Odklad už není samozřejmost. Děti s ADHD či autismem se musí na školu připravovat už nyní

Přísnější pravidla pro odklady školní docházky připravila řadu dětí s autismem či ADHD o možnost nastoupit do školy o rok později. Pro ty, které příští rok v září zamíří do první třídy, je proto právě teď nejvyšší čas začít s intenzivní přípravou, která by měla probíhat minimálně celý předškolní rok. Klíčová je spolupráce rodičů s pedagogy, otevřená komunikace a zohlednění individuálních potřeb každého dítěte.

Od září 2025 platí nová, přísnější pravidla pro získání odkladu školní docházky. Podmínkou už není „pouze“ nezralost, ale vážnější zdravotní omezení. Děti „nezralé“, případně děti s autismem či ADHD tedy ztratí rok navíc, který jim mohl usnadnit adaptaci na školní docházku. Už v předškolním roce by tedy měla probíhat intenzivní příprava. Nejdůležitější je individuální přístup i otevřenost.

1. září 2025 nabyla účinnosti tak zvaná odkladová novela, tedy zákon č. 239/2025 Sb., který mění stávající „školský zákon“. Od školního roku 2026/2027 už nestačí obecná školní nezralost, ale odklad by měl být navázán především na dlouhodobý zdravotní stav, doložený posouzením poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa.

Diagnóza autismu nebo ADHD nově sama o sobě není důvodem k odkladu, pokud není provázena rovněž mentálním hendikepem.

Do školy bez odkladu a pomoci. Osekaná novela děsí učitele i experty

Základní důvody pro udělení odkladu

Odklad lze udělit pouze tehdy, pokud zdravotní stav dítěte dlouhodobě neumožňuje jeho účast ve vyučování, a rozhoduje o něm ředitel základní školy na základě písemné žádosti zákonného zástupce.

Kdy může být odklad udělen?

• středně těžké a těžké mentální postižení,
• souběžné postižení více vadami ve vazbě na mentální postižení nebo autismus,
• závažný zdravotní stav, onkologická/autoimunitní/chronická onemocnění,
• poúrazové či pooperační stavy nebo intenzivní léčba omezující prezenční docházku.

Kdy odklad pravděpodobně udělen nebude?

• samotná pracovní, sociálně-emoční nebo řečová nezralost,
• hyperaktivita, poruchy pozornosti,
• odlišné kulturní prostředí, odlišný mateřský jazyk,
• běžné smyslové vady či některá chronická onemocnění bez dlouhodobého znemožnění účasti ve vyučování.

Na autismus neexistuje jednotný postup

Ohledně autismu panuje ve společnosti řada mýtů a zjednodušujících stereotypů a ve filmech či seriálech se běžně setkáváme s čitelně vystavěnými prototypy postav s autismem. Realita však zdaleka přesahuje mlčenlivé chlapce, kteří milují vlaky, i geniální asociály typu Sheldon.

Autismus je totiž spektrum se širokou škálou nestandardních behaviorálních projevů, od pasivity a vyhledávání rituálů až po vzdor a afekty. Protože neexistuje jednotná charakteristika, je třeba počítat s jedinečností každého člověka a na ní stavět individuální přístup.

Práce s dětmi s autismem je velmi náročná pro rodiče i pro pedagogy. Aby ji učitelé zvládli, potřebují především metodickou podporu. „Je velmi důležité vysvětlit pedagogům, že u dětí s poruchou autistického spektra (PAS) nevede cesta přes snahu přizpůsobit je ostatním. Naopak s nimi musíme pracovat tak, abychom u nich vytvořili dobré podmínky, a zohlednit jejich zájem a schopnosti,“ vysvětluje Věra Čadilová, ředitelka SPC při Národním ústavu pro autismus (Nautis).

Autismus je spektrum a projevuje se různě. Co s Péťou? ukazuje těžkou formu

Přechod je proces

Právě vlastní tempo přijímání změn a nestandardní reakce na nové podněty patří k nejpalčivějším otázkám spojeným s přechodem dětí s PAS z mateřské školy do základní. Změna prostředí pro ně totiž znamená vstup do nového světa, kde se od nich daleko více očekává a musí se podřizovat novým požadavkům, které jsou na ně kladeny.

