Na louku v Boleslavi museli povolat syslí hlídky. Lidé tu hlodavcům škodí jídlem

Na první pohled je to úplně obyčejná louka na kraji Mladé Boleslavi. V pozadí se tyčí hradba paneláků, opodál svítí logo McDonald’s. Jenže když popojdete blíž a zadíváte se pod nohy, zjistíte, že je tu zem děravá jako ementál. Az těch děr na vás nespouštějí zrak hnědé korálkové oči.

Čekal jsem plachá zvířata. Místo toho si připadám jako v animované grotesce. Kolem pobíhají děti, mezi nohama se jim proplétají sysli. Zvířata panáčkují a doslova loudí o kus žvance. Mladší jedinci se ještě drží ostražitě zpátky, starší a oprsklejší syslí mazáci bezostyšně lezou lidem až na boty a dožadují se svačiny. Stačí položit semínko na dlaň a zvíře si pro ně ochotně dojde.

Vítejte na syslí louce na sídlišti Radouč. Je to jediné místo v Česku, kde sysli vinou překrmování lidmi ztratili plachost natolik, že zde Český svaz ochránců přírody ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny musel zavést „syslí hlídky“. Ty tvoří dobrovolníci, kteří dohlížejí na to, aby se situace nezvrhla a na nebohé sysly z nebe nepadaly smažené hranolky, kila tvrdé mrkve, slazené piškoty a popcorn.

Zoologické zahrady a ochránci vrací do přírody kriticky ohroženého sysla

„Nemáte nějaké krmení pro syslíky?“ tahá za rukáv malá copatá holka Vendulu Pavláskovou a Lucii Kosovou. Oběma je jedenadvacet, jsou to vysokoškolačky a dnes tu mají službu. Holky děvčátku ochotně odsypou do kelímku neloupaná slunečnicová semínka. „Tumáš,“ hází je pak holčička nadšeně zvířatům u nejbližší nory.

To je ten ideální scénář. Jiní lidé se neptají a rovnou nosí, co jim doma padne pod ruku: pečivo, ovoce a zeleninu. Může se to zdát jako ideální strava, ale syslům dobře nedělá. Jejich přirozený jídelníček tvoří stébla trav, semena, kořínky, a když mají štěstí, aktivně uloví kobylku, housenku nebo žížalu.

„Někteří lidé navíc neznají míru a nosí sem pytle mrkve. Včera jsme posbíraly kilo zbytků rozházené zeleniny,“ kroutí hlavou Vendula. Zmíněné hranolky nebo popcorn také nejsou výjimkou, jejich zdrojem je nedaleký fastfoodový řetězec.

12 fotografií

Kdyby syslí hlídky na návštěvníky nedohlížely, zdejší kolonie syslů by se vrátila zpět do 2020, kdy tu vinou překrmování běhalo 1 500 nezdravých a neplodících jedinců.

„Sysli z toho byli v hrozné kondici. Polovina z nich byla tlustá, překrmená. Druhá polovina zase vyzáblá na kost. Potravy tu byl obrovský nadbytek, zbytky lákaly potkany a ti přenášeli na sysly různé nemoci,“ vyjmenovává Lucie. Až díky zavedení hlídek se populace stabilizovala. Dnes tu žije zhruba 350 zvířat. Ideální stav. Opět se tu rodí zdravá mláďata.

Fáma o syslech

K syslům se váže jedna velká nespravedlnost. Jejich jméno pochází ze staroslověnského slovesa syseti, což znamenalo „pískat“. Češi si z něj později odvodili i sloveso syslit neboli tajně hromadit a schraňovat věci pro sebe. Což ale sysel nedělá. Žádné zásoby si netvoří – na rozdíl od křečka.

