Pivo do kelímku, české komedie i maraton až do úsvitu. Letní kina zažívají boom

Klimatizované sály, polstrované sedačky a bezedné kelímky. Dlouho se zdálo, že nástup obřích multiplexů, streamovacích gigantů a rychlého internetu vymaže letní kina z mapy. Opak je ale pravdou. Fenomén promítání pod hvězdnou oblohou v Česku přežil vlastní klinickou smrt a hlásí návrat. Lidé totiž nechtějí jen konzumovat obsah, touží po autentickém zážitku.

„Letní kino pro mě vždycky představovalo lepší volbu. V klimatizovaných sálech jsme zavření devět měsíců v roce, takže je ohromně osvěžující být konečně venku. Jde o naprosto odlišný zážitek,“ říká filmový publicista a zakladatel databáze ČSFD Martin Pomothy.

„Spousta lidí má své nejsilnější filmové vzpomínky spojené právě s letním kinem. Všichni si pamatujeme, jaký velkofilm jsme pod hvězdami viděli poprvé. Atmosféra nočního promítání dodává filmu zkrátka nezaměnitelné kouzlo,“ argumentuje.

Na louce i koupališti

Podle tajemníka Unie filmových distributorů Jaroslava Pecky je v současné době v Česku 500 subjektů, které promítají pod širým nebem – ať už na louce, koupališti, nebo na fotbalovém hřišti. Trvalých kin s amfiteátrem, pódiem a profesionální promítací kabinou je 170. K nim se pak přidávají tři stálá autokina.

RECENZE: Komedie? Vždyť Bardotky si jenom převlékají kostýmy

Zájem diváků je velký. Do českých letních kin zavítá za sezonu kolem 350 tisíc lidí. Vzhledem k tomu, že sezona trvá v průměru tři měsíce, jde zhruba o 116 tisíc lidí měsíčně. Oproti kamenným kinům, kam v průměru zamíří milion diváků měsíčně, si tak „letňáky“ z celkové návštěvnosti ukrajují více než desetinu. Reálně to ale bude ještě víc, neboť velká část letních kin promítá zdarma, a počet návštěvníků se tak nesleduje.

Absolutním fenoménem je Letní kino Boskovice, které si od roku 2019 drží pozici nejnavštěvovanějšího letňáku v zemi. Promítá se tu už od roku 1961 a areál se pyšní obří projekční plochou o rozměrech 32 x 14 metrů, je tedy ještě větší než plátno v pražském kině IMAX. Během posledních let navíc komplex prošel modernizací od hlediště s kapacitou 1 800 míst až po nové zázemí pod plátnem.

Šéf kina Tomáš Marvan si zájem diváků, byť velmi závislý na počasí, pochvaluje. „Loni byla návštěvnost 12 000 diváků, v roce 2024 to bylo 20 000 diváků. Běžně k nám jezdí lidé z okruhu padesáti kilometrů. Například jen na letošní předpremiéru filmu Bardotky dorazilo šest set platících diváků,“ popisuje.

Společný smích

Nejvíc táhnou české komedie, animáky a velkofilmy. Boskovice v nedávné době bodovaly se Zápisníkem alkoholičky, snímkem Vlny nebo Vorlovým Džobem (1 200 diváků). Marvan upozorňuje i na specifickou atmosféru venkovního promítání: „Když má film opravdu vtipné scény, dokáže se u nás strhnout vyloženě davová psychóza. Smějete se i momentům, které by vás doma u televize minuly. Sdílení emocí v tak obrovském davu je nesmírně nakažlivé,“ říká.

Práce na vnější části knihovny v Turnově finišují, dělníci ladí i letní kino

Extrémní akcí je pak letní filmový víkend, kde diváci zvládnou maraton tří filmů od soumraku do úsvitu. „Během tohoto víkendu dorazí klidně sedm set diváků denně. Je neuvěřitelné, že vydrží sedm hodin v kuse sledovat filmy a sedí tu třeba do pěti do rána,“ dodává s úsměvem Marvan.

