Děti žijí online. Odborníci varují před novou epidemií závislostí

Digitální svět už není jen nástroj, je to prostředí, ve kterém vyrůstají děti od raného věku. A to zásadně mění jejich pozornost, emoce a vztahy. A právě o tomto tématu bude další díl našeho podcastu Příběhy duše.

Dnešními hosty je Michaela Slussareff, odbornice na digitální technologie působící na Univerzitě Karlově, sociolog z Centra sociálních služeb Praha a zakladatel organizace Anerva Roman Petrenko a Alexandra Udženija, náměstkyně primátora hlavního města Prahy, která mimo jiné iniciovala vznik organizace Zahrada pro duši.

„Když vstupujeme do online světa, je to podobné, jako kdybychom vstupovali do džungle. Je to digitální džungle – nebezpečná, zároveň plná dobrodružství a zajímavých nových podnětů. Ale zatímco do reálné džungle se připravujeme a máme nějakého průvodce, do online světa skočíme často zcela nepřipraveni,“ začíná Michaela Slussareff.

Digitální závislost

Škodlivost sociálních sítích na psychiku mladistvých je dobře známá. Obrovským problémem, který už lze nazvat regulérní závislostí, jsou online hry. Neustálé hraní her totiž vykazuje všechny symptomy jako ostatní závislosti.

Ty posiluje hormon dopamin. „Dopamin nefunguje tak, jak se často zjednodušeně říká. Není to úplně hormon odměny, je to neurotransmiter, který způsobuje, že se na něco velmi těšíme. Takže jakmile děti vidí ikonku Robloxu nebo něčeho podobného, tak se v nich probouzí neodolatelná chuť a bažení se do hry okamžitě připojit,“ vysvětluje Slussareff.

Zároveň upozorňuje, že v moment, kdy máme mozek zalitý dopaminem, se nám oslabuje prefrontální kortex a spolu s ním seberegulační dovednost, kdy se dokážeme zastavit a racionálně si říct ne. To bývá nejčastější problém právě u dětí a mladistvých. Podle nejnovějších dat naplňuje příznaky herní závislosti téměř 10 procent žáků.

Příběhy duše: Sebepoškozování jako stále větší problém. Jaké jsou varovné signály?

Negativní dopady online světa se podle Petrenko neblaze projevují na zdraví: děti se hůře stravují, protože si nenajdou čas na kvalitní jídlo, více konzumují energetické nápoje a omezují dobu spánku.

Statistiky potvrzují souvislost mezi časem stráveným online a poruchami spánku či různými úzkostmi. „Většina rodičů často ani neví, že jejich dítě tráví u počítače dlouhou dobu i poté, co už všichni spí. Pokud například začne usínat při vyučování a je ve škole nevyspalé, rodiče jej často brání, že chodí spát už v deset. Často ale neví, že na mobilu pod peřinou je aktivní třeba ještě několik hodin,“ doplňuje Udženija.

„Ale zároveň je spousta dětí, která problém nemá,“ dodává Slussareff. Stojí za tím primárně zdravý rodičovský přístup. Zodpovědnost za to, jaký si dítě vytvoří k online světu vztah a jak s ním dokáže fungovat, stojí podle odborníků na třech pilířích: na rodičích, na přístupu školy k mobilním telefonům a na platformách, na nichž děti tráví čas.

„Platformy v dětských hrách využívají gamblingové mechanismy, používají mnoho návykových prvků, které nejsou regulované. Evropská unie se sice snaží zpřísnit regulace a díky tomu jsme nejlepší na světě, ale furt to není dostačující,“ dodává Slussareff.

Hranice, které nastavují rodiče

„Stejně jako se dětem nastavují hranice ve všech jiných oblastech, měly by se nastavovat i konkrétní pravidla v online světě,“ říká Udženija.

Predátoři loví děti na Robloxu a stahují je na WhatsApp, varuje expertka v Rozstřelu

Zatímco kdysi pediatrické společnosti doporučovaly maximální časový limit, kolik času strávit před obrazovkou, ukázalo se, že je to nic neříkající údaj. Americká asociace pediatrů tak před několika lety vydala model 5C:

Content (obsah) – vhodnost obsahu, které dítě sleduje; Crowding out (vytěsnění) – technologie by nikdy neměly vytěsňovat aktivity důležité pro zdravý fyzický a psychický vývoj dítěte; Child (dítě) – obezřetnost u dětí se zvýšením rizikem digitálních závislostí, u dětí s poruchou pozornosti či na autistickém spektru; Communication (komunikace) – komunikace a nastavení hranic; Calm (zklidnění) – technologie by neměly sloužit jako prostředek ke zklidnění či uspání dítěte.

Patří mobily do škol?

Odborníci, školy ani sami pediatři se nedokážou shodnout, zda je zákaz používání mobilů ve škole ta správná cesta. Česko je poslední evropskou zemí, která nijak nereguluje používání mobilů na školách, je tak na konkrétním řediteli, jak se k otázce mobilů postaví.

Naopak Spojené království zcela vyjmulo mobilní telefony z vyučování a škola má právo jej žákům zabavit. Je to však jedna z mála zemí, kde je tento přístup zaveden právně.

Konec mobilů ve školách. Zákon má zakázat telefony při výuce i v jídelnách

Že je téma více než aktuální potvrzují jak statistiky, podle nichž se velké procento mladistvých na internetu – zvláště dívek mezi čtrnácti a patnácti lety – necítí příliš dobře, tak kliniky adiktologie. Zatímco dívky jsou citlivější na obsah sociálních sítích a srovnávají se s vrstevníky z vyšších sociálních vrstev, chlapci inklinují k závislostem na online hrách.

Kdy vyhledat odborníky

Oproti minulosti tak dnes kliniky adiktologie a adiktologické ambulance neřeší tolik závislostí na návykových látkách, ale právě závislosti digitální.

„Pokud mám dítě, které začne být agresivní, vzteklé nebo vyhrožuje, že si něco udělá, jakmile mu seberu počítač, je v tomto případě na místě se obrátit na kliniku adiktologie a na odborníky,“ radí Petrenko. „Pomoci může například i aplikace Záchranka, která má na území hlavního města Prahy i tlačítko psychické pomoci a jednoduše nabízí garantovanou pomoc i při stavech úzkosti a depresí,“ dodává Udženija.

Jak pracovat s dětmi na prevenci a jak jim jít jako rodič příkladem? Dozvíte se v dnešním díle podcastu Příběhy duše.