Inkluze ve školách: co znamená, koho se týká a jak fungují podpůrná opatření

Foto: vytvořeno pomocí AI / David Votruba, Shutterstock

Koalice navrhuje změny v otázkách inkluze, SPD ji chce rovnou zrušit. Vedení škol se naopak obává ztráty asistentů a dalších komplikací. Jaké jsou výhody a nevýhody inkluzivního vzdělávání podle zkušenosti odborníků a co by navrhované změny znamenaly pro školy?

V článku se dále dozvíte:

Proč se tolik mluví o inkluzi?

Úsilí vzdělávat děti s různými potřebami společně není nic nového. České školství čelí velké různorodosti dlouhodobě a v běžných třídách se vzdělávají nejen děti se specifickými poruchami, ale také děti z odlišného kulturního prostředí, děti sociálně znevýhodněné či mimořádně nadané. Již v minulosti proto probíhala snaha vyhnout se zbytečnému vylučování a integrovat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol.

Novela školského zákona č. 82/2015 Sb. pak upravila systém podpůrných opatření a od roku 2016 byla postupně upravována organizační stránka věci, personální otázky, pravidla i financování. Podle zástupců České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání měly změny v zákoně především zajistit, aby běžné školy dostaly prostředky potřebné k zavedení podpůrných opatření.

Co je inkluze a jaký je rozdíl mezi inkluzí a integrací?

Integrace:

Začlenění dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami do běžné školy nebo třídy.
Dítě se přitom do značné míry přizpůsobuje již nastavenému způsobu výuky a fungování školy.
Může využívat individuální podporu, například pomoc asistenta pedagoga nebo speciální pomůcky.

Inkluze:

Vychází z principu, že škola má vytvářet podmínky pro společné vzdělávání dětí s různými schopnostmi a potřebami.
Výuka, prostředí i organizace školy se proto podle možností přizpůsobují jednotlivým žákům.
Cílem není pouze přítomnost dítěte v běžné třídě, ale také jeho skutečné zapojení do výuky a kolektivu.

Hlavní rozdíl: Zatímco při integraci se především dítě přizpůsobuje škole, při inkluzi se také škola částečně přizpůsobuje potřebám dítěte.

„Úspěšná inkluze vždy závisí na dostatečné podpoře dítěte, pedagogů i celého třídního kolektivu. Děti bývají často velmi otevřené a dokážou přijímat odlišnosti přirozeněji, než očekáváme, pokud jim dospělí pomohou porozumět potřebám spolužáka,“ uvedla pro iDNES.cz psycholožka Alena Brettschneiderová. Klíčovou roli pak podle ní hraje škola a její schopnost vytvářet bezpečné, respektující a podporující prostředí.

Většina lidí inkluzi neodmítá, pokud je dobře připravena, zjistil průzkum

„Proto je třeba pomýšlet i na dobrou podporu pedagogů a škol aby tento přístup mohl být propagován a nepůsobil obtíže, které jsou za mne ale vždy překonatelné. Stačí jen nebát se jinakosti a hledat cesty podpory,“ doplňuje k tomu Hana Měkotová, sociální pracovnice a vedoucí Týmu duševního zdraví na Kutnohorsku.

Jak probíhá inkluze v českých školách?

Principem inkluze tedy není znevýhodnit žáky v „běžných školách“, ale naopak umožnit dětem s různými vzdělávacími potřebami společnou výuku s ostatními žáky, tedy aby měly stejný nárok na kvalitní vzdělání, pozitivní motivaci a kontakt s kolektivem, ale také na podporu, díky níž se mohou vzdělávat podle svých možností.

Koho se inkluze týká?

Dětí se zdravotním postižením: zejména s tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením a poruchami autistického spektra (PAS).

V širším rámci i dětí se:

sociálním znevýhodněním,
poruchami učení,
poruchami chování,
odlišným mateřským jazykem.

Inkluzivní přístup zahrnuje také rozvoj mimořádně nadaných dětí, jejichž vzdělávání však zákon a prováděcí předpisy upravují zvlášť.

