Vláda navrhla termíny letního času na pět let. Konec střídání vyjasní studie

Střídání času každého půl roku mělo skončit už před lety, jak si přála většina obyvatel Evropské unie. Jenže se státy neshodly na tom, jaký by měl platit pro všechny. Babišova vláda už má hotový návrh, jak bude vypadat střídání času v Česku příštích pět let. Unie se k zavedení jednoho času vrátí v roce 2027.

Je to vlastně jen technikálie, protože střídání času Evropská unie nikdy nezrušila. Evropský parlament sice v roce 2019 schválil návrh na ukončení této praxe, ale členské státy se nedokázaly shodnout, který čas je ten jediný pravý. Což je zásadní například pro dopravu.

Střídání času v Česku ošetřují tři právní předpisy:

• Zákon č. 54/1946 Sb., o letním čase – nestanovuje konkrétní data změny času, ale opravňuje vládu, aby letní čas zavedla nařízením.
• Nařízení vlády č. 348/2021 Sb., o zavedení letního času v letech 2022 až 2026
• Směrnice EU 2000/84/ES o úpravě letního času členským státům ukládá stanovit konkrétní termíny změn času.

Letošní střídání času upravuje vládní nařízení z roku 2021, které schválila tehdejší Babišova vláda. Upravuje termíny zavedení a ukončení letního času v Česku do konce roku 2026.

Pro další střídání času musí vláda předložit nové nařízení. Termíny, kdy začne a skončí letní čas, jsou přitom stále stejné – je to vždy poslední neděle v březnu a poslední neděle v říjnu.

Návrh nařízení vlády o zavedení letního času v letech 2027 až 2031 poslalo minulý týden ministerstvo práce a sociálních věcí do meziresortního připomínkového řízení.

Konec střídání času v Evropské unii se zasekl na neshodě, který by měl vlastně platit. Jestli přirozený pásmový, občas zvaný zimní, nebo letní, který je výhodný především v červnu a červenci, kdy by jinak slunce vycházelo už mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní. A také by bez něj končily letní večery o hodinu dříve.

Loni se otázka zrušení střídání času dostala znovu na evropský stůl během předsednictví Polska v Radě EU. Varšava měla velké ambice posunout téma dál. Výsledkem byla shoda na tom, že se zadá studie, která má posoudit právní i praktické dopady zrušení střídání času a vytvořit podklady pro případné obnovení legislativního procesu. Hotová by měla být do konce letošního roku.

Studie nemá doporučit, zda je lepší trvalý letní, nebo standardní čas. Ale má popsat, jaké praktické problémy by jednotlivé varianty přinesly a zda jsou členské státy schopny najít společné řešení.

Největšími stoupenci letního času jsou Portugalci, Kypřané a Poláci. Naopak přirozený „zimní čas“ si přejí mj. ve Finsku, Dánsku a Nizozemsku.

Podle průzkumu agentury STEM/MARK z podzimu 2018 se zrušením střídání času v Česku souhlasilo 70 procent dotázaných. Celkem 44 procent respondentů si přálo trvale letní čas a 24 procent zimní.

Střídání času, které začalo poprvé v českých zemích v roce 1915, mělo zpočátku ekonomický význam.

„Pro českou ekonomiku znamená posun času zisk 45 milionů na energetických úsporách. To se zdá hodně, ale řádově je to necelá tisícina procenta HDP. Z pohledu pracovní doby to znamená, že posun času má stejný ekonomický dopad, jako bychom za celý rok pracovali o minutu a půl déle,“ spočítal před lety ekonom Michal Skořepa.

Stačilo by tedy pracovat o minutu a půl déle za celý rok a finanční rozdíl by se podle něj vyrovnal.

Ukradne hodinu, ale je oblíbenější. Měl by být letní čas zaveden celoročně?

Ve světě se v mnoha zemích v minulosti letní čas zaváděl, ale i rušil. Obecně lze říci, že platí ve většině zemí Evropy, Severní Ameriky a Blízkého východu, zatímco ve většině států Asie, Afriky a Jižní Ameriky nikoli. V Evropě jsou výjimkami Island, Rusko, Bělorusko, části Grónska a norské ostrovy Jan Mayen a Špicberky, které mají jednotný čas po celý rok. Například v Rusku nejprve na podzim 2011 ponechali letní čas, aby o tři roky později trvale přešli na čas pásmový.