Historickou perličkou Boskovic pak zůstává dávná projekce velkofilmu Kleopatra z filmového pásu, na kterou se vtěsnaly neuvěřitelné 4 000 lidí. Pamětníci dosvědčují, že se tehdy sedělo i na střeše a na stromech.

Láska k letňákům ožívá i tam, kde promítačky dlouho mlčely. Ústí nad Labem se pyšní kapacitně největším letním kinem v Česku s místem pro 5 000 diváků. Jeho ikonická ocelová střecha schová před deštěm 3 500 lidí a zrodil se tu slavný festival Porta. Přesto bylo kino 13 let zavřené.

Znovu otevřeno

„Ve chvíli, kdy se filmy přestaly distribuovat na klasických filmových pásech, u nás promítání de facto skončilo,“ vzpomíná Jan Vítek z ústeckého Kulturního střediska. Letos se ale podařilo sehnat digitální projektor i práva a areál se začátkem srpna symbolicky otevřel legendárním snímkem Hoří, má panenko.

Mimořádnou kreativitu projevili v Turnově. Zdejší letňák, který byl průkopníkem filmových víkendových maratonů, přišel o promítací plochu kvůli stavbě nové knihovny. Provozovatelé ovšem našli řešení – po dvouleté pauze kino znovu otevřelo a filmy promítá přímo na prohnutou zadní zeď nové budovy. Zuzana Uchytilová z turnovského centra potvrzuje, že diváci novinku přijali skvěle: „Na Odysseu přišlo 180 lidí a pátý díl Toy Story přilákal 218 diváků,“ vypočítává.

V Česku dnes fungují tři stálá autokina a jedno z nich na opravdu překvapivém místě, v Dukovanech. Jako majestátní vizuální kulisa se zde za plátnem tyčí obří chladicí věže jaderné elektrárny.

Premiéry, legenda i snímky jinde nepromítané. Žďár spustí hned dvě letní kina

Zvuk si diváci pohodlně naladí přímo ve svém autorádiu. Jeden rok zde zkoušeli promítat dokonce i přímo na šedý beton chladicí věže, ale kvalita obrazu na takovém povrchu pochopitelně utrpěla.

Festivaly pracujících

Historie letních kin u nás sahá už do dob první republiky, průkopníkem bylo pražské kino Benátky na Štvanici s kapacitou přes 1 400 míst, další fungovalo už ve dvacátých letech na Folimance. Zlatá éra pak přišla později.

„Největší rozmach zažila letní kina v šedesátých letech, kdy se v nich masově konaly filmové festivaly pracujících. Bylo zkrátka potřeba najít prostory pro obrovské davy lidí,“ vysvětluje Jaroslav Pecka.

Po listopadu 1989 řada z letních kin zanikla. Buď se o ně neměl kdo starat, nebo chyběly finance. Pomyslným hřebíčkem do rakve pak byla digitalizace, kdy skončilo klasické promítání z filmového pásu.

Motyčka se odmlčel. Oblíbené letní kino v Pardubicích může letos zůstat zavřené

Právě přechod z 35mm pásů na digitál byl pro mnohé areály smrtící. Zručnější kinaři na to ale dokázali vyzrát. Digitální technologii zakoupenou pro kamenné kino zkrátka na léto přestěhovali ven, případně zakoupili druhou, aby nemuseli spoléhat na obyčejná DVD a mohli hrát i filmové premiéry. Pomohl také kompromisní formát E-Cinema, který sice nedisponuje drahými hollywoodskými standardy, ale díky kvalitním projektorům a silnému zvuku dává menším kinům šanci přežít.

Spásný covid

Vzpruhou pro letní kina se paradoxně stala pandemie covidu. Když kamenné sály musely ze zdravotních důvodů zavřít, venkovní areály promítaly dál a stáhly k sobě diváky toužící po kultuře. A co víc, dokázaly si je udržet.

„Občas tam sice uslyšíte štěkat psy nebo se v dálce ozve houkačka hasičů, ale lidé si tam jdou pro celkový dojem. Hraje se až za tmy, pod hvězdami. Dáte si pivo do kelímku, posedíte s přáteli. Toto kouzlo se u nás předává z generace na generaci,“ popisuje Pecka.