Sexuolog otevřeně: Za problémy v posteli často nemůže tělo, ale psychika

Sexualita úzce souvisí s psychikou, sebevědomím, stresem i kvalitou partnerských vztahů. Přesto o ní stále neumíme otevřeně mluvit – doma, ve vztazích, ani s odborníky. Podcast Příběhy duše otevírá téma intimity bez předsudků a tabu spolu se sexuologem Liborem Zámečníkem a náměstkyní primátora Alexandrou Udženija.

Jak o sexu mluvit s partnerem a s dětmi? Jak moc nás ovlivňuje (ne)uspokojivý sexuální život v běžném fungování a co si odnést z online seznamování? To vše se dozvíte v podcastu Příběhy duše na téma sexualita.

Hostem podcastu Příběhy duše byl Libor Zámečník, urolog, sexuolog a primář sexulogického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a první lékařské fakulty Univerzity Karlovy. A také náměstkyně primátora hlavního města Prahy Alexandra Udženija, která má v metropoli na starosti zdravotnictví. Mimo jiné iniciovala i založení příspěvkové organizace Zahrada pro duši, která se stará o duševní zdraví Pražanů.

O sexu se nemluví

Samotná sexualita je přirozenou součástí života i celkového zdraví, přesto je ve společnosti stále vnímaná jako tabu. O sexu se často stydíme doma mluvit s partnery i se svými dospívajícími dětmi. Ještě výrazně horší nám přijde návštěva sexuologa či urologa, což může mít fatální následky.

„Nejčastěji vidíme stud v rámci nádoru prostaty, což je nejčastější nádor u mužů. Je to velice tabuizovaná oblast, muži se bojí bolesti i toho, že se budou muset před doktorem svlékat. Přitom nám stačí jeden odběr krve, jedno vyšetření, které nebolí a které může zachránit život,“ vysvětluje urolog a sexuolog Libor Zámečník.

„Podobná ostýchavost může být fatální i pro vztah, kdy partneři o své intimitě nedokážou zdravě komunikovat, a tak se jim postupně vytrácí milostný život a jeden druhému se začínají odcizovat i mimo ložnici,“ doplňuje Alexandra Udženija. Právě neustálé odkládání intimních chvilek s partnerem je pro vztah dlouhodobě neudržitelné, shodují se hosté.

Co je největší erotogenní zóna?

Jaká zóna nebo orgán lidského těla, u mužů i žen, je nejvíce erotogenní? Podle sexuologa je to překvapivě mozek. Už to ukazuje, jak moc naše sexualita souvisí s psychikou. Celá řada situací je vázaná na to, jak je pochopíme a jak pochopíme intimitu svoji i partnerovu. A zároveň to souvisí s psychickou nepohodou a stresem.

Otevřeně o menopauze: Není to konec, ale nový začátek, říkají odbornice

„Jako lékaři se dlouho dohadujeme, jaká je příčina erektilní dysfunkce. Jestli jsou to opravdu ty cévy v penisu, anebo jestli je to psychika. A řekl bych, že je to půl napůl. Hledáme, jestli jde o fyziologické projevy, jestli je potřeba operace či léků a pracujeme také s psychoterapeuty, kteří leckdy zjistí, že to, co nefunguje, je opravdu jen komunikace. Fyzično je důležité, ale často to může být právě psychika, která brzdí naši sexualitu,“ vysvětluje Zámečník. Své udělá i stres v práci, fungování v rodině, tlak na výkon a únava. Ta může brzdit i další přirozené fyziologické funkce těla včetně chuti na sex.

Jak naše sebevědomí ovlivňuje sex?

„Velmi. Sexualita a sebevědomí spolu úzce souvisejí. Když nám intimní život funguje, často se cítíme atraktivní, přijímaní a důležití pro svého partnera nebo partnerku. Pokud ale sex ve vztahu dlouhodobě nefunguje, případně úplně vymizí, může to výrazně zasáhnout naše sebevnímání a pocit vlastní hodnoty,“ říká sexuolog Zámečník. „Můžeme začít pochybovat sami o sobě, mít pocit, že už nejsme pro toho druhého přitažliví,“ dodává.

Podle odborníků navíc dlouhodobé nepřijetí vlastní sexuality, identity nebo preferencí může mít vážné dopady na psychiku. Udává se například, že až 45 % lidí v této situaci může být náchylných k rozvoji klinické deprese.

Proč mladí nesouloží?

Dnes se často řeší i to, proč v současné době mladí lidé nemají takový zájem o sex v porovnání s generací svých rodičů a prarodičů. Podle odborníků nezačínají mladí se sexem o tolik později. U děvčat se uvádí 17. a u chlapců 18. rok života. Potom je ale jejich sexuální aktivita téměř nulová.

Důvodem může být celá řada aktivit, jimž se mladí věnují a ke kterým předchozí generace neměly přístup. Na vině jsou často i sociální sítě, které mladým ničí komunikaci i možnosti seznámení. A také nerealistická pornografie, k níž se dostanou už ve velmi útlém věku.

Sociální sítě jako past na ženskou duši. Pět důvodů, proč jim dát sbohem

„Jako hlavní město Praha děláme průzkum u deseti tisíc středoškoláků, abychom měli každý rok nová data o jejich duševním stavu, protože se situace každý rok mění. U mladých chlapců se teď ukazuje, že hodně času tráví po nocích u počítačů. Jsou potom nevyspalí, unavení a má to vliv na jejich psychiku,“ popisuje Udženija.

„U dívek se ukazuje, že sice ubývá sebepoškozování, což bylo před pár lety naprosto klíčové téma, ale že naopak přibylo myšlenek na sebevraždu. Většinou se k tomu neodhodlají, ale už to, že na to myslí, je varovný signál,“ dodává náměstkyně, která stojí take za spuštěním nového tlačítka psychosociální pomoci v aplikaci Záchranka, kde se Pražané mimo jiné můžou dostat i k okamžité a garantované pomoci u odborníků na duševní zdraví.

Podle ní mohou stát za sebevražednými tendencemi právě take sociální sítě, které u dospívajících spouští celou řadu frustrací. „Důležitá je v tomto případě funkce rodiny a nás rodičů, abychom si na své děti udělali dostatek času. Je důležité, aby děti věděly, že se na nás můžou s čímkoli obrátit,“ radí Udženija.