Jak se mění Slavia: nebezpečná je pořád, ale chybí jí góly. Projeví se ztráta Chorého?

Když popisoval slabé stránky týmu, vyjmenoval kouč slávistických fotbalistů Jindřich Trpišovský hned několik důležitých oblastí, ve kterých je Slavia horší než dřív. Potvrzují to i čísla? Odpověď jsme hledali v posledních pěti sezonách.

Slávistický trenér Jindřich Trpišovský během utkání s Fenerbahce.

„Zvyšují se nám sice statistiky držení míče, ofenzivní vstupy do šestnáctky, doteky, ale zápasy se rozhodují ve vápně, kde nedonutíme soupeře nekomfortně odvracet míče,“ přemítal Trpišovský po remíze 1:1 s Mladou Boleslaví.

„Chybí také góly ze standardek, což je opět navázané na chybějící centimetry. Navíc nám vůbec nehraje pravá strana, máme ji nejslabší za poslední dobu,“ zdůraznil.

Z čehož vyplývají tři jednoduchá tvrzení:

• nejslabší pravá strana,
• chybějící tlak ve vápně i druhé míče
• a že góly ze standardek nepadají kvůli výšce.

Je důležité zdůraznit, že Slavia šance má. Tvoří druhé nejnebezpečnější za posledních pět sezon, gólů ale nasbírala zhruba o čtyři méně, než by odpovídalo (2,08 xG bez penalt proti 1,75 gólu bez penalt na 90 minut). Kde se ztrácejí?

Pravá strana: tvoří víc, ale góly nikde

Co se „nejslabší pravé strany“ týče, pouhý pohled na góly odpovídá. Útoky přes pravou třetinu hřiště vynesly za dvanáct zápasů jen dva, nejméně za pět sezon (0,15 gólu na 90 minut, minulou sezonu to byl skoro dvojnásobek). Středem jich přitom padlo šest.

Přesto slávisté zprava tvoří nebezpečnější šance (0,36 xG bez penalt na 90 minut, zatímco v předchozí sezoně 0,29) a přibylo i střel, klíčových přihrávek či překonaných soupeřů.

Zprava sice Slavia nehraje častěji, doteků tam však nahromadila nejvíc za pět sezon (40 % ku 37 % v minulé sezoně).

Ani samotné útoky nejsou kvalitativně horší. Šance na jeden útok, který se zprava dostane do poslední třetiny, jsou dokonce o něco lepší než dřív. Problém je v koncovce: ze šancí zhruba na pět gólů padly jen dva (4,8 xG bez penalt).

Paradoxně nejslabší v kvalitě šancí je slávistická levá strana. Útoky odtamtud tvoří nejméně nebezpečné šance za pět sezon a padly z nich rovněž pouze dva góly (0,23 xG bez penalt na 90 minut, dlouhodobý průměr Slavie je 0,36).

Pravá strana sice nese nejvyšší podíl šancí ze hry od sezony 22/23, ale jen proto, že se levá zhoršila. Góly vytvářejí slávisté hlavně ze středu (šest z deseti gólů z útoků ze hry).

Kam se poděl tlak ve vápně?

Trpišovskému vadí, že se Slavia sice do vápna soupeře dostává často, ale málokdy ho tam přimáčkne. Čísla k tomu nabízejí zajímavý obrázek.

Míč ve vápně Slavia opravdu má. Doteků i vstupů do vápna je víc než v minulé sezoně (60,7 doteku a 26,6 vstupu na 90 minut ku 57,6 a 22,0).

Jenže jakmile má míč soupeř, sešívaní ho nechávají vydechnout. Hráče do vzdálenosti dvou metrů od soupeře s míčem mají v jeho vápně nejméně často za pět sezon (u 24 ze 100 akcí, v minulé sezoně u 29). Když vzdálenost o kousek posuneme, Slavia bude pořád nejlepší v celé lize.

A co druhé míče? Situací, kdy o balon bojují oba týmy a nikdo ho nemá pod kontrolou, ubylo. Soubojů o druhý míč má Slavia v poslední třetině nejméně za pět sezon. Je to však trend v celé lize, takže vůči průměru je na tom stejně jako dřív.

