V patnácti tu sama bojovala s rakovinou. Teď dětskou onkologii vyzdobila Plešouny

Před lety přicházela Eliška Soffer Podzimek na dětskou onkologii v Motole jako dětská pacientka. Nyní se vrátila jako výtvarnice, která holou nemocniční chodbu proměnila ve svět barev, zvířat a Plešounů. Dětem má zpříjemnit dlouhé chvíle během léčby. Seriál, z něhož vizualizace na stěnách vychází, jim pak pomůže porozumět tomu, co se během léčby s jejich tělem děje.

„To jsou moje vlasy? Kam běžíte?“ volá animovaný Tobiáš na kousky jeho vlasů, které se před ním vzdalují. „Neboj, to pak zase doroste,“ uklidňuje ho kamarádka Ema. Na plátně na chodbě v pátém patře motolské nemocnice se krátce po poledni promítá úryvek z animovaného seriálu, který dětem s onkologickým onemocněním vysvětluje, co se odehrává v jejich těle.

Ta chodba Kliniky dětské hematologie a onkologie byla ale ještě nedávno podle výtvarnice Elišky Soffer Podzimek úplně holá. Ona sama ji zná déle než většina hostů na slavnostním otevření. Když jí bylo patnáct, sama se na klinice motolské nemocnice léčila. Dnes se na místo ale vrací jako autorka nové podoby chodby.

Bezpečnější léčba, ale dál od domova. První změny nastanou už v září

„Jsem strašně ráda, že jsem se sem mohla alespoň takhle vrátit, protože jsem tady strávila až moc času, když mi bylo patnáct, trochu nechtěného. Nicméně vrátit se sem takovouhle formou je pro mě strašně hezké, až mě to dojímá,“ říká.

Hotovou výzdobu dlouho znala jen z počítače. Když ji poprvé uviděla přímo na místě, měla podle svých slov velkou radost. „Děti, které tudy procházejí, už mi dokonce řekli, že mají některé postavy pojmenované,“ dodává.

Při navrhování výtvarnice vycházela především z toho, k čemu společný prostor mezi lůžkovými odděleními slouží. Na dětskou kliniku chodí i řada dobrovolníků se zvířaty, i proto výzdobu doplňuje tolik zvířecích motivů. Na stěně se pak vznáší několik „Plešounů“ včetně barevného Brouka, kouzelného vozítka, které malé pacienty bere na cestu do lidského těla a pomáhá jim pochopit vlastní léčbu.

Nádory dětí jsou často smrtelnější než ty, které postihují dospělé, říká onkolog

„Nikdo mi do toho nemluvil,“ usmívá se výtvarnice. Přesto přiznává že, když se ptala dětí a zdravotníků, jak by si prostor představovali, měli jasnou odpověď: „Všichni říkali, že to chtějí barevné.“

Z vlastní zkušenosti ví, jak silně může prostředí působit na psychiku pacienta. Když tehdy na klinice sama ležela, byla čerstvě zrekonstruovaná. Kvůli některým vyšetřením ale musela přecházet i do starších prostor určených pro dospělé.

Za barevnou chodbou motolské nemocnice stojí výtvarnice Eliška Soffer Podzimek, která je zároveň autorkou projektu Plešouni. (28. srpna 2026)

„Je velký rozdíl v tom, jak se člověk cítí a v jakém prostředí leží. Jestli se dívá na něco hezkého, je tam čisto a jsou tam nová okna, nebo je to staré, relativně zašlé prostředí. V rámci psychiky to podle mě dělá daleko víc, než všichni vnímáme,“ popisuje.

Podzimek v patnácti letech nejvíce pomáhalo, když věděla, co ji čeká a proč. „Mně pomáhalo chápat, co se děje a proč se dělají jednotlivá vyšetření. Když mi někdo vysvětlil, proč jdu na magnetickou rezonanci a proč je tam přístroj, který vydává takové a takové zvuky, pomáhalo mi to, abych neměla takový strach. I kvůli tomu děláme Plešouny,“ říká.

Kapitán Chemo

Hlavní postavou seriálu je Tobiáš. „Makám na tom, abych byl zase zdravý. A je tu se mnou armáda pomocníků – třeba kapitán Chemo. A taky kámoši,“ představuje se v traileru. Spolu s Broukem dětem vysvětluje například to, jak chemoterapie bojuje proti nádoru, proč jim lékaři berou krev nebo co se děje při vyšetření na magnetické rezonanci.

Hotová je zatím jen první epizoda. Tvůrci ale plánují i další. Projekt ale podle výtvarnice naráží na nedostatek peněz. Seriál má podle Podzimek pomoci „propíchnout bublinu,“ která kolem onkologických onemocněních ve společnosti je.

Tento přínos vidí i přednostka Kliniky dětské hematologie a onkologie Lucie Šrámková. „Pohled zevnitř je naprosto něco jiného než to, jak se na léčbu dívá někdo, kdo ji nikdy neprožil. Jsme strašně rádi, že je to spojené právě s tímto filmem, který našim dětem, ale i jejich kamarádům a sourozencům, umožní demytizovat onkologické onemocnění jako něco divného nebo nebezpečného,“ řekla před návštěvníky.

Nástěnný polep u onkologického ústavu měl přát zdraví a naději, dílo je však na cáry

Proměněnou chodu chce klinika stále více využívat jako místo, kde se děti mohou potkávat mimo nemocniční pokoje. Kromě dobrovolníků se psy se tam už teď konají hokejová utkání nebo promítání.

Proměnu podpořila společnost GHC Genetics. „Když nejsme schopni děti léčit, alespoň trosku přispějeme k tomu, aby se jim vyléčily dušičky tím, že budou v prostředí, které je příjemnější a není tak sterilní,“ říká ředitel společnosti Viktor Furman.

Klub přátel Plešounů také pořádá sbírku, do které může veřejnost přispívat měsíčně od stokoruny. „Každý pravidelný dárce se stává součástí komunity, která pomáhá měnit, jak svět (ne)mluví o rakovině,“ napsali organizátoři.

Přednostka kliniky Šrámková pak pro ČTK dodala, že výskyt onkologických onemocnění u dětí je stabilní, přibývá ale mladých dospělých s těmito diagnózami. „Týká se to zejména nádorů měkkých tkání, neboli sarkomů, pokud se diagnostikují ve fázi, kdy už se vytvoří metastázy nebo některých nádorů mozku. Pokrok ve vývoji tam určitě je, ale přáli bychom si o dost větší,“ uvedla.

Výskyt rakoviny roste i u mladých, vyvíjejí se však léky na míru, říká profesor Šedo

Tvůrci ale nechtějí zůstat jen v motolské nemocnici. Chtějí totiž seriál postupně nadabovat do dalších jazyků a dostat ho k dětem v zahraničí. Podle Podzimek už vznikají první kontakty například v Japonsku. Pomoc mladým pacientům může také aplikace, do které si mohou zaznamenávat pitný režim, bolest nebo náladu.

Podzimek tak do původně holé chodby přinesla barvy, fantazii a především oporu pro dětské onkologické pacienty. Přinesla ale také svět, ve kterém chemoterapii velí kapitán Chemo a svět, kde ztracené vlasy zase jednou dorostou.