Masér Artisu odhaluje zákulisí kabiny. Pobavil Nádvorníka, poznal i Real Madrid

Připraví pití, srovná ručníky a rozehřeje si dlaně. Sedmadvacetiletý masér Bedřich Dráždil zná tajemství kabiny brněnského Artisu, pod pokličku teď nechává nahlédnout i fanoušky. Jeho videa baví internet, trenéra Romana Nádvorníka dokázal rozesmát vlastnoruční karikaturou. Sám přitom kdysi musel se sportem skončit kvůli hrozbě vážného poranění ledviny. Dnes pečuje o ligové fotbalisty, za sebou má stáž ve Španělsku i návštěvu slavného Realu Madrid.

Papír, tužka a místo masérského lehátka improvizovaný výtvarný ateliér. Když měl Bedřich Dráždil připravit podobiznu fotbalisty Neila Glossoy, rozhodl se, že se o ni postará sám. Výsledek pobavil nejen samotného hráče, ale také trenéra Romana Nádvorníka. A díky Instagramu se mohli zasmát i fanoušci brněnského Artisu.

„Nakreslil jsem ještě Karla Pojezného,“ dodává hrdě smějící se Dráždil.

Podobizna obránce Artisu Brno Karla Pojezného, kterou nakreslil masér týmu Bedřich Dráždil.

Podobné momenty jsou součástí krátkých videí, v nichž sedmadvacetiletý masér přibližuje zákulisí prvoligového fotbalu. Ukazuje přípravu kabiny, práci s hráči i drobné situace, které se do televizních přenosů nedostanou. A přestože se původně chtěl jen podělit o svůj pracovní den, zájem diváků ho překvapil.

„Až takový úspěch jsem rozhodně nečekal. Neměl jsem žádná konkrétní očekávání, ale překvapilo mě, jak se to rozjelo,“ přiznává Dráždil, který vedle Artisu působí také u florbalového Hattricku Brno a spolupracuje s futsalovým Amorem Vyškov.

S natáčením přitom začal ještě v době, kdy se staral o fotbalisty Vyškova. Ti tehdy bojovali o postup do nejvyšší soutěže, podobné ambice měl zároveň i florbalový Hattrick. Dráždil tak často přejížděl mezi dvěma zápasy a napadlo ho, že by svůj neobvyklý pracovní režim mohl ukázat ostatním.

4 fotografie

„Začal jsem dělat videa na YouTube. Ne že by se úplně nechytla, ale strávil jsem spoustu času střihem a přípravou. Nedávalo mi to úplně smysl,“ vysvětluje. Delší videa proto vyměnil za krátké instagramové příspěvky. „Chtěl jsem ukázat, co ta práce vlastně obnáší. Protože občas to opravdu není žádná sranda.“

Masáže na pár minut, stěhování celé kabiny

Ačkoliv označení masér může vyvolávat představu člověka, který hráčům před zápasem pouze uvolňuje svaly, Dráždilova práce je mnohem pestřejší. Před každým utkáním pomáhá připravovat kabinu, chystá dresy, štulpny či další vybavení a na venkovní zápasy se spolu s kolegy stará také o převoz techniky.

sportovnimaser

Jak vypadá matchday u @artisbrno
#artisbrno #brno #fotbal

Kdo vyhraje sobotní brněnské derby?

11. září 2026 v 11:39, příspěvek archivován: 28. října 2026 v 12:21

oblíbit sdílet odpovědět uložit

V případě Artisu navíc všechno komplikuje skutečnost, že se o stadion na Srbské dělí se Zbrojovkou. Fotbalisté Artisu tak na utkání přijíždějí ze svého tréninkového zázemí a potřebné vybavení musí přivézt s sebou.

„Je toho opravdu hodně. Naposledy jsme se třeba vraceli pro stojan, ale většinou jsou to jen takové drobnosti,“ usmívá se.

Teprve po přípravě kabiny přichází na řadu samotní fotbalisté. Masáže, mobilizace, tejpování a další procedury musí členové realizačního týmu zvládnout v poměrně krátkém čase. Jeden hráč přitom Dráždilovi na lehátku obvykle stráví jen několik minut.

„Snažím se pracovat rychleji. Jednoho hráče mám většinou dvě až tři minuty, maximálně pět. Pokud chce i mobilizaci, zabere to sedm nebo osm minut,“ popisuje. Během půlhodiny až čtyřiceti minut před rozcvičkou se u něj vystřídají zpravidla čtyři nebo pět fotbalistů.

Každý z nich má navíc trochu jiné návyky. Někteří si nasadí sluchátka a ponoří se do vlastního světa, jiní si během masáže rádi povídají.

„Před zápasem jsou hráči obecně soustředěnější a víc uzavření. Když vidím, že někdo opravdu chce mít klid, ani na něj nemluvím. Prostě udělám, co potřebuje. Když si naopak chce povídat, tak si povídáme,“ líčí.

Mezi otevřenější hráče podle něj patří právě Glossoa, jehož portrét se objevil na Instagramu. „Anglicky toho sice moc neumí, ale vidím na něm, že se chce bavit. Je takový otevřený,“ říká Dráždil.

Házenou mu překazily problémy s ledvinou

Ke sportu měl blízko odmalička. Původně však nestál u masérského lehátka, nýbrž mezi třemi tyčemi házenkářské branky. Jenže už na základní škole musel s aktivním sportováním skončit.

