Špidla: V Česku je milion ponižovaných lidí. Odmítám je oblbovat jako ostatní strany

V Česku podle bývalého premiéra Vladimíra Špidly vznikla „krutá společnost“, která ponižuje milion lidí. V Rozstřelu na iDNES.cz řekl, že současné politické strany se z občanů snaží dělat jen volební nástroj a „zblbnout je kvůli hlasům“. Nová sociální demokracie podle něj chce místo marketingu a politického gamblerství znovu hájit dostupné zdravotnictví, sociální spravedlnost a důstojný život pro běžné lidi.

Jak pokračuje sběr podpisů na vznik nové strany?
Sběr pokračuje opravdu dobře. Je vidět, že lidé mají zájem, a suma tisíce podpisů je dosažitelná. Na začátku června zřejmě podáme žádost o vznik strany na ministerstvo vnitra.

Přicházejí spíš staré známé tváře, nebo i noví lidé?
Většinu z těch lidí neznám, nikdy jsem se s nimi nesetkal. Jsou to tedy noví lidé.

Když sleduji reakce na sociálních sítích, rezonuje jeden motiv, že Nová sociální demokracie je spíš morální očistou několika slušných sociálních demokratů od neúspěšného projektu Stačilo! než reálným projektem pro miliony voličů…
To je otázka, kterou si nutně musíte položit. Na začátku všechno vypadá trochu neurčitě. Když se narodí dítě, také nevíte, jaká to bude osobnost. Jsme na začátku, je to vážný projekt a cílem je skutečně stát se podstatnou složkou politického života v České republice. Základní představa ale také je, že to bude trvat relativně dlouho.

22 fotografií

Tedy v horizontu několika let, nebo chcete dát dohromady kandidátku už v příštích volbách?
To opravdu záleží na okolnostech. Základní cíl je pochopitelně počítán na roky, rozhodně na víc než pět let. Ale když se podaří mít v politice určitou váhu a budeme toho schopni, samozřejmě se nezdráháme žádných voleb.

Vy osobně mluvíte o tom, že v Česku vznikla krutá třídní společnost. Kdo jsou podle vás utlačovaní a kdo utlačovatelé?
Ti, kteří jsou utlačovaní, jsou podle mého názoru celkem zřetelní. Jsou to většinou pracující lidé, kteří si nejsou schopni ze svých mezd zajistit stabilní život. A co víc, jsou to ti, kteří vysloveně potřebují fungující služby, třeba zdravotnictví, a nedostávají je. Ten systém statisíce lidí, možná by se dalo mluvit i o milionu, těžkým způsobem ponižuje. To jsou opravdu utlačovaní lidé, jsou v těžké situaci a bez toho, aby se společnost aspoň trochu změnila, se z ní nedostanou.

Ale jsou to lidé, kteří by byli ochotni volit Novou sociální demokracii?
Někteří ano, někteří ne. Ačkoli, jak říkal svého času Marx, se třída o sobě už uvědomila a sleduje nějaké zájmy, v principu je to vždycky ne úplně jasné. Náš postoj je oprostit se od myšlenky, že lidé jsou nástroj a cílem je zblbnout je a získat voličské hlasy. Naopak, jsou to lidé, kteří mají určité životní situace, a ty chceme zlepšit. Budeme se o to snažit, i kdyby nás nevolili.

A stávající SOCDEM to není schopna?
Tak, jak jsem ji v poslední době zažil, byla opravdu posedlá volebními představami. Dospělo to až k tomu, co jsem kdysi nazval politickým gamblerstvím. Teď vsadím na červenou a půjde to, teď vsadím na zelenou a půjde to, teď vsadím na Stačilo! a teď už to určitě půjde. Nikdy to nevyšlo, protože se ztratila vůle, kterou sociální demokraté vždycky mají mít: budovat spravedlivější společnost.

A spolupráci na levici si dokážete představit? Vedle stále existující SOCDEM jsou tu komunisté, Levice, projekt Stačilo!...
V tomhle pytli je spousta malých subjektů, z nichž značná část levicí není. Myslet si, že komunisté jsou levice, když mají jasně nacionalistickou linii a národní preferenci, to prostě není možné. Stejně tak si nemůžu myslet, že Stačilo! je levice. Pak ale existuje řada dalších subjektů, které reálně levicí jsou. S těmi je možné spolupracovat. Představa ovšem není, že si takzvaně připijeme na bratrství. Představa je, že bude vznikat akční jednota, že budou vznikat problémy a zápasy, do nichž se zapojíme společně. V rámci takového zápasu, ve společné expedici, pak vzniká důvěra a schopnost spolupráce.