Sysli nemilosrdně loví a zakusují hraboše. Proměnili se v predátory

Pobaveně sleduji mladý pár, který si jde opodál udělat piknik. Rozložit si na Radouči deku tak, aby člověk neměl pod zadkem důlek od nory, je téměř nadlidský výkon. Jídlo navíc láká městské holuby. Tlustší a starší sysli si neberou servítky a s hlasitým pištěním nekompromisně vytlačují mladé puberťáky do pozadí. Tady se zkrátka dělí o jídlo jen málokdo.

Syslí hlídky to vše bedlivě pozorují. Jejich úkolem není odsud lidi vyhánět, ale spíš dohlížet, aby nevznikaly konflikty. Některé děti hlodavce schválně honí. Občas někdo mezi nory pustí psa.

Fáma o syslech – na rozdíl od křečků si žádné zásoby netvoří.

„Někdo má psa vychovaného. Takové už známe, jdou jim spořádaně u nohy – jako tamhle,“ ukazuje Lucie na mladého běžce, kterého doprovází border kolie. „Ale zažily jsme i to, že někdo vypustil pitbulla, a ten roztrhal jednoho z hlodavců. Zrovna minulý pátek jsme našly dalšího zakousnutého. Majitel psa tehdy odešel dřív, než dorazili strážníci. Bohužel to byl takový hromotluk, že jsme s ním my dvě samy nic nesvedly,“ krčí rameny dívky.

Sysel v tašce

To nejkurióznější má ovšem na svědomí lidská nepozornost. „Největší bizár byl, když sysel jedné paní vlezl do kabelky a ona s ním nevědomky odjela až domů. Pak nám ho naštěstí přivezla zpátky, když ho doma vybalila,“ směje se Vendula.

Radouč je jedním z pouhých 40 míst v České republice, kde sysel obecný – zvíře příbuzné veverce či svišti – ještě přežívá. V minulosti byl přitom cíleně pronásledován a huben jako zemědělský škůdce. Zdejší kolonie procházela turbulentním vývojem. V roce 2006 tu přežívalo posledních pět zvířat.

Dobrovolnice jako „syslí hlídky“ Vendula Pavlásková a Lucie Kosová (zleva) na syslí louce na sídlišti Radouč na kraji Mladé Boleslavi

Sysel je totiž původně vázán na stepní prostředí a trvale nízký travní porost je pro něj otázkou života a smrti. Ve vysoké trávě ztrácí přehled a stává se snadnou kořistí pro kočky, kuny nebo dravé ptáky. Od roku 2007 se tu proto zavedla pastva ovcí a pravidelné kosení. Opatření zabrala fantasticky.

Přesto to mnozí návštěvníci s rohlíky neustále zkoušejí. Právě proto mají hlídající u stánku zdarma k dispozici semínka.

„Určitý podíl olejnin sysel potřebuje, aby si na zimu, kdy hibernuje, vytvořil dostatečné tukové zásoby,“ vysvětlují Lucie a Vendula.

Panuje mýtus, že syslí kolonie funguje jako přísně organizovaná vojenská jednotka. Skutečnost je taková, že žádný stálý vůdce neexistuje.

Liberecká zoo odchovala kriticky ohrožené žabky. Vyžádalo si to specifické podmínky

Jedná se o ryze zištný svazek individualistů, kteří spolu na jednom místě žijí především kvůli efektivnější obraně. Když jedinci panáčkují, střídají se v roli strážných. Jakmile zmerčí nebezpečí, vydají velmi ostrý hvízdot. Ačkoliv tím na sebe upozorní, varují celou kolonii, která bleskově mizí pod zem.

Paradoxně tomuto ostražitému druhu rušný život na sídlišti prospívá. Neustálá přítomnost lidí totiž přirozeně odhání jejich hlavní predátory. „Sysli jsou mnohem ostražitější ráno, když tady lidé ještě úplně nejsou. Čím víc jich sem ale přes den chodí, tím méně zvířata na nějaké to výstražné písknutí reagují,“ dodává Lucie.

Radouč je nyní plná matek. V klidu se grilují na sluníčku, zatímco houfy jejich dětí nadšeně prozkoumávají každou noru a při každém spatření kmitajícího ocasu výskají.