Zbraně pro Ukrajinu nakupují od USA skoro všichni. Kromě Česka a pár dalších

Jen hrstka ze spojenců NATO se dosud zdráhala z různých důvodů zapojit do programu PURL umožňující nákup amerických zbraní a vojenského vybavení pro Ukrajinu. Konkrétně Francie, Itálie, Turecko, Maďarsko, Slovensko a také Česko. Pokud by se vláda Andreje Babiše (ANO) rozhodla, byť jen symbolicky přispět, mohla by „zabít hned několik much jednou ranou”.

Tou první je doslova přímé a pro svět viditelné potvrzení závěrů právě skončeného summitu NATO v Ankaře, kde všichni spojenci jednomyslně – včetně premiéra Andreje Babiše – deklarovali podporu bránící se Ukrajině.

Druhou je důkaz toho, že to současná vláda s obranou nejen samotné České republiky, ale celého euroatlantického prostoru myslí skutečně vážně a že i přes problémy s výdaji na obranu je spojencem.

Třetí „moucha“ se přímo nabízí, a to i v souvislosti s neskrývaným obdivem premiéra Babiše k americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, který od svého nástupu do Bílého domu ostatní spojence nevybíravě kritizuje. Právě iniciativa PURL je totiž možná jedním z nejpodstatnějších a přitom nejjednodušších způsobů, jak mohou evropští spojenci Trumpovi ukázat, že se Evropa skutečně zvedá a přesně podle jeho představ přebírá větší zodpovědnost za svůj kontinent.

Rusko je dlouhodobá hrozba a svou válku nevyhraje, shodli se lídři NATO

A konečně čtvrtou a pátou odhalil sám premiér, když reagoval na ostrý nesouhlas s takovým plánem od svého koaličního partnera Tomia Okamury (SPD). „Já to panu Okamurovi vysvětlím, on tomu nerozumí. Měl by být rád, to byly peníze, které vláda vyčlenila pro Ukrajinu... Dali jsme je Spojeným státům,“ řekl po summitu v Ankaře Babiš. Na jedné straně takto předseda vlády dostojí svým předvolebním slibům, že na pomoc Ukrajině nebude Česko přímo dávat ani korunu. Na straně druhé může kritikům snadno vyvracet, že jeho vláda Ukrajině nijak nepomáhá.

Důležité je ovšem vědět, že iniciativa či program PURL – Seznam prioritních požadavků Ukrajiny – byl zřízen jako rychlá alternativa k přímým dodávkám vojenské pomoci USA na Ukrajinu, které šmahem ukončila administrativa Donalda Trumpa krátce po jeho nástupu do úřadu v roce 2025.

Podání ruky s Trumpem, pohotový Zelenskyj. Jaký byl druhý den summitu

V rámci této iniciativy Ukrajina přesně identifikuje své nedostatky ve vojenských schopnostech, evropské státy a Kanada poskytují finanční prostředky a americký průmysl jednoduše vyrábí a dodává. Především systémy protivzdušné obrany a munici do nich.

Za rok se do iniciativy zapojilo 26 spojeneckých zemí a pomohlo pořídit ukrajinským obráncům zbraně a vojenské vybavení za více jak 4 miliardy dolarů (takřka 85 miliard korun). Daleko největšími přispěvateli jsou Norsko (1,2 miliardy dolarů), Kanada (860 milionů), Německo (850 milionů), Švédsko (435 milionů) nebo Nizozemsko (820 milionů).

A například Slovinsko čerstvě oznámilo, že přispěje do programu 50 milionů dolarů, Norsko dalších více než 280 milionů dolarů.

Na druhé straně strojí doposud šest členských zemí NATO, které se k PURL zdráhaly z nejrůznějších důvodů připojit: Francie, Itálie, Turecko, Maďarsko, Slovensko a také Česká republika. Ačkoliv už o zapojení v minulosti projevila zájem.