„Ze zdravotních důvodů jsem musel přestat. Kdykoliv jsem dostal ránu do těla, hrozilo mi utržení ledviny. Skončil jsem někdy v sedmé nebo osmé třídě,“ vzpomíná.

Otravou se Artis nenechal otrávit. Kouč: Měli jsme strach, co to s námi udělá

Sportovního prostředí se ale vzdát nechtěl. Při výběru střední školy proto hledal obor, který by mu umožnil zůstat mu nablízku. Nakonec zvolil zdravotnickou školu se zaměřením na sportovní a rekondiční masáže.

První angažmá si našel krátce po maturitě právě u házenkářů. Další příležitosti už přicházely díky kontaktům mezi jednotlivými kluby.

„Ve florbalu zrovna končil masér, tak mě oslovili. Jejich tiskový mluvčí zároveň pracoval pro Vyškov, kde také odešel masér, takže nás propojil. Všechny ty týmy se na sebe postupně nabalovaly,“ vypráví.

Ve Španělsku jiný svět. A také návštěva Realu

Zkušenosti přitom nesbíral pouze v českém sportovním prostředí. Ještě během působení ve Vyškově využil propojení tehdejšího klubu se španělským Leganés a požádal o možnost absolvovat v tamním realizačním týmu stáž.

Masér brněnského Artisu Bedřich Dráždil se na stáži v Leganés potkal i s bývalými hráči MFK Vyškov Ablayem Sym, Sekouem Djambou a Cheickem Traore.

Ve Španělsku nakonec strávil přibližně tři týdny. Nahlédl do fungování mládežnických kategorií, rezervního mužstva i prvního týmu.

„Byl to úplně jiný svět. Hlavně přístup hráčů a celkové fungování klubu. Když to porovnám třeba s naší devatenáctkou, rozdíl je obrovský. Všichni se tam chodí rozcvičovat, každý chodí na fyzioterapii a video mají denně,“ popisuje.

Zaujalo ho také zázemí, které mají fotbalisté k dispozici. Součástí klubového areálu byla velká kuchyně, v níž se připravovala strava jednotlivým hráčům na míru.

„Nutriční terapeut jim dělal odběry krve z prstu a podle toho jim připravoval jídelníček. To je úplně jiný svět,“ líčí.

Překvapivě však nešlo o prostředí přeplněné nejmodernějšími regeneračními pomůckami. Dráždil si všiml, že tamní péče o hráče stojí především na práci fyzioterapeutů a masérů.

„Nenosí se tam sauny nebo studené koupele. Spíš se soustředí na fyzioterapii a masáže. Ostatní je doplňkové. U nás mám někdy pocit, že sauny, vířivky a podobné procedury tvoří základ,“ srovnává.

Během stáže se navíc dostal také do slavného tréninkového centra Realu Madrid. Leganés tam totiž odehrálo utkání proti jednomu z rezervních týmů španělského velkoklubu.

„Už s Vyškovem jsme tam jednou hráli přímo na stadionu Alfreda Di Stéfana, takže jsem se tam podíval podruhé. Mají tam přes deset hřišť vedle sebe. To zázemí je opravdu neskutečné,“ vzpomíná.

Jednu překážku však při práci ve Španělsku přece jen musel překonávat. Jazykovou.

„Hráči většinou neuměli skoro nic anglicky. Někteří ani slovo pain, tedy bolest,“ směje se. Naštěstí mu pomáhali místní fyzioterapeuti, kteří angličtinu ovládali a zprostředkovávali komunikaci s fotbalisty.

Do kabiny s kamerou, ale jen se souhlasem

Zatímco ve Španělsku sbíral především profesní zkušenosti, v Brně nyní začíná získávat pozornost také díky sociálním sítím. Jeho videa totiž fanouškům umožňují nahlédnout do prostředí, které si fotbalové kluby obvykle pečlivě střeží.

Dráždil si ale uvědomuje, že nemůže zveřejnit všechno, co v kabině uvidí nebo uslyší. Zvlášť pokud jde o trenérské pokyny či proslovy hráčů.

Když například chtěl zveřejnit proslov z kabiny před utkáním se Zbrojovkou, nejprve se zeptal trenéra i hráče Michala Jeřábka, který k mužstvu promlouval.

Přestup na druhou. Plzeň mi nesedla, Kováč řekl, ať radši odejdu, tvrdí Boháč

O pokračování tvorby už přitom přemýšlí. Po několika úspěšných videích ho začali oslovovat také lidé s nabídkami spolupráce. Do budoucna by chtěl vedle zápasových dnů ukazovat třeba samotné masáže nebo odpovídat na dotazy fanoušků.

Jeho hlavní ambice však zůstávají mimo sociální sítě. Přestože si vyzkoušel práci v několika sportech, dlouhodobě by se chtěl věnovat především fotbalu. A ideálně se jednou vrátit do zahraničí.

„Určitě bych chtěl alespoň jednu sezonu pracovat venku. Třeba ve Španělsku, protože jsem tam už byl a trochu mě to tam táhne. Ale láká mě i Anglie nebo některá z dalších velkých evropských lig,“ přiznává.

O tom, jestli se jednou skutečně vydá do některé z evropských fotbalových velmocí, možná nebude rozhodovat pouze pracovní nabídka. „Ještě nevím, kdy přijde ten správný čas. A jestli mě přítelkyně pustí,“ zavtipkuje s tím, že ho přítelkyně plně podporuje.