V praxi může jít o dítě s dyslexií, ADHD, autismem, tělesným či smyslovým postižením nebo jiným znevýhodněním, kvůli kterým dítě potřebuje jiný systém učení, tempo nebo přístup. Pomoc pak spočívá v úpravě způsobu výuky a hodnocení, využívání speciálních pomůcek nebo zapojení asistenta pedagoga.

„Jako týmy duševního zdraví se setkáváme s celou škálou dětí s různým typem obtíží. Některé neurodivergentní děti, jako například děti s mírnějšími projevy PAS či děti s ADHD\ADD, jsou začleňovány již přirozeněji a mají podle mého regionálního pohledu dobrou podporu např. v podobě asistenta pedagoga, diferenciace výuky, formativního hodnocení atd.,“ vysvětluje Hana Měkotová.

„Osobně jsem byla u začlenění několika dětí s LMP, dítěte s mozkovou obrnou, dítěte se sluchovým postižením i dalších. Školy se toho nejprve bály, ale pak pozitivně hodnotily jak přirozeně děti nového žáka přijaly, a také oceňovaly pozici asistenta pedagoga na plný úvazek pro svoji školu,“ dodává.

Inkluze krok za krokem:

Pokud škola nebo rodiče zjistí, že dítě potřebuje podporu, má potíže se čtením, soustředěním nebo komunikací, mohou být zavedena jednoduchá podpůrná opatření prvního stupně. Například změní tempo výuky nebo zadávání úkolů, případně způsob hodnocení, k němuž není potřeba doporučení poradny.
Pokud pomoc nestačí, mohou se rodiče obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) nebo speciálně pedagogické centrum (SPC), kde odborníci posoudí vzdělávací potřeby dítěte.
Poradna doporučí konkrétní podpůrná opatření, tedy speciální pomůcky, úpravy výuky, individuální vzdělávací plán nebo asistenta pedagoga. Právní nárok na konkrétní podpůrné opatření se ale posuzuje podle individuálních potřeb dítěte, nikoli automaticky podle příslušnosti k některé skupině.
Škola průběžně vyhodnocuje, zda podpůrná opatření dítěti skutečně pomáhají. Spolupracuje přitom s rodiči a podle potřeby také se školským poradenským zařízením. Podpora může být upravena, posílena nebo ukončena, pokud již není potřebná.

Pět stupňů podpory: Vyjadřují především míru podpory, kterou žák při vzdělávání potřebuje
Stupeň	Jak pomoc vypadá?
1. stupeň	Základní úpravy metod, organizace a hodnocení výuky. Škola je poskytuje sama, bez doporučení poradenského zařízení.
2. stupeň	Cílená podpora podle doporučení poradny, například úprava metod výuky, hodnocení nebo speciální pomůcky.
3. stupeň	Výraznější přizpůsobení vzdělávání, využití speciálních pomůcek, případně personální podpora včetně asistenta pedagoga.
4. stupeň	Rozsáhlé úpravy vzdělávání a kombinace odborných, materiálních či personálních opatření podle individuálních potřeb žáka.
5. stupeň	Nejvyšší míra podpory při mimořádně náročných vzdělávacích potřebách, která může zahrnovat intenzivní individuální a personální pomoc.

Podpůrná opatření druhého až pátého stupně doporučuje školské poradenské zařízení a škola je poskytuje s informovaným souhlasem zákonného zástupce nebo zletilého žáka. Jednotlivá opatření lze podle potřeb dítěte kombinovat.

Inkluze vyvolala celospolečenskou diskusi

Ještě před spuštěním nových pravidel v září 2016 vznikl proti reformě odpor, zejména kvůli složitému byrokratickému procesu, který ji provázel. „Bohužel jsem byla svědkem odlivu některých dětí zpět do speciální školy po změně vedení školy. Děti byly již dobře začleněny, vedení však jejich podporu považovalo jako příliš zatěžující,“ popisuje Měkotová.

Spory ohledně praktických otázek spojených s administrativní náročností reformy, náklady a kapacitami, ale také účinností a dopadem inkluze na školství pak provázely celou uplynulou dekádu.

