Mistrovská sestava Slavie: problémové opory i mladíci. Kdo pomohl k titulu?

Rozdíly mezi těmi nejvytěžovanějšími jsou vzhledem k opakovaným zdravotním problémům často minimální. A pro některé je vzhledem k událostem posledních dnů letošní sezona nejspíš tou poslední v červenobílém dresu. Podívejte se, jak vypadá mistrovská jedenáctka fotbalové Slavie podle počtu odehraných zápasů a minut.

Jindřich Staněk (18 zápasů, 1620 minut)

I kdyby Jakub Markovič, který za něj musel v průběhu jara i podzimu zaskakovat, odchytal všechny zbývající zápasy, svého kolegu by nepřekonal – chybělo by mu 90 minut, přesně jedno utkání.

Zato čistých kont má ale paradoxně Markovič o jedno víc (sedm ku šesti).

Také to ukazuje, jak vyrovnanou brankářskou dvojici Slavia v této sezoně měla. A právě to byl ve výsledku jeden z klíčových faktorů, proč slaví titul. Ačkoliv sezonu dochytává Markovič, velkou měrou se na něm podílel i Staněk.

Třeba když hned ve třetím kole na Slovácku chytil v závěru penaltu po Chorého zkratu. Daníček tehdy zaváhal poprvé ve své ligové kariéře.

Tomáš Holeš (25 zápasů, 2093 minut)

Dlouhodobá stálice a jistota zadních řad.

I v tomto ročníku patřil stoper Tomáš Holeš k nejvytěžovanějším hráčům Slavie. Loni byl jediným, kdo z ideální jedenáctky nedal gól, což mu se tentokrát povedlo – trefil se hned v srpnu doma do sítě Pardubic a v pak v zápase s Jabloncem (5:1), kde Slavia stvrdila prvenství.

„Pocitově ten vůbec nejtěžší titul, co jsem tady vyhrál. Liga se zkvalitnila, každý zápas je těžký a vím, kolik mě ty zápasy stojí energie,“ pronesl.

Když loni se Slavií vyhrál ligu, těšil se, že si konečně zahraje také Champions League, která ho při předchozí účasti minula. „Celé ty roky jsem měl velkou touhu se do Ligy mistrů dostat, teď jsem šťastný a natěšený. A budu si to hodně užívat,“ sliboval před prvním utkáním.

A milionářská soutěž ho čeká i v příští sezoně.

David Zima (24 zápasů, 1857 minut)

Už v minulém ročníku potvrdil, že Slavia neprohloupila, když ho vzala z Itálie zpátky.

A tentokrát sehrál pětadvacetiletý stoper ještě o něco důležitější roli. Navzdory tomu, že jako jediný z ideální jedenáctky dlouho nedal gól.

Když se ho pak konečně dočkal, měl ve výsledku hořkou pachuť – prosadil se totiž v nadstavbovém derby. Jeho branka poslala Slavii do vedení 3:2 a mohla to být trefa titulová. Jenže pak na trávník předčasně vběhli domácí fanoušci, zápas se nedohrál a disciplinární komise přisoudila Spartě kontumační výhru 3:0.

Zima byl mimo jiné důležitý i pro rozehrávku. Vždyť jeho 85% úspěšnost přihrávek je vůbec nejvyšší v rámci celého týmu.

Štěpán Chaloupek (26, zápasů, 1687 minut)

Kdybyste hledali hráče, který v této sezoně lidově řečeno nejvíc vyletěl, nejspíš vás jako první napadne právě on.

Je jedním z těch, kteří hodně těžili ze zmíněných zdravotních patálií. Díky nim se Chaloupek dostal do sestavy, z níž pak už nevypadl, a podíval se dokonce i do reprezentace.

„Určitě jsem teď zkušenější než před pár měsíci. Každý zápas mi dal hodně a za každou minutu na hřišti jsem rád,“ říkal už před lednovým utkání na Pafosu.