Když už na druhý míč dojde, nikdo v lize ho nesbírá lépe (54 % soubojů v poslední třetině soupeře, liga 45 %). Proto má Slavia za zápas i nejvíc střel po druhých míčích za pět sezon. Háček je v tom, že šance z nich nejsou kvalitní a gól z nich padl zatím dvakrát.

Trpišovský by tak z této přednosti rád vytěžil víc.

Standardky bez Chorého?

Z rohů a přímých kopů nastřádala Slavia za dvanáct zápasů tři góly, za minulou sezonu dohromady patnáct. V přepočtu na počet standardek je to nejhorší výsledek za pět sezon, pořád se ale drží v ligovém průměru (0,29 gólu na 10 rohů a přímých kopů, v předchozí sezoně 0,45, průměr ligy je na 0,29).

Šance si přitom Slavia vytváří nejlepší za pět let i v celé lize (0,61 xG na 10 rohů a přímých kopů, liga 0,36). Ze šancí na šest očekávaných gólů ale padly jen tři.

A co faktor Chorý?

Šance ze standardek měla Slavia za tři sezony s Tomášem Chorým na trávníku podobné jako bez něj. Z rohů a přímých kopů s ním padalo o něco víc gólů (0,46 gólu na 10 rohů a přímých kopů, bez něj 0,34). Se započtením vhazování rozdíl mizí (0,28 gólu na 10 standardek s ním, 0,31 bez něj), protože góly z vhazování padaly hlavně bez něj.

V aktuální sezoně góly chybí hlavně kvůli zakončení. Po rozích míří na bránu jen každá šestá střela (16 %, liga 25 %), z hlaviček po rozích a přímých kopech každá pátá (21 %, liga 30 %). Což je častý trend, hlavičky bránu netrefovaly ani v sezoně 24/25, kdy Chorý odehrál 32 z 35 ligových zápasů (20 % na bránu, liga 32 %).

Zda góly chybí přímo kvůli výšce se podíváme v další specializované analýze. Kdyby byl ale Chorého přínos mimořádný, v datech by vylezl rovnou.

Za celé angažmá ve Slavii (24/25 až 26/27, 4 875 minut) dal Chorý ze standardek včetně vhazování sedm gólů, tři z nich hlavou. V celé lize jich za tři sezony dal víc jen Mojmír Chytil, Lukáš Mašek a Sampson Dweh (srovnáváme hráče s aspoň 2 700 minutami v lize za tři sezony).

Na gólech Slavie ze standardek se Chorý podílel v 15 % případů, což je třinácté nejvyšší číslo v lize. Šance si sice po standardkách vytvářel nadprůměrné (0,12 xG na střelu, liga 0,10), umísťoval je ale jako průměrný útočník.

I Chytil, který odehrál o 1 200 minut méně, skóroval ze standardek víckrát (8 gólů, 0,20 na 90 minut; Chorý 7 gólů a 0,13 na 90 minut. Jeden gól rozdílu může být náhoda, Chytil měl ale i nebezpečnější šance (0,20 xG ze standardek na 90 minut, Chorý 0,11).

Kam Tomáš Chorý umisťoval střely ze standardních situací ve Slavii.

Chorý na to konto dával góly v těžších zápasech, tři ze svých sedmi dal soupeřům z první čtyřky ligy (Plzni, Jablonci a Spartě), zatímco Chytil dva z osmi.

Rozhodující byl ale u každého jen jeden: Chorého hlavička na 4:3 proti Jablonci a Chytilova hlavička na 2:1 proti Pardubicím.

Co z toho pro standardky plyne? Slavia si z nich vytváří víc šancí než kdokoli v lize a než sama za posledních pět sezon. Góly chybí hlavně kvůli horší mušce.

Chorý byl spolehlivý zakončovatel standardek, Slavia bez něj ale o šance nepřišla. V zakončení by ho měl nahradit Mojmír Chytil, který ze standardek za tři sezony dal víc gólů za méně minut a měl i nebezpečnější šance. Pokud Slavia udrží počet šancí, góly ze standardek zákonitě přijdou.