Jak živnostník o kantýnu přišel. Soud mu dal sice za pravdu, ale už tam nesmí

Ráno přišli do práce jako každý den. Odemknout, rozsvítit, začít vařit. Jenže tentokrát se dveře neotevřely. Uvnitř byla ostraha a lidé, kteří tam ještě včera stáli u sporáků nebo za pokladnou, zůstali venku. Podle Jana Hájka, který kantýnu Dr. Baguette provozoval, byly zámky vyměněné a nikdo z jeho týmu se dovnitř nedostal. Přivolaná policie podle jeho vyjádření situaci neřešila a odkázala věc na civilní spor. Provoz, který fungoval patnáct let, tak podle něj skončil během jednoho rána.

Kantýna fungovala dlouhá léta. Byla zavedená, oblíbená a lidé se tam rádi vraceli. Na pražském Chodově, v prostorách společnosti CEWE Fotolab, si Hájek postupně vybudoval místo, kam se chodilo nejen na oběd, ale i na kávu nebo na chvíli klidu uprostřed dne. Vařilo se tam poctivě, jídlo mělo úroveň a ceny zůstávaly přijatelné. Lidé věděli, že se tam dobře najedí, a vraceli se.

Oproti korporaci, v jejíchž prostorách kantýna fungovala, nešlo o velký podnik, ale o živobytí Hájka i lidí, které zaměstnával.

Na druhé straně stála velká nadnárodní firma, pro kterou podobné spory nepředstavují existenční problém. Jsou jen jednou z řady situací, které řeší v rámci svého běžného fungování. Když se takový spor rozběhne, pro jednu stranu je to další proces, pro druhou otázka, jestli vůbec přežije.

Zatímco velká firma si může dovolit spor vést měsíce nebo roky a její provoz běží dál, drobný podnikatel takový čas nemá. Každý den bez práce pro něj znamená ztrátu, kterou už nikdy nedožene – ztrácí nejen tržby, ale i zákazníky, kteří byli zvyklí do kantýny pravidelně chodit.

Pronajímatel začal podle Hájka zpochybňovat způsob provozu. Hájek to odmítá s tím, že fungoval v souladu se smlouvou i s tím, jak byl provoz dlouhodobě nastaven a ze strany společnosti tolerován a podporován.

Spor, který mohl zůstat mezi právníky, se podle něj během chvíle přenesl do reality. Ve stejný den, kdy jeho lidé stáli před zavřenými dveřmi, podal návrh na vydání předběžného opatření, aby mu byl přístup do kantýny obnoven. Soud mu o několik dní později vyhověl.

Jenže když se pokusil vrátit a měl k dispozici vykonatelné předběžné opatření, přístup do pronajatých prostor mu podle jeho vyjádření umožněn nebyl. Uvádí, že vybavení bylo vyklizeno a v prostorách začaly stavební úpravy. Provoz, který ještě nedávno fungoval, tak zmizel.

Rozhodnutí se vracela mezi soudy, padala a znovu vznikala. Až napotřetí, zhruba po osmi měsících, přišlo pravomocné rozhodnutí, které znovu potvrdilo, že se Hájek má do prostor vrátit.

Podle Hájka však nadnárodní korporace toto rozhodnutí dosud nerespektuje a přístup do prostor mu neumožnila.

Návrat by navíc podle něj znamenal začít znovu – v upraveném prostoru, bez původního zázemí a za situace, kdy součinnost druhé strany podle jeho vyjádření chybí.

Hájek tak zůstal s rozhodnutím v ruce a podle svého vyjádření se bude muset domáhat přístupu prostřednictvím výkonu rozhodnutí. Uvádí, že část vybavení byla odvezena do skladu, část znehodnocena a potraviny zlikvidovány. Zůstali také lidé, kteří přišli ze dne na den o práci. A zůstává otázka, co bude dál.