Vyměnil jedno vězení za druhé a nebral se vážně. Havel očima těch, kteří ho znali

Od disentu přes Pražský hrad až po filmové plátno. Václava Havla poznali z různých stran a v různých obdobích jeho života. Při příležitosti nedožitých 90. narozenin prvního porevolučního prezidenta na něj pro iDNES.cz zavzpomínali lidé, kteří se s ním přátelili či spolupracovali.

Štěpánová „Vyměnil jedno vězení za druhé“

Herečka Bára Štěpánová byla Havlovou osobní sekretářkou zhruba dva roky po revoluci. Havla si tak spojuje především s jeho pobytem na Hradě. Zároveň ale připomněla, že neměl potřebu si prezidentskou funkcí něco dokazovat. „Kdyby ji nepřijal, mohl žít velmi pohodlný a svobodný život. Byl by finančně zajištěný, s největší pravděpodobností by se stal šéfem Divadla Na zábradlí, psal hry a žil naprosto spokojený,“ uvedla pro iDNES.cz.

Bára Štěpánová (20. ledna 2026)

Štěpánová také poznamenala, že Havlova cesta na Hrad nebyla jednoduchá ani z osobního hlediska. „Myslím, že někde i řekl, že vlastně vyměnil jedno vězení za druhé vězení,“ podotkla. Po svém zvolení se sice stal mimořádně populární osobností a svého času byl podle Štěpánové dokonce vnímán jako sexuální symbol, zároveň však přišel o možnost žít obyčejný život.

Podle Štěpánové si lidé často představují prezidentský život především jako výsady, peníze a auta, méně už ale vidí, co všechno taková funkce člověku vezme. „Lidi vidí jenom ten plakát, ten obrázek. Neumějí si představit, co je za tím,“ řekla. Pro Českou republiku však podle ní Havlovo prezidentství znamenalo jednoznačně pozitivní věc. „Snažil se být jaksi čestným a slušným člověkem,“ dodala.

Na Hradě nefungovaly ani telefony, vzpomíná Havlova sekretářka Bára Štěpánová

Na jeho nástupce na Pražském hradě už Štěpánová vzpomíná podstatně kritičtěji. „Pak ty další dva prezidenti pro mě byli docela peklíčko,“ přiznala. U současného prezidenta Petra Pavla naopak vidí některé vlastnosti, které lidé oceňovali i na Havlovi.

Hřebejk „Nemusím být v každém hovně za kvedlačku“

Na prvního porevolučního prezidenta pro iDNES.cz zavzpomínal také režisér Jan Hřebejk. Havla v roce 2004 obsadil do své komedie Horem pádem, kde si tehdy už bývalá hlava státu střihla roli sama sebe.

Jan Hřebejk (13. ledna 2025)

K natáčení ho přemluvil Havlův přítel, herec Jan Tříska. Podle Hřebejka trvalo zhruba hodinu a šlo spíše o milé setkání než klasickou práci s „nehercem“.

Havel byl podle Hřebejka mimořádně zdvořilý, precizně formulující, osobně statečný muž s vytříbeným smyslem pro spravedlnost a pro humor. Z Havlových vlastností mu utkvěl také jeho nadhled. „’Nemusím být v každém hovně za kvedlačku’ bylo jedno z jeho užitečných kréd, které si dovoluji šířit dále,“ dodal režisér.

Vondra „Nebral se smrtelně vážně“

Europoslanec Alexandr Vondra (ODS) s Václavem Havlem spolupracoval v klíčových letech po pádu komunistického režimu. V letech 1990 až 1992 působil jako jeho zahraničněpolitický poradce a s prezidentem se podle svých slov vídal téměř denně.

Poslanec Evropského parlamentu Alexandr Vondra (3. února 2025)

Na Hradě se věnoval především zahraniční politice a podílel se například na rozvoji spolupráce Československa s Polskem a Maďarskem. V roce 1990 také inicioval setkání představitelů a intelektuálů tří zemí v Bratislavě, které později vedlo ke vzniku visegrádské spolupráce. „Je proto těžké, skoro nemožné vzpomínky redukovat na nějakou jednu historku z natáčení,“ řekl Vondra pro iDNES.cz.

Jak dobře znáte život Václava Havla? Zkuste, zda zvládnete všech 40 otázek

Za největší štěstí považuje, že mohl stát po boku člověka, který se podle něj ze všech lidí v Česku nejvíce zasloužil o pokojný přechod k demokracii a svobodě. „Lásku ke svobodě soustavně spojoval s osobní zodpovědností za naše činy. To mi dnes v politice často chybí. Svoboda dostává na frak a ke zodpovědnosti se hlásí jen málokdo,“ podotkl.

Na Havlovi ocenil také jeho nadhled a smysl pro humor. „Dokázal mít nadhled a nezkazil žádnou legraci. Zkrátka se v politice nebral smrtelně vážně. To dnes také chybí. Nadhled a skromnost,“ dodává.

Stárek Havel u soudu jako „bratranec Jirouse“

První setkání disidenta Františka Stárka Havlem se odehrálo u soudu v roce 1976. Totalitní režim soudil underground, skupinu The Plastic People of the Universe a Havel se mladých lidí, kteří chtěli poslouchat hudbu, zastal.

„Díky Havlovi přišla před soud řada lidí. Různě se tam zamíchali bývalí komunisté, umělci, underground, poprvé se objevila společnost, ze které vznikla Charta 77,“ vzpomínal Stárek na debatě Havel 90.

