KOMENTÁŘ: Když stát neumí povolit stavbu, ekonomika stojí

Debata o stavebním zákoně často vypadá jako spor developerů, obcí, úředníků a ochránců krajiny. Ve skutečnosti jde ale o mnohem víc: jde o schopnost České republiky stavět byty, školy, silnice, průmyslové areály, energetickou infrastrukturu nebo zdravotnická zařízení. Tedy o schopnost země rozvíjet se. Česko potřebuje nová pravidla výstavby jako sůl, píše v komentáři pro iDNES.cz Aleš Rod, ekonom a výkonný ředitel Centra ekonomických a tržních analýz a poradce České asociace pojišťoven.

Zpožděná stavba není jen později postavená budova. Je to pozdější bydlení pro rodinu, pozdější obchvat pro město, pozdější výrobní hala pro firmu, pozdější školka pro obec nebo pozdější připojení nové lokality k sítím. A ekonomika má jednu nepříjemnou vlastnost: čas v ní má cenu. Co nezačne sloužit dnes, nezačne dnes vytvářet užitek, příjmy, pracovní místa ani daňové výnosy. Zpoždění má cenovku v podobě společenských nákladů.

Novela stavebního zákona může přinést procento HDP navíc, říká exguvernér ČNB

Je samozřejmě pravda, že většina staveb se při zpoždění neztratí navždy. Často se aktivita pouze přesune do budoucna. Kapitál se může mezitím uplatnit jinde, stavební firmy mohou pracovat na jiných zakázkách a lidé budou nějak bydlet i bez nového bytového domu, který jim dá kvalitnější bydlení. Právě proto by bylo chybou tvrdit, že škodou z pomalého povolování je celá hodnota odložených staveb. Tak jednoduché to není.

Skutečná škoda vzniká jinak. Vzniká tím, že ekonomicky smysluplné projekty přicházejí pozdě. Investor déle drží pozemek, platí projektanty, právníky a financování, ale projekt ještě nevydělává. Obec déle čeká na infrastrukturu, která by měla sloužit občanům. Domácnosti déle čelí drahému a nedostupnému bydlení. Firmy odkládají expanzi, nebo ji přesunou jinam. Stát později inkasuje daně a odvody. A společnost později využívá stavby, které už dávno mohly sloužit.

Výstavba bytů se má zjednodušit. Jaké změny přináší novela stavebního zákona

Jak velké jsou ekonomické škody z odkladu nového stavebního zákona? Přesné číslo nikdo poctivě neřekne, ale řádově je odhadovat lze. Nejde o to počítat celou hodnotu odložených staveb jako ztrátu. Smysluplnější je sledovat tu část připravovaných stavebních a investičních projektů, u nichž délka a nejistota povolování reálně ovlivňuje rozhodnutí, načasování a náklady investorů.

V základním scénáři se cena zpoždění pohybuje v jednotkách miliard korun ročně, pokud ale započteme širší dopad na investiční přípravu, infrastrukturu, produktivní stavby a zejména signál pro investory, kteří dnes čekají, zda se Česko skutečně rozhýbe, dostáváme se do řádu desítek miliard korun. V modelovém extrémním scénáři může kombinace rychlejšího povolování, nižší nejistoty a obnovené investiční důvěry šplhat až k jednomu procentu HDP. Samozřejmě to není přesný účetní výkaz škody, ale spíše horní interval toho, co může být v sázce, pokud stavební legislativa nebrzdí jen jednotlivé projekty, ale i očekávání a investiční aktivitu celé ekonomiky.

Konec zákazům, normální je stavět. Novela stavebního zákona slibuje pružnější povolování

Nejde totiž jen o náklady stavebníka. Pomalé povolování vytváří náklad pro celou ekonomiku. U bytů se projevuje i v nižší mobilitě práce. Když lidé nemohou bydlet tam, kde jsou pracovní příležitosti, ekonomika přichází o produktivitu. U infrastruktury je ztrátou každý rok, kdy obchvat nesnižuje dopravní zátěž, železnice nezrychluje spojení, energetická síť neumožňuje připojit nové projekty, které by zvýšily robustnost a stabilitu naší energetické sítě, a veřejná zařízení neposkytují služby. U průmyslových a logistických staveb je ztrátou každý rok, kdy nová aktivita nevzniká v České republice, ale čeká, zmenšuje se nebo se přesouvá jinam.

To je důležité i pro konkurenceschopnost. Česká republika stojí před obdobím, kdy bude muset mocně investovat do bydlení, energetiky, dopravní infrastruktury, zdravotnictví, školství i modernizace průmyslu. To nepůjde jen debatami o strategii. Bude nutné skutečně stavět, rychleji a předvídatelněji.

Novela stavebního zákona bude efektivnější, říká vládní zmocněnkyně Landová

Součástí debaty o nové stavební legislativě má být i racionální přístup k ochraně zemědělského půdního fondu. Ochrana kvalitní půdy je legitimní veřejný zájem, ale nesmí se změnit v blokaci rozvoje. Pokud stát buduje liniové stavby jako dálnice, železnice, obchvaty nebo páteřní infrastrukturu, je ekonomicky racionální umožnit v jejich okolí také rozvoj navazujících aktivit. Právě tam je logické směřovat zázemí pro průmyslové zóny, logistiku, služby, energetické projekty nebo nové bydlení.

Infrastruktura má smysl nejen jako čára v mapě, ale jako páteř ekonomického rozvoje. Není rozumné postavit dálnici a současně bránit tomu, aby v jejím okolí vznikaly ekonomické aktivity, které z její existence dávají smysl. Rozumný limit pro vynětí půdy z fondu není útokem na krajinu, je to pokus najít rovnováhu mezi ochranou půdy a potřebou země růst.

Podstata je totiž extrémně jednoduchá. Země, která neumí povolovat, neumí růst. A země, která neumí růst, bude mít stále větší problém financovat budoucí národohospodářské výzvy i potřeby obyvatel. Novela stavebního zákona proto není technická norma pro developery. Je to jeden z testů, zda Česká republika dokáže přestat o modernizaci pouze mluvit a začít ji skutečně stavět.