Hodně se skloňuje vlastenectví, nebo spíše nacionalismus. Co se vám na něm nelíbí?
Když se podíváte na dějiny, všechny velké katastrofy jsou spojeny s nacionalismem. To je úplně jasná věc. Nacionalismus je ale i falešná představa. Problémem českého dělníka není německý dělník. Problémem jsou pracovní podmínky ve firmě, jeho zaměstnavatel. Myslím si, že nacionalismus vytváří falešné vědomí a v identitárním momentu znemožňuje jakoukoli spolupráci. Když jsem nadřazený, druhý to těžko přijme, takže to vylučuje spolupráci. A vytanulo mi francouzské rčení: „Nationalisme, c’est la guerre.“ (Nacionalismus, to je válka.) Nacionalismy nakonec vždycky vedou k nějaké válce.

Kdo by Novou sociální demokracii měl volit? Kdo by měl být váš volič? Říkáte, že to nemusí být jen utiskovaná dělnická třída nebo ti, kteří jsou na okraji společnosti…
Samozřejmě i oni. Ale není to představa, že si sociologicky řeknu: tady jsou voliči. Jsou tady lidé, kteří sociální demokracii potřebují nejvíce. Zda to přemění do volebního chování, je jiná věc, ale pro mě to není žádný důvod, abych se nesnažil.

Dobře, a kdo by to typově měl být?
V tuto chvíli bych je nazval instinktivními sociálními demokraty. Lidé, kteří věří v pokrok, věří, že společným úsilím mohu společnost měnit, a nemyslí si, že mohu být šťastný na hromadě mrtvol.

A koho dnes tito lidé volí? Nebo nemají koho volit?
Těžko říct. Když jsem sledoval výzkumy, které se zabývaly tím, kam zmizeli voliči staré sociální demokracie, ukázalo se, že největší skupina odešla k nevoličům. Pak se to různě rozházelo. Co mě potěšilo i na tom jinak smutném výzkumu, bylo, že skoro nikdo nešel ke SPD. Takže největší skupina byli nevoliči, druhá skupina hnutí ANO a zbytek všude možně.

„Člověk nemůže být šťastný na hromadě mrtvol,“ řekl v Rozstřelu v rozhovoru s moderátorem Vladimírem Vokálem expremiér Vladimír Špidla.

A co zkratka NSD? Evokuje to trochu NSDAP? Nebojíte se toho?
Ani moc ne. Marketing vždycky vyžaduje rozruch. Tohle je poctivá zkratka názvu Nová sociální demokracie. A když to někdo takhle komolí, tak přece každý ví, že sociální demokracie je naprosto v opozici vůči národnímu socialismu. Takže v tom nemám žádný velký problém.

Vedle NSD pořád funguje stará SOCDEM. Co s tím?
Nic. To je život.

Takže to necháte „vyhnít“? Co majetek SOCDEM?
Majetky jsou jedna věc. My majetky nemáme a budeme se muset financovat jinak. Nová sociální demokracie není obchodní společnost, není to podnik za účelem získání majetku.

Špidla zakládá Novou sociální demokracii. Není tady dobře, říká expremiér

Mít nějaký základ, sídlo, Lidový dům, to přece patří k dějinám sociální demokracie, skládali se na něj dělníci... Pro vás je to minulost?
Pro nás určitě. My nejsme v tomto smyslu sukcesí, takže ať si s majetkem dělají, co chtějí. A když jste říkal, že dělníci sbírali peníze na Lidový dům, tak třeba dáme dohromady jiný.

Obecně jste vytyčil základní programové boje: emancipace člověka, lidé na pokraji společnosti... Jaké základní programové cíle si kladete? Co má být pilířem Nové sociální demokracie?
Základem je to, že tato společnost je nespravedlivá a krutá. Aby se zlepšila a změnila, je potřeba radikálním, významným způsobem změnit přerozdělování. To znamená s cílem dosáhnout vyšší míry sociální spravedlnosti přebudovat daňový systém a daňový mix.

Tedy konkrétně?
Když se třeba mluví o dvou procentech na zbrojení, což v této situaci není nesmyslný požadavek, otázka stojí, jestli to mají platit chudí, nebo miliardáři. Cílem je přesunout daleko větší míru daňového břemene na ty, kdo mají široká ramena: na korporace, enormní majetky a tak dále.

Proč považuje NSD za prioritu zdravotní péči? Jak si představují podmíněný příjem? Má budoucnost euro? Má se prohloubit integrace EU? Jaká má být zahraniční politika ČR? A jak vyzrát na daňové ráje? I o tom hovořil Vladimír Špidla v Rozstřelu.