Estébáci nechtěli k soudu pouštět veřejnost, ale jen rodinné příslušníky – na jednoho obviněného, dva rodinné příslušníky. Když StB zastavila u vchodu Havla, rázným hlasem prohlásil: „Jsem bratranec Ivana Jirouse,“ vzpomínal Stárek, jak se Havel dostal do soudní síně.

Němec „K Havlovi jsem se zpočátku bál přiblížit“

Tomki Němec se v šestadvaceti letech stal osobním fotografem Václava Havla. Během porevolučních let s ním navštívil Bílý dům, Elysejský palác i Downing Street. Na FAMU vznikla agentura Radost, kterou založili spolužáci z katedry fotografie. Tehdy se přišlo s nápadem fotografovat Václava Havla v den prezidentských voleb. Týden před volbami začal docházet do Občanského fóra, kde poprvé fotil Václava Havla.

Tomki Němec působil jako osobní fotograf prezidenta Václava Havla, k jeho nedožitým devadesátinám nyní vydal již druhou knihu fotografií. (17. září 2026)

„Brzy ráno jsem zazvonil u bytu Havlových. Uvnitř už byl šrumec. Pobíhalo tam hodně lidí, které jsem neznal, takže jsem byl trochu nejistý. Navíc jsem z Václava Havla měl obrovský respekt. Pamatuji si, jak jsem ho měl zbožštělého, a bylo pro mě těžké se k němu přiblížit. Stejná situace panovala i v bytě. Havel se oblékal a byl velmi civilní. Do toho tam byla paní Olga, která měla dopoledne ráda své soukromí a hůř nesla, když v bytě někdo byl,“ vzpomínal pro fotograf pro iDNES.

Zakopl před královnou, nepoznal Bushe. Havlův dvorní fotograf vzpomíná

„Po volbě se řeklo, že by bylo fajn pokračovat v tom ještě asi týden. No a z týdne se stal měsíc a z měsíce tři roky,“ vzpomínal. Nakonec byl Havlovým fotografem během dvou prezidentských období, celkem deset let. K jeho nedožitým devadesátinám nyní vydává knihu fotografií a znovu otevírá téma poněkud nekonvenčního prezidenta.

Freimanová „Plachý medvídek, který ráčkoval“

Dvorní editorka Havlových textů Anna Freimanová ho poznala v roce 1975, tedy ještě v době, kdy byl zakázaným spisovatelem. „Rozhodně jsem ho nevnímala jako někoho, kdo by třeba dělal politiku. Byl to někdo, kdo se nějakým způsobem vymezoval vůči režimu, který ho pronásledoval a se kterým měl neustále potíže,“ vzpomínala pro iDNES.cz.

Anna Freimanová s Václavem Havlem dlouhá léta spolupracovala. V rozhovoru vzpomíná na jeho osobnost, práci i chvíle, kdy ji dokázal překvapit. (30. září 2026)

Z té doby jí utkvěly v paměti i docela obyčejné chvíle. Havel byl podle ní vášnivý řidič, jezdil rychle a často ji vozil například na nákupy nebo jezdil pro ni a Olgu Havlovou k autobusu, když přijely s dětmi a její manžel, režisér Andrej Krob, byl v práci. „Bývala to někdy divoká jízda. Pouštěl si k tomu nahlas hudbu. Byl soustředěný na jízdu a ponořený do sebe,“ popisovala Freimanová, jejíž chalupa na Hrádečku sousedila s Havlovými.

Na Havla proto nemá vzpomínky jen jako na prezidenta, ale jako člověka, kterého znala ještě před vstupem do politiky. „Vnímala jsem ho spíš jako takového plachého medvídka, který ráčkoval, ale měl velké charisma a hlavně byl chytrý,“ řekla. Právě takového Havla si podle ní dnešní mladí lidé nemohli příliš poznat. „Mrzí mě, že ho nemohli poznat jako kamaráda nebo v soukromém životě, protože s ním bylo hrozně fajn sedět a povídat si,“ dodala Freimanová.

Landovský Havel k nim přišel jako Mikuláš

Nynější vládní zmocněnec pro NATO Jakub Landovský znal Václava Havla zblízka, protože se přátelil s jeho otcem hercem Pavlem Landovským. Poprvé ho spatřil, když Havel dorazil 5. prosince k Landovským jako Mikuláš. Písničkář Jaroslav Hutka byl anděl.

Hostem pořadu Rozstřel je Jakub Landovský, bývalý velvyslanec ČR při NATO.

„Mně byly dva roky. Když Havel jako Mikuláš, Jaroslav Hutka a bezejmenný čert vstoupili do místnosti v Mělnické ulici v Praze na Újezdě, já oněměl hrůzou. Čert chrastil řetězem. Ale hrdinou toho setkání pro mě nebyl Havel, ale táta Pavel, který toho čerta vzal za flígr a vyhodil z bytu a zabouchl dveře,“ vzpomínal Landovský pro iDNES.cz.

Jedno z dalších setkání se odehrálo v Realistickém divadle v listopadu 1989. „Pro mě byl větší událostí návrat táty, který žil dlouhou dobu v Rakousku a viděli jsme se jen sporadicky. Oni vystoupili na pódiu a vzali mě tam s sebou a já jsem tam na fotkách, jak držím v ruce rohlík. Havel byl středem pozornosti, a na rozdíl od táty, který byl hřmotný, tak Havel byl středem pozornosti, aniž o to nějak moc usiloval. To mě vždy fascinovalo,“ dodal Landovský.