Vaška v jednadvaceti postihla mrtvice. Nevzdal se, jeho příběh vypadá jako zázrak

Snil, že bude profesionálním bojovníkem. Jednadvacetiletému Václavu Hnízdilovi ze Žatce ale cestu za sportovním snem překazila cévní mozková příhoda. Ačkoliv se lékaři obávali, že zůstane zčásti ochrnutý, bude mít problémy s polykáním a s řečí, díky obrovské vůli a drilu rodičů dnes chodí a učí se mluvit. V další rehabilitaci mu může pomoci veřejnost v rámci charitativního běhu v Ústí nad Labem.

„Je to zázrak, že ušel takový kus cesty. Každý den tvrdě pracuje, cvičí a trénuje mozek,“ říkají Vaškovi rodiče Renata a Martin. Věří, že za čas se jejich syn opět zcela osamostatní.

Vaškův život se převrátil o 180 stupňů loni 17. října. V podvečer si šel zaběhat s přáteli, když se mu náhle udělalo nevolno. Doprovodili ho domů. V noci se jeho stav prudce zhoršil – několikrát upadl, přestal ovládat pravou polovinu těla – krevní sraženina ucpala cévu a nastal infarkt mozku.

Nebyl schopen si přivolat pomoc. Když mu ráno volali kolegové z práce, odpovídal zmateně. „Mysleli si, že je opilý a má se z toho vyspat,“ vzpomíná maminka Renata. Později mu telefonovali i rodiče, kterým se projev syna zdál podezřelý. Vydali se za ním do bytu, kam se od nich přestěhoval o dva týdny dřív.

Našli ho velmi vážném stavu. Následoval převoz nejprve do nemocnice v Chomutově a následně do Ústí nad Labem, kde se pokusili uvolnit sraženinu. Ovšem vzhledem k tomu, že uplynulo už víc než 15 hodin od mozkového infarktu, část mozkové tkáně odumřela - Vašek přišel o obě centra řeči.

Při mrtvici se hraje o čas. Nepodceňujte varovné příznaky

Právě čas hraje při mrtvici obrovskou roli. „Mozkové buňky jsou extrémně citlivé na nedostatek kyslíku a energie. Pokud dojde k uzavření tepny, mozková tkáň začne strádat. Část buněk odumírá, další přestanou fungovat, ale stále ještě přežívají v takzvaném ischemickém polostínu neboli penumbře,“ popsal David Černík z Neurologického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, co se děje v mozku pacienta.

„Omráčené“ buňky lze včasným zásahem zachránit, ovšem s každou další minutou se jejich šance snižuje. „Jakmile v buňce proběhne proces buněčné smrti, není cesty zpět. Proto musíme obnovit průtok krve co nejdříve,“ dodal lékař.

Největším rizikem u mozkové mrtvice je to, že ji lidé často vůbec nerozpoznají, případně její příznaky podcení. „Mezi hlavní varovné signály patří pokles ústního koutku, porucha řeči a jednostranná slabost či ochrnutí končetin. Existují však i méně typické příznaky, které se mohou vyskytovat zcela samostatně,“ upozornil Černík.

Podle něj lidé nejčastěji chybují u poruch zraku. „Může jít o náhlou a bezbolestnou ztrátu vidění na jednom oku. Je to velmi podceňovaná forma – pokud přestanete vidět na dosud zdravé oko, je žádoucí okamžitě volat záchrannou službu a nečekat, zda to přejde,“ varuje odborník.

Stav připomínající opilost, který zmátl Vaškovo okolí, není podle lékařů tak častý. Diagnostika bývá složitější také v případech, kdy se mrtvice projeví pouze izolovanou poruchou řeči nebo náhlou závratí.

Podle rodičů nevypadala první prognóza vůbec dobře. „Dozvěděli jsme se, že je možné, že Vašek bude ochrnutý na půl těla, nebude polykat ani mluvit,“ popsala maminka kritické okamžiky.

Mladík se ale rozhodl, že se osudu nepoddá. Díky svému úsilí a úsilí lékařů se jeho stav začal zlepšovat. Měsíc strávil na JIP v nemocnici. Den co den za ním rodiče jezdili a nutili ho, aby mozek trénoval. „Hráli jsme hry, u kterých se nemusí mluvit, aby mozek furt jel, a procvičovali jsme pomocí karet pro afatiky,“ popisuje maminka s tím, že to bylo velmi náročné.

Díky AI léčíme pacienty s mrtvicí, u kterých to dříve nešlo, říká neurolog Václavík

Syn jim totiž nerozuměl a oni jemu také ne. Dorozumívali se proto pantomimou. „Říkala jsem mu třeba, aby ukázal židli a on ukázal na okno. Po malých krocích jsem se dostávali k tomu, že popsal nemocniční pokoj.“

Z nemocnice zamířil Vašek do rehabilitačního ústavu v Kladrubech. Dřel od rána do odpoledne – logopedie, plavání, fyzioterapie. O víkendech za ním rodiče jezdili a brali ho na několika kilometrové túry. „Rozhodl se, že tu mrtvici prostě rozchodí,“ popsala paní Renata.

A výsledky se dostavily. Vaškovi se vrátil cit do pravé ruky a zmizel pokleslý koutek. Po pěti měsících se vrátil domů. Největší boj ale stále svádí s mluvou, čtením a psaním. Jeho mozek slova stále skládá s obtížemi. „Když se ho zeptám, co měl k večeři, řekne ‚kočku‘, přitom měl čočku. Pletou se mu písmenka L a R nebo T a Š,“ zmínila maminka.

Zjistili vrozené onemocnění

Sportovní kariéra je minulostí a kvůli neschopnosti číst a psát zatím nemůže dokončit řidičský průkaz ani školu. Rodina nyní vkládá naději do hyperbarické komory a intenzivní logopedické péče, kterou by mohl absolvovat v létě.

Na nákladné rehabilitace poputuje výtěžek charitativního běhu Čas je mozek, který se koná v pondělí 18. květnu v Ústí nad Labem. „Vaška nominovali sami lékaři z Chomutova a Ústí po vzájemné dohodě. Měli tak obrovskou radost z toho, jak moc se díky své dřině zlepšil, že ho vybrali jako tvář letošního běhu,“ zdůraznila jeho maminka.

Podle lékaře Černíka je výskyt cévní mozkové příchody u lidí do třiceti let vzácnější, ovšem Vaškův případ není ojedinělý; počty rostou v důsledku špatného životního stylu, nárůstu obezity a doprovodných onemocnění.

Neurologických pacientů rychle přibývá. Včasné zahájení léčby je klíčové

Mozková příhoda může mít dvě příčiny. Častější je mrtvice v důsledku ucpané mozkové cévy krevní sraženinou. Méně často jde o prasknutí mozkové cévy – krvácení.

U Vaška lékaři zpětně zjistili vrozené onemocnění, které zapříčiňuje zvýšenou srážlivost krve, a tedy tvorbu krevních sraženin, která ucpala cévu v mozku.

Riziko mrtvice se zvyšuje s věkem. Mladší pacienti mají obecně lepší vyhlídky k rehabilitaci. „Šance na plné uzdravení záleží na rozsahu cévní mozkové příhody a na čase od vzniku do začátku léčby,“ dodal Černík.