Kouzlo sedmé hodiny. „Hlas MHD“ Jan Vondráček nejen o padáku od operátora

Pražané ho slyší denně z reproduktorů tramvají a autobusů. S jeho hlasem se však setkáte i jinde – a velmi často. Dabuje filmy, namlouvá audioknihy, objevuje se před kamerou a taky skládá hudbu. Ale především hraje v divadle. Už tři dekády na stejném místě. Řeč je o Janu Vondráčkovi, který v rozhovoru promluví o kouzlu sedmé hodiny i víře.

V Divadle v Dlouhé jste rovných třicet let. Dostal jste k výročí dárkový koš?
Je nás tam pořád ještě několik, co divadlo zakládali, takže místo koše si nadělíme komponovaný vzpomínkový pořad. Takový GERONTOFEST. (směje se) Vlastně mám letos ještě jedno kulaté výročí – v létě mi bylo šedesát. A to mi blahopřálo hodně lidí.

Panečku, hned dvoje kulatiny! Můj kamarád, co pracuje v továrně na optiku, při podobné příležitosti obdržel od firmy nejen dárkový koš, ale i náramkové hodinky.
Vážně? Tak to je krásné, ale myslím, že dneska už se tohle moc nenosí. Já dělal pro jednoho mobilního operátora dvacet let hlas do mobilů. A víte, jak mi po takové době oznámili konec spolupráce? Prvního září, kdy můj hlas v mobilech zrušili a nechali tam jenom umělou inteligenci, napsali do studia zhruba ve dvou větách: „Jo a vyřiďte panu Vondráčkovi, že už ho nebudeme potřebovat.“ Ani s tou umělou inteligencí se neporadili. Ta by aspoň předstírala empatii a třeba by vygenerovala něco ve smyslu: „Děkujeme za dvacet let vaší obětavé spolupráce.“

Tak snad se k vám jednou vedení pražské hromadné dopravy zachová líp než mobilní operátor, když už jste čtvrtým rokem hlasem zdejších tramvají a autobusů.
Věřím tomu, protože tamní šéfové jsou srdcaři, kteří mají svou práci rádi.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz