tak tomu mužstvu nic nedávám, pořád jsme dole. Takže až tak jsem týmu nepomohl. Přestože při hře mohu vypadat dobře, pořád to je nula plus nula...