Akce 77 dopadla přesně opačně, než komunisté plánovali. Ani Pan Novák nepomohl

Měla to být příkladná akce budování socialismu, jakou by Československu mohli všichni závidět. Když komunisté po puči v roce 1948 chtěli nastartovat ekonomiku a těžký průmysl, poslali ke strojům přes 70 tisíc úředníků ze státní správy. A na jejich místa dosadili věrné soudruhy se základním vzdělám. Dopadlo to přesně opačně, než si představovali.

První usnesení o zařazení 65 tisíc zaměstnanců státní správy do výroby vydala československá vláda předsedy Antonína Zápotockého už 14. prosince 1948, ale výsledek byl hubený. Narazil na odpor ministerstev i na nezájem samotných podniků o nekvalifikovanou pracovní sílu. Navíc často v pokročilém věku. Do výroby tehdy přešla pouze necelá třetina plánovaného počtu.

Vláda KSČ: vězení, perzekuce, znárodnění. I kvůli únoru 48 vzniklo NATO

Režim chtěl vyřešit hned dvě mouchy jednou ranou – ušetřit peníze za chod státu, nafouknutého několika vlnami znárodňování, a zároveň posílit produkci československého průmyslu. Mouchy byly ve skutečnosti tři – komunisté se chtěli zbavit i těch, kteří s nimi nesouhlasili a ponechat jen politicky spolehlivé.

Ti, kteří neodešli dobrovolně, byli propuštěni a zařazeni do továren. Existovala řada případů, kdy byli jednotlivci prohlášeni za politicky nespolehlivé a ihned propuštěni.

Povaleči z kaváren, do polí a továren

V souladu s jedním z nejotřepanějších prorežimních hesel přišel komunistický režim o tři roky později s ještě ambicióznějším plánem na přesun 77 500 lidí z úřednických pozic na dělnické.

Uvolněná řídící místa pak v duchu nejlepších komunistických ideálů zaplnili dělníci.

Šicí dílna Oděvního podniku Prostějov za minulého režimu. | foto: Státní okresní archiv Prostějov

Nová pravidla totiž nevyžadovala pro výkon vyšších funkcí odpovídající vzdělání, jeho náhradou byly takzvané dělnické přípravky s tříměsíčním kurzem. Jen na některé opravdu významné pozice trvalo školení až rok. Kurzy se však správy podniků týkaly jen okrajově. Důležitější tehdy bylo, aby byli noví nastoupivší ředitelé politicky uvědomělí.

Masivní Akci 77, pojmenovanou podle počtu přesunutých, schválila vláda pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého 25. června 1951. Ambiciózní záměry se nepodařilo splnit zcela dle plánu, přesto z úřednických pozic do výroby přešlo okolo 51 000 lidí.

Některé přesvědčila propaganda a agitace (například budovatelský film Pan Novák s Jindřichem Plachtou o tom, kterak prostý úředník až v továrně ke štěstí přišel a který si komunisté nadělili k devátému sjezdu strany), jiné nátlak a propouštění.

Zmetek je dílem třídního nepřítele

Komunisté si ale tehdy promýšleným plánem proti povalečství sami trochu naběhli. Namísto kýženého nakopnutí československé ekonomiky v podobě úspor a zároveň masivního navýšení produkce kvalitních výrobků, došlo jen k masivnímu navýšení produkce zmetků.

Úředníci bez potřebného vyučení či zkušeností, a takřka násilně přesunutí na zcela jiný typ práce, zkrátka neuměli obsluhovat stroje a vyrábět tak, jak se po nich žádalo. Dokládají to dobové statistiky národních podniků, podle kterých zmetkovitost (která tehdy režim navíc označoval za zlovůli třídního nepřítele) po nástupu těchto dělníků prudce vzrostla.

Vliv na hospodářství nicméně celá akce měla, byť poněkud opačný, než soudruzi zamýšleli. Uvolnění takového množství úřednických míst, které režim zaměřený na dělníky a rolníky považoval za zbytečná, omezilo fungování státního aparátu.

RETRO: Montérky a zástěra hrály prim. Jak jsme se oblékali v 50. letech

Příliš nepomohlo ani obsazení pozic „přeškolenými“ dělníky – výsledkem byl jen naprostý chaos v kancelářích. „Nedělníci“ krátce poté začali z fabrik opět hojně mizet a vesměs se vraceli na stará místa. Experiment s přeorientováním se nepovedl.