„Protiinkluzivní“ vášně zachvátily též veřejnost. Vznikla obecná představa, že v rámci inkluze musí všechny děti bez ohledu na své schopnosti a zdravotní stav chodit do běžných škol. Objevovaly se i pochybnosti ohledně vlivu na ostatní žáky a úroveň vzdělávání celkově. Podle Hany Měkotové však není správné „vystrašit rodiče tím, že, když bude ve škole nějaké dítě s obtížemi, budou trpět ostatní děti a nezbude na ně dostatek času, prostředků a pedagogických sil. Myslím, že všichni pocházíme z pestré společnosti, kde by měl své místo mít každý.“

Příběh Ivy: Podepsala jsem stížnost proti inkluzi. Pak přišla diagnóza

Jde především o přístup školy a pedagogů, kteří by měli děti vést k tomu, aby odlišnost nevnímaly jako překážku. „Horší je, když pedagog dává najevo, že by dítě ve třídě nemělo být, nebo ho nějak peskuje, či na něj nevhodně upozorňuje. Tím pak nevědomky může spouštět šikanu ve vlastní třídě. Zažila jsem však mnoho velmi podpůrných a kompetentních pedagogů, kde je žák začleněn tak citlivě, že to nepůsobí žádné obtíže,“ uvádí Hana Měkotová příklady ze své praxe.

Neznamená to však, že zařazení do běžné školy je univerzálně správné řešení a pro některé děti speciální školství stále představuje nejvhodnější cestu ke vzdělávání a osobnímu rozvoji.

Co navrhuje současná vládní koalice?

Snahy o odložení účinnosti změn, případně omezení vlivu školských poradenských zařízení se objevily již v roce 2016. Došlo dokonce k přímým pokusům reformu zastavit, například Ústavní soud obdržel v březnu 2016 návrh na zrušení inkluze, který následně z procesních důvodů odmítl.

Nyní vládní koalice jedná o revizi celého systému. Vláda 19. října 2026 jednomyslně schválila návrh novely školského zákona, který se týká především financování a postavení asistentů pedagoga. Podle ministra školství Roberta Plagy (za ANO) má odstranit neefektivní prvky inkluze a umožnit ředitelům škol pružněji využívat asistenty podle potřeb jednotlivých tříd.

Motoristé během koaličních jednání prosadili také zavedení spádovosti školských poradenských zařízení, s níž se počítá od září 2028. Do vládního návrhu se naopak nedostal jejich požadavek, aby ředitelé mohli z kapacitních důvodů odmítat žáky s podpůrnými opatřeními čtvrtého nebo pátého stupně.

V úterý 20. října 2026 pak SPD ve vlastním politickém usnesení oznámila, že prosazuje urychlenou přípravu legislativních návrhů na zrušení inkluze: „Chceme zrušit inkluzi a návrat ke speciálním školám, které tady desítky let bez problému fungovaly,“ argumentoval Tomio Okamura.

Hlavní změny v systému asistentů pedagoga mají začít platit od září 2027, pokud novelu schválí Parlament. Plánované změny financování asistentů pedagoga však vyvolávají mezi řediteli škol obavy z propouštění a omezení podpory dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Asociace ředitelů základních škol proto varuje před zhoršením podmínek výuky a žádá, aby školy znaly nová pravidla s dostatečným předstihem.

Financování asistentů pedagoga se změní, vláda ruší část inkluze

A jak současnou situaci ohledně inkluzivního vzdělávání a návratu ke speciálním školám vnímají odborníci, kteří působí ve školách a poskytují podporu dětem, rodičům i vyučujícím? Podle Aleny Brettschneiderové by pedagogové v této oblasti uvítali především větší podporu, systematičtější přístup a větší stabilitu politických i finančních podmínek.

„Právě kontinuita a předvídatelnost jsou podle mého názoru důležitými předpoklady pro funkčnost systému,“ uzavírá Alena Brettschneiderová s tím, že nejdůležitější je neřešit primárně, co je ideologicky správné, ale co je správné pro konkrétní dítě: „Vždy záleží na objektivním a individuálním posouzení potřeb konkrétního dítěte. Skutečně funkční systém by měl nabízet obě možnosti a umožnit rodinám i odborníkům hledat nejvhodnější cestu bez pocitu, že jedno řešení je automaticky lepší než druhé.“