Jedním ze zlomových okamžiků pro něj byl srpnový zápas v Mladé Boleslavi, kde o poločase nahradil Ogbua a v 73. minutě vstřelil vítězný gól. Prosadil se celkem sedmkrát, proti Jablonci teď dal hned dva góly.

Zůstane ve Slavii, nebo po něm v létě sáhne nějaký zahraniční klub?

David Douděra (22 zápasů, 1491 minut)

Určitě by toho odehrál mnohem víc, nebýt opakovaných zdravotních trablů. A minuty, které stihl posbírat ještě v závěru sezony, byly nakonec pravděpodobně těmi posledními, které si ve slávistickém dresu připsal.

Klub ho totiž vyřadil z kádru a řekl mu, ať si hledá nové angažmá. V závěru nedohraného nadstavbového derby totiž dostal červenou poté, co se na začátku nastavení vulgárně obořil na sudí: „Dejte třetí poločas, vy zm...!“

„Jeho chování jsem s ním řešil opakovaně. Ať si myslíme, co chceme, rozhodčí je na hřišti král a my nemáme právo jeho verdikty zpochybňovat. A už vůbec ne ho vulgárně urážet. Není to poprvé. Nelíbily se mi ani jeho další vystoupení, které dělají ostudu,“ pronesl ostře klubový šéf Jaroslav Tvrdík.

Douděra byl dlouhodobě rozporuplnou osobou slávistické kabiny. V civilu usměvavý pohodář, který by byl na hřišti ochotný se pro klub rozkrájet, ale často mu nesmyslně přepne a snadno se nechá ovlivnit emocemi.

To ho nakonec stálo místo v týmu.

Michal Sadílek (27 zápasů, 1958 minut)

Jeho letní přestup vyvolal spoustu otázek a také možná trochu narušil rodinné vztahy, jelikož brácha Lukáš toho času stále působil ve Spartě.

„Hodně důležitý je pro mě názor trenéra. Chci vědět, jak a kam se mnou počítá, jaké jsou jeho plány. Cítil jsem, že o mě ve Slavii vážně stojí,“ vysvětloval v létě své rozhodnutí Michal Sadílek.

A obě strany nemají čeho litovat.

Sadílek se postupně vypracoval mezi nepostradatelné hráče záložní řady, přes kterého jde většina akcí a je také klíčový pro standardní situace, z nichž Slavia hodně těžila.

„Po zimním příchodu Milana Černého do realizačního týmu na to máme víc času, dáváme tomu víc energie a snažíme se z těchto situací soupeře potrestat,“ pochvaloval si.

David Moses (26 zápasů, 1681 minut)

S Oscarem, stálicí posledních let, se v podstatě střídali v tom, kdo je zrovna zdravý a může nastoupit po boku Sadílka.

Moses toho nakonec přece jenom odehrál o něco víc, byť v jeho prospěch hraje i fakt, že nejednou lepil místo třeba na pravém kraji obrany.

V této sezoně každopádně naplno ukázal svůj potenciál, kvůli kterému ho Slavia v půlce minulé sezony přivedla z Karviné.

Není však jisté, že po titulovém zápase dvaadvacetiletý Nigerijec ještě nějaké minuty přidá, jelikož mu hrozí trest za úder loktem do hlavy libereckého Hodouše, jenž skončil se zlomenou čelistí – proto s Mosesem disciplinární komise mohla zahájit řízení, ačkoliv v utkání vyloučen nebyl.

„Nikomu na hřišti jsem ublížit nechtěl. Díval jsem se na míč a nechtěl jsem trefit tebe nebo kohokoliv jiného,“ omlouval se mu hned po zápase.

Jan Bořil (22 zápasů, 1755 minut)

Dlouho to z jeho strany nebyla vyloženě špatná sezona, byť ani zdaleka nezářil tak moc, jako loni. Přesto byl šestým nejvytěžovanějším hráčem týmu.

