Nedržím pozici dítěte. Rodiče mě poslouchají, směje se Tereza Kostková

Herečka a moderátorka Tereza Kostková si na filmovém festivalu v Karlových Varech vyzkoušela roli modelky. Předváděla na přehlídce módní návrhářky Martiny Pipkové Loudové. Nejen o tom promluvila v rozhovoru pro iDNES.cz.

Jak to prožíváte, když jdete molo?
Asi velice klidně. Není to pro mě žádná výrazná změna, je to takový malý ostrůvek v právě započatých prázdninách a jediný dotek festivalu karlovarského, který většinou sleduji z prázdnin. Ty mně teď začaly. Stavila jsem se opravdu jenom na otočku a sleduju festival moc ráda z dálky. Ráda jsem po sezoně vždycky v klidu, míru, tichu a v malém počtu lidí. Tudíž tohle je velká a početná výjimka.

Neprožívám to, že jdu na molo. Já Martininy šaty znám, nosím. Je pro mě běžné být na podpatcích. Ale je skvělé, že tady vidím spoustu kolegů a lidí, které jsem dlouho neviděla. Tomáš Matonoha, Bára Kodetová, Monika Absolonová a další. Popovídali jsme si, tak je to fajn. Takže pro mě je to hezké setkání a zase pojedu.

Tereza Kostková ve StarDance XIV (2026)

U vás se dalo i kvůli rodičům předpokládat, jakou profesi budete mít. Ale po čem jste toužila, když jste byla teenager?
Já jsem od pěti let chtěla být herečka. Nebrala jsem to, že je mi to do vínku dáno, takhle jsem se na to geneticky nedívala. Ostatně mám tři sestry a žádná to nedělá, takže jak říkám, matematicky vzato jsem ten menší počet lidí z rodiny, který v těch šlépějích šel. Ale v té době to u mě bylo stále divadlo, vždycky divadlo, pořád divadlo. Pořád je mi blízké divadlo.

39 fotografií

Když jsme ve Varech, tak se musím zeptat i na filmy. Který snímek s Petrem Kostkou je váš nejoblíbenější?
Tak je to táta, takže samozřejmě, že všechny. A ve všech mi přijde úžasný. Hitem je Zítra vstanu a opařím se čajem. Patří to k naší rodinné srdcovce a když byl můj syn mladší, tak i kolikrát říkal: „Pojď, pustíme si dědu, v tom, jak se opařil!“ A vždycky jsem se na to s chutí podívala. Je to přepůvabný film a táta v té dvojroli kouzelný. Ale těch věcí je hodně. Už dneska nebudou lidi pamatovat Bláznovu kroniku, jeden z jeho prvních filmů. Nebo Vyšší princip. Což jsou dokonce tematicky úchvatné filmy, staré, vlastně už opravdu pro pamětníky. Ale jsou to všechno krásné věci.

Carmen Mayerová a Petr Kostka

Má váš otec v portfoliu něco, co víte, že už nepotřebuje vidět?
Můj táta, myslím, nepotřebuje vidět nic z toho, co natočil. (smích) Tatínek se moc na sebe nedívá. Až teď, jaksi už tedy ke stáru, když je to nějaká hodně stará věc, to znamená, že ji opravdu neviděl třeba šedesát let a někde to se to omylem dává na nějakém retro kanálu, tak říká: „Terko, teď jsem zahlíd... Já byl mladej!“ Ale že by tatínek sledoval sebe a něco už vidět nemusel, to ne.

Ve čtyři to zabalili a odjeli na Hlubokou. Mayerová vzpomíná na svatbu s Kostkou

Vaši rodiče jsou oba velmi akční. Bdíte ale nad nimi, aby si do diáře toho nedávali až moc?
Víte, že bdím? Že jste to velmi trefil? Protože oni jsou skutečně, díky bohu, aktivní a akční a drží je to. Myslím, je to vzájemná vazba, že to jim zase dává zpátky tu sílu. Ale někdy umějí zapomenout, že možná není od věci nehrát čtyři dny po sobě. Že kdyby to bylo obden, tak tělo dostane větší šanci na regeneraci. Tak to dělám trošku za ně. Oni hrají spolu a my hrajeme spolu s maminkou dvě představení. Takže třeba když to nasazuju s divadly dohromady, tak se zeptám, kdy co hraje. A udělám tam mámě trochu průduch. Ona vždycky třeba v září říká, že to v prosinci zvládne, ale pak v listopadu říká: „To seš hodná, žes tam dala ten ostrůvek!“ Ale jsou dobří, úžasní. Takže ano, bdím nad nimi.

Tereza Kostková se svými rodiči Carmen Mayerovou a Petrem Kostkou (prosinec 2023)

Možná se ty role obrátily, anebo jste pořád taky jenom dítětem? Na jak moc úrodnou půdu padají jejich rodičovské rady?
Já myslela ty moje, jestli na ně padají, pardon, protože docela mě poslouchají, jsem chtěla říct. (smích) Že v tomto ohledu nedržím pozici dítěte, fakt mě poslouchají a respektují to v dobrém slova smyslu. Samozřejmě, že všechno, co je od nich na místě a mám pocit, že je v pořádku jako rada, tak na úrodnou půdu padá. Ale od kohokoliv. Já si nechám poradit, když usoudím, že je to v pořádku. Ale nejsme v situaci, že by mě vyloženě museli oblékat, mýt, říkat, že mám zdravit. Tohle už se povedlo před těmi padesáti lety. (smích)

Tohle já nemyslel...
Já si dělám legraci z vás, já si vás dobírám. Vzájemně si určitě věci říkáme a vzájemně to vnímáme, řekla bych, poměrně s úctou, s respektem. Někdy je to i velká legrace, někdy se hezky střetneme, je to v pořádku. Je to takové zdravé.