Pomohlo by mi, kdybych na sebe byla hodnější, říká herečka Beáta Kaňoková

Hvězda Zlaté labutě herečka Beáta Kaňoková (37) vnímá herectví spíše jako poslání, ale dětem doma říká, že jde do práce. „To aby pochopily, že si nejdu jen hrát, ale vydělávat,“ smála se v rozhovoru pro iDNES.cz. A mimo jiné prozradila, jak moc ji svazuje potřeba dělat věci dokonale, jak moc její život změnilo mateřství i to, jaké novinky se chystají pro diváky.

Jaké máte jako dvojnásobná maminka léto?
Měla jsem asi měsíc úplné volno. Předem jsem si to naplánovala právě i kvůli dětem. Měla jsem klid, odpočívala jsem a byl čas na cestování s rodinou. Brala jsem to jako skvělou příležitost, jak načerpám síly na další sezonu v divadle a na natáčení. Počítám s tím, že to bude náročnější, tak jsem to tak hezky vymyslela. (smích)

Čím byla předchozí sezona v divadle pro vás náročná?
Bylo toho poměrně hodně a všechny ty role byly moc krásné, ale zároveň i náročné. Dnes už si umím včas uvědomit, kdy je potřeba si dát pauzu a nechat tělo i mysl odpočinout. Už umím úplně vypnout a užívat si ten přítomný okamžik a klid a pohodu.

39 fotografií

Když říkáte, že jste vypnula, co si pod tím máme představit?
Stačí mi k tomu vlastně maličkosti. Když nemusím řešit, jak naplánuji celý den s dětmi, co a kdy budu vařit. Když si mohu opravdu celý den užívat jen s rodinou, nikam nemusím, netlačí nás čas a máme prostor pro úplně obyčejné věci. Přes rok pochopitelně pak už řešíme školu, školku a ten režim je náročnější. Když mám volno, zažívám lehkost bytí. Sice se také už těším opět na nějaký režim po prázdninách, ale ten pocit pohody s nimi o dovolené, ten se ničemu nevyrovná. Naše děti si užívají, když mohou být mimo Prahu v přírodě. Sama na nich vidím, jak jim to také dělá dobře.

Kam z Prahy vyrážíte?
Máme chalupu v Beskydech, kde je krásně. Byli jsme tam týden o prázdninách a zase se tam budeme vracet. Čas tam plyne úplně jinak, život má jiné tempo. Děti budou s babičkou, kterou mají rády. Je to takový obyčejný život, který má kouzlo a máme to tam rádi. Já jen pozoruji ten život a říkám si, jak je krásný. Myslím, že až s dětmi si člověk opravdu uvědomí, na čem v životě záleží.

Raději nechci vědět, co si o mém herectví partner myslí, říká Beáta Kaňoková

Jaké máte plány, až zase naskočíte do pracovního režimu?
Budu točit najednou tři projekty, takže to bude náročnější období. Čeká mě natáčení seriálu Boží plán a to je moc prima, protože je to komedie a baví mě ta energie na natáčení. Pak mě čeká film Vyšehrad 3, tam se také sejde bezvadná parta, takže je to další moc příjemná práce. A pak ještě jedna věc, ale o té zatím nemohu mluvit. Až to budu mít schválené, tak se o to podělím. A zároveň mě čeká divadlo, vracím se zase do Doktorky z domu Trubačů. To je moc oblíbená hra, opět je vyprodáno a mám z toho vážně velkou radost. Každý měsíc máme čtyři představení a vždy je úplně plno.

Herečka Beáta Kaňoková (Praha, 26. ledna 2023)

Vnímáte herectví jako poslání?
Já ano, ale dětem musím říkat, že jdu do práce, aby to pochopily. (smích) Protože kdybych jim řekla, že nemohu být doma, protože jdu hrát, tak by to asi nepochopily. Zrovna před nedávnem jsme se bavili s manželem o tom, jak velké máme štěstí, že se živíme tím, co nás opravdu baví a naplňuje. A co jsme si sami dobrovolně vybrali jako povolání. To považuji za velkou životní výhru. Vím, že každý to tak nemá. Je to vážně dar.

Je pro vás těžší skloubit to s mateřstvím?
Někdy to je náročné. Kdyby alespoň jeden z nás měl práci, která je od-do, lépe by se pak s tím časem pracovalo. Teď už to nejsem jen já nebo my dva jako partneři. Jsou tam děti, které mají kroužky, školu, školku. A je potřeba nad tím přemýšlet. Práce mého muže je nárazová, takže se stane, že třeba na dva týdny odjede pryč a já to musím nějak vymyslet, protože večer hraji v divadle, mám natáčení. A jsou dny, kdy už člověk nemůže. Přijede večer domů a má dost. Ale stále opakuji, že bych neměnila. Jen se snažím užít si každou chvíli s dětmi, protože si říkám, jak dlouho mě ještě bude moje sedmiletá dcera opravdu potřebovat, než mě raději vymění za přespávačku u kamarádky. (smích)