Jenže pak si celkový dojem zkazil zkratem v Hradci Králové, kde Slavia prohrála 1:2.

Když krátce po vyloučení Mbodjiho rozhodčí nařídil za stavu 1:1 ještě penaltu, Bořil nesmyslně vypěnil, dostal v krátkém sledu dvě žluté, načež sudího počastoval výhrůžkou: „Počkej vevnitř!“

Disciplinární komise mu za to napařila sedmizápasový flastr, což znamená, že v této sezoně už minuty nepřidá – pokud by neuspěl s případnou žádostí o prominutí zbytku trestu. A je klidně možné, že se pak se Slavií rozloučí.

„Tuším, co bude v létě, ale ještě to nechci říkat nahlas,“ naznačoval na zimním soustředění ve španělské Marbelle.

Lukáš Provod (30 zápasů, 2489 minut)

Nikdo z týmu toho neodehrál víc. Nejenom v rámci ligy, ale i ve všech dalších soutěžích.

Tichý, ale nepostradatelný lídr, který neustále maká a je jedním ze stěžejních bodů pro ofenzivu mužstva. Když chybí, poznáte to. „Bez Proviho to není nic jednoduchého,“ uznal několikrát kouč Trpišovský.

Na jaře Provoda trápily zdravotní potíže, ale dal se do pořádku, aby v klíčové fázi sezony pomohl nejenom Slavii, ale také české reprezentaci.

K deseti asistencím, s nimiž vévodí tabulce nahrávačů Chance Ligy, přidal navíc sedm branek a se 17 body byl druhým nejproduktivnějším slávistou.

Tomáš Chorý (24 zápasů, 1897 minut)

K titulu pomohl, to mu nikdo nemůže upřít.

Vstřelil 17 branek, s nimiž vévodí tabulce střelců. Byl důležitý pro mezihru, dával góly ve velkých zápasech, navíc je neomylným penaltovým exekutorem, takže i kouč Trpišovský nebyl před jeho kopy z puntíku tak nervózní.

Ale jeho image kazí neustálé kontroverze, k nimž v této sezoně přibily také první tři ligové červené karty. Nejprve za úder do rozkroku brankáře Heči, za nějž dostal šestizápasový trest, poté (ne)plivanec na plzeňského Dweha a nakonec loket Sörensenovi v nadstavbovém derby.

A to byla i v souvislosti s tím, co se v Edenu těsně před závěrečným hvizdem stalo, pro Chorého konečná.

„Chorý je hráč, který nám minulý rok pomohl k titulu. Celou sezonu se dokázal držet, ale v aktuálním ročníku už třikrát oslabil svůj tým, což je pro hráče Slavie zcela neakceptovatelné,“ oznámil hned další den Tvrdík, že si vytáhlý útočník může v létě podobně jako Douděra hledat nové angažmá.

Co s ním bude?

Vasil Kušej (27 zápasů, 1437 minut)

Jen o chlup se nakonec udržel před Mojmírem Chytilem, jenž ho postupně ze sestavy vystrnadil a byl v celkovém součtu pro Slavii platnější (12 gólů a jedna asistence versus pět gólů a čtyři asistence)

Technicky zdatnému Kušejovi totiž vyšel zejména start sezony, kdy měl po pěti utkáních dvě branky a dvě asistence. Jenže od říjnového derby se v lize trefil jen v únoru na Dukle, jinak nic.

Zato se však může pochlubit třeba gólem Barceloně.

„Ale důležitější byl stejně týmový výkon, jak jsme hráli, jak jsme se prezentovali. Může to být odrazový můstek do ligy, abychom si v každém zápase šli za titulem,“ říkal po porážce 2:4.

A k titulu to nakonec Slavia dotáhla, i když závěr sezony jí kvůli chování fanoušků poněkud zhořkl.