„Start v první třídě je velmi důležitý a děti si ho nesou dlouho s sebou. Setkáváme se s klienty, u nichž začátek školní docházky nebyl zcela úspěšný a to se následně odráží v přístupu ke škole a ke vzdělávání,“ popisuje své zkušenosti Zuzana Žampachová, vedoucí SPC Štolcova v Brně s tím, že se přechod v tomto případě rozhodně nevyplácí podcenit a děti se na něj potřebují důkladně připravit.

Vzhledem k tomu, že od září 2025 ztratilo velké množství dětí s PAS možnost získat odklad, musí důkladná příprava začít již minimálně rok před nástupem do školy. Odborníci také doporučují rodičům neodkládat nástup do školky až na povinný předškolní rok. Čím dříve se děti začnou na přechod adaptovat, tím lépe.

Co žáci s PAS potřebují?

Jak upozorňují odborníci, děti s autismem musí hlavně přesně vědět, co je čeká. Nejdůležitější je tedy snížit jejich nejistotu a respektovat individuální potřeby:

• Škola by rodičům a dětem s PAS měla umožnit návštěvu budovy, případně seznámení s pedagogy. Pomoci může to, že bude žák dopředu znát své místo, má k dispozici vizualizovaný rozvrh a potřebná pravidla na nástěnce vedle místa.
• Je třeba brát ohled na specifické potřeby dítěte, které se mohou v průběhu školního roku vyvíjet. Například není vhodné umístit hypersenzitivní dítě do třídy nedaleko školní jídelny plné zvuků a pachů.
• Se specifiky dítěte by pak měli být seznámeni nejen pedagogové, ale i další pracovníci školy, aby respektovali jeho pracovní a relaxační potřeby a současně věděli, jak postupovat při afektu. A to jak ve škole, tak i ve školní družině, kde bývá režim zpravidla volnější a méně „organizovaný“ než během vyučovací hodiny, která mívá jasně danou strukturu.

Spolupráce s rodiči

Tak jako je důležité propojení mezi mateřskou školou, základní školou a speciálně pedagogickým centrem, nemělo by se zapomínat ani na komunikaci s rodiči. Jak upozorňuje Zuzana Žampachová, jsou rodiče při předávání informací velmi důležití, protože znají dítě nejlépe a umí s ním pracovat. Škola, učitelé i asistenti pak od nich mohou načerpat zkušenosti, co na dítě funguje.

„Nám pedagogům se někdy zdá, že rodiče mluví o věcech, které nejsou pro školní prostředí podstatné. Ale právě naopak většina věcí je velmi důležitá a na pedagozích je, aby se snažili z informací, které od rodičů získali, vytěžit to hlavní a překlopit to do školního prostředí,“ doplňuje Zuzana Žampachová.

Hlavní je otevřenost!

V otázkách souvisejících s autismem často narážíme nejen na stereotypy, ale i na zbytečné tabuizování. Přitom pro úspěšný nástup školní docházky u dítěte s PAS je klíčová otevřenost, která může hned od začátku podpořit pozitivní atmosféru mezi spolužáky.

Pokud chodí dítě s autismem do běžné školy a pro jeho okolí je autismus včetně podpůrných opatření viditelný, většině spolužáků neunikne, že má určité „výhody“. A to dobré vztahy v kolektivu nepodporuje.

„V této situaci je třeba dětem vysvětlit, že děti s autismem úlevy potřebují, aby měly stejné podmínky,“ vysvětluje Lenka Bittmannová, speciální pedagožka z Nautisu. „Pokud jim to neřekneme, tak přirozeně začnou pátrat, proč má ten druhý výhody nebo proč se mu asistent více věnuje. Přirozeně pak mají pocit, že je to nefér, a to skutečně je, pokud jim nevysvětlíme důvod. Naopak když s nimi mluvíme otevřeně, tak vidíme, že kolektivy fungují,“ pokračuje Bittmannová.

Ta druhá dává hlas skleněným dětem. Sourozenci často suplují asistenty

Přitom není nutné podrobně popisovat poruchu autistického spektra, ale spíše vysvětlit konkrétní projevy daného žáka. „Jestliže žák potřebuje o přestávce poskakovat v lavici, tak dětem vysvětlíme, že mu to dělá dobře a že takto relaxuje, ale není potřeba dětem vysvětlovat podrobnou symptomatiku,“ dodává k tomu Marcela Žížalová Jarolímová z Nautisu.

Stejnou strategii upřímnosti je třeba zvolit i ve vztahu k rodičům ostatních dětí, kteří pak budou situaci také lépe rozumět a mohou své děti podpořit v tolerantním a ohleduplném přístupu ke spolužákům se zdravotním znevýhodněním.