Jedině dohoda, vzkázal ombudsman ženě, která se bála o hrob matky. V nájmu ho má macecha

Žena, jejímž případem se zabýval úřad veřejného ochránce práv, roky pečovala o rodinný hrob, v němž odpočívá její matka a další příbuzní. Po smrti otce ale nájem hrobu přešel na jeho druhou manželku, s níž se ženě nepodařilo dohodnout na sdílení pronájmu. S obavou, aby macecha hrob její rodiny nezrušila, se obrátila na ombudsmana.

Podrobnosti o případu zveřejnil před nadcházejícím svátkem Dušiček na svém webu úřad veřejného ochránce práv, který od letošního léta vede Eva Kostolanská. Týká se ženy, která vyrůstala jako jedináček a jejíž otec se po smrti její matky znovu oženil.

Žena se roky starala o rodinný hrob, v němž byla pohřbená i její matka. Nájemní smlouvu na hrob měl uzavřenou její otec, který se později znovu oženil. Když po letech zemřel i on, nájem hrobu přešel na jeho druhou manželku. Žena, která má v hrobě většinu své rodiny, se tak ocitla v nezáviděníhodné situaci. Právo nakládat s hrobem podle vlastního uvážení má nyní její nevlastní matka.

Když se pokusila s ní domluvit na sdílení pronájmu, což je mimochodem praxe, kterou ombudsman doporučuje pro předcházení sporů, nesetkalo se její počínání s úspěchem. S žádostí o pomoc se tedy obrátila na úřad veřejného ochránce práv.

Nájem hrobu se řídí zákonem o pohřebnictví

Ten nejdříve prověřil okolnosti případu, zejména to, jak nájem přešel na mužovu druhou manželku. Zjistil ale, že se vše odehrálo podle zákona. Zákon o pohřebnictví umožňuje, aby každý člověk, na kterého je napsaný nájem hrobu, určil, na koho má nájem přejít po jeho smrti. „Může to být kdokoliv – třeba příbuzný, přítel nebo kolega z práce,“ uvádí úřad ochránce práv.

Sourozenci se hádají, kam s popelem zemřelé matky. Ombudsman nabízí řešení

Pokud takový člověk stanovený není, určuje zákon posloupnost lidí, na které nájem přechází. V první řadě je to právě manžel nebo manželka, jak se tomu stalo i v tomto případě. Následují blízcí v tomto pořadí: děti, rodiče, sourozenci, neteře či synovci. „Když to u žádné z těchto osob není možné, přechází právo nájmu na dědice,“ vysvětluje ochránce práv.

„I když bylo přání dcery naprosto pochopitelné, přechod nájmu na její nevlastní matku proběhl podle zákona,“ konstatuje zpráva zveřejněná na webu a přidává doporučení: „Pokusit se o dohodu tak zůstává v podobných případech jediným možným řešením.“ Zda se dohoda nakonec zdařila, ale neuvádí.

Mikulov musí vrátit hrobku Dietrichsteinům, rozhodl soud v letitém případu

Spory o hroby mohou skončit i u soudu

Spory o hrobová místa nejsou v agendě ombudsmana výjimečné. V minulosti například řešil Stanislav Křeček, tehdy jako zástupce ombudsmanky Anny Šabatové, problematický případ z Plzně. Obrátila se na něj žena, která při návštěvě hřbitova zjistila, že hrob jejího zesnulého muže byl zrušen, vyhrabán a ostatky převezeny neznámo kam. „...prosím Vás o Váš názor na tuto strašnou věc, o které se stydím mluvit se známými lidmi. Prosím Vás o radu, zda mám právo vědět, kde a jak byl uložen popel mého manžela a mých rodičů, zda existuje způsob, jak tuto informaci vymáhat,“ svěřila se ombudsmanovi v dopise, jímž ho žádala o pomoc.

Úřad ochránce práv následně zjistil, že o likvidaci hrobu a odvezení zpopelněných ostatků se postaral ženin syn, na kterého byl napsán nájem. „Vyvrcholily tím mnohaleté spory mezi rodiči a synem, které šly v tomto případě doslova až za hrob,“ uvedl tehdy úřad. Doplnil, že někdy je pojistkou proti takovému jednání to, když na straně nájemce hrobu je uvedeno více lidí, více pozůstalých. Ne vždy je ale možné se na tom dohodnout, jak ukazuje výše zmíněný nový případ.

Rodiče nesmí v Motole spát u dětí na zemi, jen vsedě. Dětský ombudsman se ohradil

Pozůstalí, kteří nejsou vedeni jako nájemci hrobu, mají jen malou šanci se takové zvůli bránit. Není to ale nemožné a někdy má smysl se obrátit na soud s tím, že byla porušena osobnostní práva člověka, který přišel o hrob svých blízkých.

K takovému závěru došel zástupce ombudsmanky Křeček v případu z Plzně. „Součástí práva na rodinný život je totiž i vztah žijícího člena rodiny k jeho zesnulým předkům. Zvláštní pouto se přitom neváže pouze k mrtvým, ale i k místu jejich posledního spočinutí. Potvrdil to i Ústavní soud v roce 2009, když konstatoval, že pietní a emocionální vztah k takovému místu může být dokonce silnější než vlastnický vztah k němu,“ uvedl tehdy úřad na webu.

Spor se týkal známé schwarzenberské hrobky, která se nachází poblíž Třeboně a je významnou památkou.

Schwarzenberská hrobka stojí v Domaníně poblíž Třeboně. Jde o významnou památku, o níž se starají jihočeští památkáři.

Novogotickou Schwarzenberskou hrobku nechal vybudovat v letech 1874 -1877 podle projektu rakouského architekta Jana Schmidta Jan Adolf II.

Vymazaná jména na náhrobku a urna na horách

Mezi další spory, kterými se v poslední době zabýval úřad ombudsmana, patří i nesouhlas části rodiny s vymazáním jmen na náhrobku. O jejich odstranění rozhodli někteří příbuzní bez souhlasu celé rodiny. Dle ombudsmana jde o vážný zásah do piety zemřelých předků a pozůstalých.

Z hrobu zmizela urna s popelem. Za krádeží stojí spor rodin o zemřelou

„Ochranu proti zásahu do osobnostních práv spojených se zachováním piety k zemřelému upravuje občanský zákoník. Pozůstalí mají právo obrátit se v dané věci žalobou na civilní soud, aby ve věci rozhodl, zda došlo k zásahu do jejich osobnostních práv,” konstatoval úřad.

V minulosti se zabýval i jinými podněty v oblasti pohřebnictví, například tím, zda je obec povinna řešit, když kořeny stromů prorůstají k hrobu a způsobují borcení náhrobku, nebo jestli si může jeden z pozůstalých pro sebe „uzurpovat“ urnu s popelem a uložit si ji v horské usedlosti místo na hřbitově. Zatímco v prvním případě konstatoval povinnost obce, ve druhém záleží na tom, zda se tím omezují práva ostatních pozůstalých, například tím, že k urně nemají přístup. Pokud by to tak bylo, šlo by o přestupek a jeho řešení by musela řešit místně příslušná přestupková komise.

Spory o hroby zavedl do agendy ombudsmana již před více než 10 lety tehdejší ochránce práv Pavel Varvařovský. „Troufám si říct, že právní a etické otázky spojené s provozováním pohřebišť a zachováním piety zemřelých mají svou důležitost a je třeba se jimi zabývat,“ uvedl ve sborníku rozhodnutí, na nějž úřad odkazuje dodnes.