„Trénovali jsme i s vychovatelem.“ Běh pomohl mladým dostat druhou šanci

Ani deštivé počasí ve čtvrtek nezastavilo běžce se žlutou stužkou, aby vyběhli v Oboře Hvězda. A podpořili tak mladé lidi, kteří se dostali do konfliktu se zákonem. „Rád běhám, je to lepší než sedět na baráku. Aspoň se můžeme něčeho zúčastnit,“ říká osmnáctiletý Roman, kterému zbývá rok v probačním středisku. I letos Běh se žlutou stužkou upozorňuje na to, že návrat lidí s trestní minulostí zpět do společnosti je i otázkou prevence další kriminality.

Roman se běhu zúčastnil i kvůli hodnocení a pochvale. Teď je na takzvaně první diferenciaci, která ukazuje, že si stojí dobře. „Když nečekáme další trestní stíhání, máme výhody. To znamená, že za bránou věznice jdeme někam pracovat, nebo se můžeme zúčastnit podobných aktivit, třeba běhat maratony,“ popisuje.

Společně s vychovatelem a ostatními mladistvými z probačního střediska na běh dlouho trénovali. „Měli jsme ve středisku vymezený kousek, pět kilometrů, a zkoušeli to,“ dodává.

Takzvaný Yellow Ribbon Run se v Česku letos koná už pojedenácté a symbolicky připadl na 11. června. Největší počet účastníků běhu a štafet představovali lidé buď už po propuštění, anebo pracující ve vězeňské službě.

Přiznal krádež v deseti letech. Věznice mají napravovat, ne jen trestat, uvedl Pavel

Pokud se lidem po výkonu trestu podaří znovu zapojit do běžného života, snižuje se riziko, že se k trestné činnosti vrátí, říkají organizátoři. „Podpora lidí s trestní minulostí při návratu do společnosti není jen pomocí jim samotným, ale i účinnou prevencí další trestné činnosti a ochranou potenciálních obětí,“ vysvětluje ředitelka Probační a mediační služby Gabriela Slováková.

Do iniciativy se každoročně zapojují věznice, neziskové organizace, firmy i státní instituce. Letos se podle organizátorů přidalo 27 z celkových 34 věznic v Česku. Samotný běh přitom není pouze jednodenní akcí pro veřejnost. Už od března se podobné dobrovolné běhy konají také přímo ve věznicích, kde se do nich zapojují stovky odsouzených.

46 fotografií

Ředitelka Žluté stužky Veronika Friebová připomíná, že iniciativa se za jedenáct let výrazně proměnila. Zatímco při prvním ročníku běželo 32 lidí, v roce 2025 se do desátého ročníku registrovalo téměř 1 200 účastníků. Za jeden z důležitých momentů považuje i zapojení známých osobností, například herce a scenáristy Petra Čtvrtníčka.

Mezi ambasadory patří také moderátorka České televize a bývalá plavkyně Barbora Černošková. Akce se zúčastnil i Roman Šebrle, moderátor a olympijský vítěz v desetiboji, který společně se svou partnerkou Hedvikou Liškovou běžel i štafetu.

Ambasadorem Běhu se žlutou stužkou je už třetím rokem také raper Lipo, vlastním jménem Jonáš Červinka. I letos běžel, téma pro něj není jednorázová záležitost a tvrdí, že je potřeba na něj upozorňovat kontinuálně. „Je to věc, se kterou se budeme potýkat a potýkali jsme se. A taky vím, že to je téma, které se široké veřejnosti složitě vysvětluje,“ říká Lipo.

„Jako lidi jsme prostě chybující stvoření. Široká veřejnost si přeje mít problém za stěnou a nevidět ho, ale ti lidi jsou pořád součástí společnosti a do společnosti se vrací. Jenom my tady máme ten problém, že se pak velice často vrací zpět do věznice. A to bychom potřebovali změnit,“ dodává raper.

Český model běhu Yellow Ribbon Run podle Friebové před několika lety inspiroval i další evropské státy, které začaly podobné běhy pořádat také ve svých věznicích. Dalším milníkem byly podle ní takzvané virtuální běhy během pandemie covidu-19. Tehdy se zapojilo kolem 150 účastníků a věznice si podle Friebové začaly postupně samy organizovat vlastní běhy před hlavní akcí pro veřejnost.

Tiskové konference Žluté stužky se zúčastnil také náměstek ministra spravedlnosti Adam Šimice, který organizátorům, ambasadorům i běžcům za jejich dlouhodobou práci poděkoval. Podle náměstka jde o bezpečnost celé společnosti. „Každá úspěšná resocializace má za následek méně recidivy, méně trestných činů, méně obětí trestných činů, ale zároveň bezpečnost nás všech,“ říká Šimice.

