Se dřevem přijdou pracovníci podniku do přímého kontaktu na počátku při kácení v lese a pak až na úplném konci, kdy z linky sjíždí hotové desky, hranoly nebo třeba železniční pražce.
Vše se totiž děje automaticky. Dřevo se za pomoci stroje vyloží, roztřídí podle druhu a zkrátí na požadovanou délku. Posléze už putuje po dopravníkovém pásu a mizí uprostřed haly – hlavního provozu, kde se z kulatých kmenů vytváří výsledný produkt.
 |
Nikde dole v blízkosti pásu s kulatinou ale není vidět žádného pracovníka. Ten hlavní sedí nahoře ve velíně, odkud dvěma joysticky ovládá celý stroj.
„Naskenuje dřevo ze všech stran a software navrhne nejlepší řezové schéma. Novější technologie v Česku dneska není,“ popisuje ekonom a zástupce ředitele Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny Tomáš Pospíšil.
Doposud nastavení optimálního řezu včetně tloušťky jednotlivých desek záviselo na zkušenostech pracovníka. S pomocníkem v podobě počítače, který mají k dispozici od prosince, je dnes provoz mnohem efektivnější.
„Dříve jsme byli schopni na pile zpracovat za rok přibližně sedm tisíc kubíků dřeva, nově to bude 25 tisíc. Při stejném počtu zhruba dvaceti zaměstnanců dokážeme zpracovat čtyřnásobné množství dřeva,“ ukazuje Pospíšil rozdíl, který podniku přinese i více peněz, protože nebude prodávat tolik nezpracované kulatiny z lesa.
Dvacet tisíc kroků za směnu, 52 sekund na jedno zboží. Jak se kmitá ve skladu Notina |
Desky, hranoly a další kusy podle objednávky zákazníků putují po rozřezání kmene po pásech do dalších částí haly s ohlušujícím hlukem. Dál se třídí podle kvality – jestli jde o stokilový pražec, z obou stran čistou desku, nebo jen zpracovanou nahrubo, kdy je na ní ponechaná kůra.
Co za rok vykácejí, to vyroste
Provoz, kde je denní normou zpracovat 173 kusů kulatiny, nepatří k těm největším v republice, snaží se však vyhovět co nejširšímu spektru zákazníků.
Nejčastějšími odběrateli jsou truhláři, stolaři a další nábytkáři. Díky rozštípání horších kusů na palivo sem najdou cestu i lidé z okolí, kteří doma nebo na chatě topí dřevem. Pro piliny nebo štěpku zase přijíždějí zahradníci. „Žádný odpad nemůže být, vše je surovina, se kterou musíme pracovat,“ dodává ekonom podniku.
Veškeré dřevo navíc pochází z „domácí“ půdy lesního podniku, který se stará o rozsáhlé porosty na sever od Brna. Snaží se v nich udržovat rovnováhu. Roční množství pokáceného dřeva, tedy zhruba 75 tisíc kubíků, jim podle Pospíšila v lesích za stejnou dobu znovu naroste.