A důležité je rovněž poznamenat, že i díky této iniciativě jsou to právě spojenci z NATO, kteří už dávno nesou hlavní tíhu celkové pomoci Ukrajině. Jen ke konci loňského roku poskytly evropské země přes 227 miliard dolarů pomoci, ve srovnání s přibližně 131 miliardami dolarů z USA, z nichž většina pomáhala bránit Ukrajinu už v roce 2022.

Pro Kyjev životně důležitý

Smyslem PURL ovšem není zprostředkovávat Ukrajině zázračné zbraně. Existuje proto, aby zaplnil mezery ve schopnostech, které může v současnosti pokrýt pouze vojenská technika „Made in USA“. A to do doby, než mezery bude schopen pokrýt evropský obranný průmysl.

Asi nejmarkantnějším příkladem je právě protivzdušná obrana. Americká obranná průmyslová základna je v současnosti jediným zdrojem schopným dodávat výkonné protivzdušné systémy například typu Patriot ve velkém měřítku, když intenzivní společné evropské a ukrajinské úsilí o vývoj adekvátní náhrady přinese ovoce nejdříve v roce 2027. A podobně také výrobci francouzsko-italského systému SAMP/T zatím postrádají dostatečné výrobní kapacity, aby v krátkodobém horizontu Patriot nahradili.

Americké systémy protivzdušné obrany přitom zůstávají pro bezpečnost Ukrajiny a hlavně velkých měst včetně Kyjeva životně důležité. „PURL je jediným mechanismem, jehož prostřednictvím je Ukrajina může získat poté, co se Trumpova administrativa rozhodla přestat dodávat Ukrajině vybavení přímo z amerických zásob,“ konstatoval například Matt Trunkey, analytik z prestižní americké Atlantic Council.

Upozornil, že navzdory možnému zpožďování dodávek amerických zbraní kvůli válce s Íránem zůstal systém PURL do značné míry nedotčen a munice na Ukrajinu nadále proudí.

Krok k přesvědčení váhajících

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před summitem v Ankaře avizoval, že Ukrajina letos potřebuje příspěvky do PURL zhruba ve výši 15 miliard dolarů, aby udržela obranu velkých měst před nepřetržitě přilétajícími ruskými balistickými raketami a střelami s plochou dráhou letu.

I symbolické připojení České republiky by možná mohlo sehrát určitou roli v přesvědčení zbylých spojenců, kteří se dosud zdráhají zapojit.

V případě Francie a Itálie to asi nebude jednoduché, ačkoliv se obě země ukázaly jinými způsoby jako dva z největších podporovatelů Ukrajiny.

Francie tvrdošíjně argumentuje, že preferuje zatím ale neexistující evropskou „strategickou autonomii“ před závislostí na Spojených státech. Podle Trunkeyho ale přispění do PURL v žádném případě nelze brát jako ústupek k nějaké trvalé závislosti na USA. PURL je zkrátka od počátku dočasné řešení, které funguje jako přemostění do doby, než se dostatečně rozvinou evropské průmyslové kapacity. „V této souvislosti je nepřipojení se k PURL spíše politickým prohlášením než praktickou strategií,“ podotkl Trunkey.

Nové oči, uši i drápy pro NATO. Spojenci pořídí techniku a zbraně za miliardy

Itálie dosud jako důvod uváděla probíhající jednání o příměří s Ruskem, která ovšem ztroskotala. Podobně také Turecko doposud využívalo své diplomatické role mediátora mezi Ruskem, USA a Ukrajinou k ospravedlnění své nečinnosti. Nově ale prezident Erdogan po summitu potvrdil, že se připojí.

U Maďarska byla situace jasná, když předchozí maďarský premiér Viktor Orbán měl pro ruského vládce Vladimíra Putina slabost a odmítal jakoukoliv pomoc napadené zemi. A slovenská vládní koalice v čele s Robertem Ficem „úctu“ Rusku také projevila opakovaně.