Můžete ho hrát jen pro zábavu s jedním diskem za pár set korun, nebo se mu věnovat častěji a mít jich desítky. Vzhledem k různě náročným hřištím, jinak umístěným košům a postupnému pilování hodů je ale pravděpodobnější varianta druhá. Jak říkají sami hráči, je to návykové.

„Růst discgolfu lze zaznamenat napříč Českou republikou, ale také za hranicemi, a to nejen v Evropě, ale také v USA. Troufám si říct, že velký boom byl v období covidu. Většina sportovišť, především těch vnitřních, byla dlouho zavřená a lidé hledali možnost k pohybu. Na konci loňského roku měla Česká asociace discgolfu (ČADG) 775 členů, nyní jich máme kolem 1170,“ vypočítává předseda výkonné rady ČADG Michael Studnička.

„Stále je ale velké množství hráčů, kteří se discgolfu věnují na rekreační úrovni nebo s discgolfem začínají, a tudíž zatím nemají potřebu být členy asociace. Odhadem může být počet lidí věnující se discgolfu i dvoj- nebo trojnásobný, než je počet členů asociace,“ podotýká.

13 fotografií

V Libereckém kraji se počet hráčů podle členství v klubech a účasti na turnajích odhaduje na bezmála sto discgolfistů. Mezi jednodušší a pro začátečníky vhodná místní hřiště patří Smržovka a Vesec, za těžší platí kvůli své technické náročnosti, členitosti terénu nebo lesním košům zase ta v Tanvaldu a Jablonci nad Nisou. Další hřiště v kraji a jeho blízkosti se nacházejí ještě v Bedřichově, Příchovicích, České Lípě nebo Mladé Boleslavi.

„Já zatím hraju teprve rok, ale hrozně nás to s kamarády chytlo. Ze začátku jsem měl nejradši Smržovku a Vesec, protože jsou tam krátké koše a není tam tolik překážek, ale teď jezdím asi nejraději do Mladé Boleslavi,“ říká jeden z hráčů z Liberce.

„Nejdřív bylo mojí prioritou koupit si co nejrychlejší disk, protože jsem si myslel, že bude létat daleko, ale realita byla trochu jiná. Je to hodně o technice a citu, takže je lepší začít s pomalejším a vyházet se. Nejdřív jsme měli každý pár disků a dneska už jich máme doma všichni tak deset až dvacet,“ přiznává.

Discgolf nevidomých

Jedinečnost discgolfu tkví především v jeho variabilitě. Většina hřišť je přístupná zdarma, věkový rozptyl hráčů je téměř nekonečný, hraje se v podstatě za každého počasí a výrazné omezení nemusí znamenat ani fyzický handicap.

„V dubnu se například TyfloCentrum v Brně rozhodlo zahrát si discgolf se svými nevidomými klienty, což nás popravdě dojalo a nenapadlo nás, že je i něco takového možné,“ přiznává Michael Studnička.

Historie tohoto sportu sahá zhruba do 60. a 70. let minulého století, kdy se v USA začalo hrát něco na tento způsob. „Původem pochází od klasického frisbee a troufám si říct, že začátek nevypadal tak, jak ho známe dnes. Nejprve se házelo na stromy nebo jen samotné tyče, až později se přidaly hody do košů,“ popisuje předseda ČADG postupný přechod k dnešní podobě.

V Americe tak hezká discgolfová hřiště nenajdete, říká nejlepší český hráč

„Co se týče historie discgolfu u nás, tak ten k nám byl ‚dovezen‘ zhruba na konci 90. let hráči Ultimate frisbee, kteří tento sport viděli v zahraničí při svých turnajích. Přivezli první disky a z počátku se také házelo pouze na stromy. Mezi prvními, kteří s discgolfem v České republice začali, byl Pavel Voloczek. Největší boom byl pak kolem roku 2010, kdy Přemysl Novák, Michal Grepl a o chvíli později i Přemkův bratr Kryštof, začali s výstavbou pevných hřišť po celé České republice. Přidali se k nim postupně i jiní, například Pavel Brückler, který je místním libereckým hráčem,“ pokračuje Studnička.

Právě Pavel Brückler si v Liberci před lety otevřel také disgolfový obchod, který je dnes vůbec největším svého druhu v republice.

„Discgolf hrajeme s celou rodinou. Po pár letech hraní a nedostatku vybavení u nás jsme se společně s kolegou Juliem Jankovičem rozhodli, že si zařídíme obchod. Nebylo to vůbec jednoduché, na první objednávku disků jsme si museli půjčit, ale hlavním motorem pro nás byla láska k tomuto sportu a chuť posouvat ho výše. Nyní máme více než 7000 disků od mnoha světových značek,“ říká Brückler.

Sám discgolf poprvé okusil před téměř dvaceti lety. „Přivedl mě k němu právě kolega. Když mi řekl, ať si jdu zkusit zaházet diskem na koš, řekl jsem si, co je to za blbost. Byla to ale láska na první hod a už teď vím, že je to navždy,“ dodává s úsměvem.