KOMENTÁŘ: Unie má zlepšovat život, ne lidem diktovat, co mají jíst, píše Babiš

Začalo to vlastně u krav. Na summitu o budoucnosti EU v Sibiu v květnu 2019 nabádala Angela Merkelová evropské lídry k realismu. Ptala se, odkud vezmeme energii pro průmyslové regiony, kde slunce nesvítí a vítr nefouká nepřetržitě. A s nadsázkou připomněla, že skleníkové plyny produkují i krávy – a kvůli tomu přece nepřestaneme jíst guláš. Tehdy to znělo jako bonmot. Ale krávy a jejich „výpary“ se skutečně staly cílem klimaaktivistů, kteří lobbovali za omezení chovů a konzumace masa v rámci záchrany planety, píše v komentáři pro iDNES.cz a MF DNES předseda vlády a hnutí ANO Andrej Babiš.

Po sedmi letech Green Dealu, covidu, války na Ukrajině a energetické krize přichází Evropská komise s novou strategií pro chov hospodářských zvířat. A konečně uznává něco, co bylo normálním lidem jasné od samého začátku: živočišná výroba je součástí potravinové bezpečnosti, života na venkově a strategické soběstačnosti Evropy.

Ano, chov zvířat produkuje metan a má dopady na vodu, půdu i ovzduší. To samozřejmě nikdo nezpochybňuje. Zároveň ale Evropa živočišnou výrobu potřebuje. Živočišná výroba není jen maso, mléko a vejce. Souvisí s péčí o půdu, pracovními místy, zadržováním vody, ochranou před erozí i pestrostí krajiny. Chov a rostlinná výroba se musí doplňovat.

Pavel je v kampani a plní příkazy, říká Babiš. Promluvil o Trumpovi i vládě

Především živočišnou výrobu potřebujeme kvůli naší bezpečnosti. Potřebujeme vyrábět kvalitní potraviny doma, v Evropě, a nebýt závislí na jejich dovozu. Dopady živočišné výroby musíme snižovat, ale vytvářet si další závislosti na třetích zemích je úplná hloupost.

Papír versus život

To je totiž typický problém Green Dealu. Na papíře lze evropskou výrobu omezit, zavřít farmy a vykázat nižší emise. Jenže spotřeba masa, mléka a vajec tím nezmizí. Výroba se pouze přesune do zemí s nižšími standardy a potraviny povezeme přes půl světa. Evropští zemědělci skončí, lidé budou platit vyšší ceny a emise budou vznikat jinde. Jak „evropské“!

Chyba Green Dealu nebyla v tom, že chtěl modernizovat Evropu. Chyba byla v nerealistickém tempu, přeregulovanosti a ignorování nákladů pro občany, průmysl a zemědělce. Farmář investuje na desítky let dopředu, bojuje s počasím, nemocemi a cenami, splácí úvěry a plní stále nové a nové předpisy. Potřebuje předvídatelné podmínky, ne klacky pod nohy a ideologická školení z Bruselu.

Výpady vůči prezidentovi. Politologové vysvětlují, proč Babiš změnil strategii

Dlouho platilo, že kdo upozorňoval na ceny energií, průmyslovou realitu střední Evropy, význam jádra, přechodnou roli plynu či sociální dopady, byl označen za brzdu klimatické politiky. Jenže to byl popis reality, jež nezmizí jen proto, že se nehodí Bruselu do krámu. V Sovětském svazu také zkoušeli poroučet větru a dešti…

Nová strategie pro chov zvířat je proto krok správným směrem. Mluví o konkurenceschopnosti, investicích, pojištění rizik, veterinární odolnosti, menších jatkách, regionálních podmínkách a férovějším měření emisí na úrovni farmy. Klimatické cíle neruší, jen připouští, že cesta k nim musí být ekonomicky a sociálně proveditelná.

Strategické potraviny

Má to ale i širší ekonomický a bezpečnostní rozměr. Válka a energetická krize ukázaly, jak nebezpečné je spoléhat se na křehké dodavatelské řetězce. Když Evropa oslabí vlastní zemědělství, produkci převezmou jiní a my budeme závislejší a platit vyšší ceny.

Strategická autonomie totiž neznamená jen čipy, zbraně a baterie. Patří do ní také schopnost vyrábět vlastní potraviny, udržet venkov obydlený a nenechat krajinu bez lidí, kteří o ni pečují. Na tom staví moje kritika Green Dealu. Místo bezmyšlenkovitého prosazování ideologie musí být tento plán postaven na realismu, který spojuje modernizaci Evropy s ochranou klimatu, konkurenceschopností, bezpečností a životní úrovní. Evropská politika má pomáhat zlepšovat život, ne vést kulturní válku mezi steakem a tofu a lidem diktovat, co mají jíst.