Nastavení životních hodnot

U mladých je důležitá práce i s jejich okolím. Náměstek ředitelky Probační a mediační služby Jan Odvárka zdůraznil, že pomoc se nemá soustředit pouze na samotné děti nebo mladistvé, ale také na jejich rodiny.

O tom mluvila také zakladatelka projektu Gabriela Slováková. Podle ní je cílem, aby se dítě dostalo do normálního režimu a pochopilo, co udělalo špatně. „Každý rodič má tendenci své dítě chránit a hájit. A než se vůbec dostane k tomu si uvědomit, že je něco špatně, je to velký kus cesty,“ říká.

Kriminalita mladistvých v Česku je na vzestupu. Od roku 2021 vzrostla o třetinu

Běhu či jeho přípravy se každoročně můžou zúčastnit věznění lidé, kteří nepředstavují bezpečnostní riziko. „Pokud samozřejmě projdou hodnocením odborné komise a splní bezpečnostní kritéria,“ říká brigádní generál a náměstek generálního ředitele pro penologii Zbyšek Trepeš.

Podle něj se přístup k vězeňství a vězněným lidem za posledních 20 let výrazně proměnil i ve společnosti. „Některé firmy už dnes nevyžadují ani čistý trestní rejstřík. Vězni pracují v různých profesích, v potravinářském průmyslu, v těžkém průmyslu,“ dodává Trepeš.

Jsme bezpečný stát, množstvím vězňů se ale blížíme Rusku, kritizuje exšéfka vězení

Trepeš vnímá také rozdíl práce s mladistvými a dospělými: „Mladý člověk je na startu života, často udělal velice závažnou trestnou činnost, takže je potřeba s ním pracovat mnohdy až terapeuticky. Často těm lidem chybí dokončené základní vzdělání.“ Jako palčivý problém napříč společností vnímá práci s různými závislostmi, nejčastěji drogové.

Různorodé případy

Když se mladý člověk dostane do konfliktu se zákonem, Probační a mediační služba se může zapojit už od počátku případu, optimálně po zahájení trestního stíhání. V každém konkrétním případě pak podle probační úřednice a vedoucí oddělení mládeže Jany Hrubé z Probační a mediační služby v Praze záleží na tom, co mladý člověk potřebuje a jak se k tomu, co se stalo, staví.

„Důležité pro nás je, jestli se ten klient k tomu činu doznává, nebo nedoznává. Pokud se nedoznává, je těžko napravovat něco, co se v jeho očích nestalo, na druhou stranu je možné pracovat i s dílčím příběhem klienta,“ říká Hrubá.

Pracovníci služby proto s mladistvými nejprve rozebírají samotnou situaci a vedou je k tomu, aby sami dokázali pojmenovat, co se stalo, co konkrétně udělali špatně a jaké kroky je možné podniknout k nápravě. Podobně služba pracuje také s oběťmi nebo poškozenými, kterým nabízí pomoc, podporu nebo spolupráci.

Švédsku nestačí kapacita věznic, odsouzené chce posílat do zahraničí

V první fázi spolupráce v rámci přípravného řízení bývají mladiství podle Hrubé často nejvíce otevření. Pracovníci se proto snaží vést je k tomu, aby dokázali vidět dopady svého jednání i z pohledu druhých. „Většinově nám funguje příklad, jaké by to bylo, kdyby se tohle stalo někomu z vašich blízkých. Vám nebo vašim rodičům, kdyby takhle někdo přepadl vaši babičku, kdyby takhle někdo ublížil vaší sestře,“ popisuje. „Tohle srovnání je u těch mladistvých důležitý moment.“

Pražská Probační a mediační služba se podle Hrubé setkává s velmi různorodými případy. Mladiství se dopouštějí výtržností, krádeží, loupeží, násilí, vydírání i sexuálně motivované trestné činnosti. „Od sprejerství a krádeží až opravdu po nejzávažnější případy. Řešili jsme tu i pokusy o vraždu a pracovali jsme i s klienty u vraždy dokonané,“ popisuje Hrubá.

Omluví se přes něj obětem? Expert popsal, co čeká Feriho na kurzu pro propuštěné

Varovné signály přitom podle ní často začínají mnohem nenápadněji. Dítě může přestávat chodit do školy, toulat se po nocích nebo trávit nadměrné množství času u počítače. Vždy však podle Hrubé záleží na souhře více faktorů. Velkou roli často hraje parta.

„To okolí hraje velkou roli. Spousta činů je samozřejmě i individuálních, ale velmi často je to tím ovlivněním. Chci se někomu podobat, chci se někomu zavděčit, chci zabodovat, nebo chci být prostě jenom vidět,“ dodává vedoucí oddělení mládeže.