Snový porod, píše Kaňoková. Herečka ze Zlaté labutě je dvojnásobnou maminkou

Máte za sebou desítky rolí, která vás nejvíc formovala?
Já musím říct, že paradoxně nejvíc ta, která s herectvím nemá nic společného. A to je role mámy. Je to má životní role. Dost to změnilo můj pohled na život a vlastně mi to pak pomohlo i v těch hereckých rolích. A v divadle mě každá role někam posouvá, v každé vidím nějakou důležitost. Nemohu říct, že by něco nestálo za to. A kdybych měla nějakou vypíchnout? Tak ty role před kamerou, tam je to určitě Karolína v Panu profesorovi. Díky této roli mě lidé začali poznávat. A pak seriál Zlatá labuť. To pro mě bylo moc krásné natáčení a skvělá spolupráce se všemi, co se na tom podíleli. Našla jsem si tam spoustu kamarádů, se kterými se přátelíme stále.

Beáta Kaňoková (Karlovy Vary, 3. července 2023)

Měla jsem díky těm rolím i nějakou zpětnou vazbu od diváků?
Měla a bylo to hlavně kvůli Zlaté labuti. Protože kamkoli teď přijdu, tak to lidé znají, vypráví mi o tom a jsou nadšení. A stále se mě ptají, jestli bude pokračování. (smích) Když o tom pak mluvím s dalšími lidmi, kteří na tom spolupracovali, všechny těší, že to mělo tak pozitivní dopad.

Už i vaše děti vnímají, že jste slavná herečka?
Ta sedmiletá dcera už to trochu víc vnímá, ale nijak to neprožívá. Někdy něco prohodí, když nás zahlédne, ale že by tím žila, to ne. Zas tak moc ji to nebere. (smích) Je to pro ni tak abstraktní záležitost, že asi ještě pár let potrvá, než si plně uvědomí, co vlastně děláme. Asi ani netuší, co je to vlastně nějaká sláva.

RECENZE: Prodavačka, majitel, těžká doba. Seriál Zlatá labuť v kostce

Jak se učíte jako maminka texty? Není to přeci jen náročnější, když máte dvě děti?
Jsou to výzvy. A nebudu lhát, někdy je to opravdu těžké. Když jsem se učila text pro hru Doktorka z domu Trubačů, tak jsem měla chvíle, kdy jsem si říkala, že to nezvládnu. Měla jsem pocit, že se to nedokážu naučit. Ráno jsem odvedla děti do školky a školy, pak jsem běžela na zkoušku do divadla, kde jsem se plně soustředila na to, co dělám tam. Pak jsem zase běžela pro děti a šla s nimi na kroužky, nějak se jim věnovala, aby neměly pocit, že s nimi máma není. A večer, když usnuly, tak jsem byla tak vyčerpaná, že jsem už neměla na nějaké učení textu ani pomyšlení a hlavně energii. Už mi ty texty ani nelezly od hlavy. A měla jsem pocit, že nejsem dostatečně připravená. Ale pak jsem měla zpětnou vazbu z okolí a naopak mi řekli, že jsem připravená skvěle.

Možná na sebe kladete moc velké nároky..
Právě. Přitom mi dramaturg opravdu řekl, že mě obdivoval za to, jak jsem byla připravená. Když jsme pak zkoušeli, tak už tehdy jsem měla hodně pozitivních ohlasů a moc mě to potěšilo. Asi by pomohlo, kdybych na sebe opravdu tak velké nároky neměla, kdybych na sebe byla hodnější. (smích) Ale myslím, že jsem tím už známá, že na sebe zbytečně vysoké nároky kladu.

Tomáš Kotas a Beáta Kaňoková na udílení cen Český lev (14. března 2026)

Když vyprávíte o svých běžných dnech, opravdu se nezastavíte..
Možná by mi někdy pomohlo, nechtít být ve všem nejlepší. (smích) Není to tak špatná vlastnost, ale pak jsem vyčerpanější, než bych mohla být. Člověk nemusí být stále dokonalý a ve všem ten nejlepší. Je moc milé, když se pak ke mně dostane zpětná vazba od diváků, kteří mi říkají, že jim ta má role něco dala. Je to odměna.

Co by vám udělalo radost?
Kdybych našla nějaký svůj vnitřní klid. Abych byla plně finančně zabezpečená, měla urovnané všechny mezilidské vztahy, aby byli moji blízcí zdraví. Abych se chvilku vůbec za ničím nehonila, abych právě neměla ten pocit, že musím být neustále dokonalá. Chtěla bych to umět a myslím, že bych se to mohla i naučit. (smích) Cítím, že mě to někdy až příliš unavuje.

Co byste poradila ženám, které jsou takzvaně v jednom kole? Jak zvládnout život a nezbláznit se?
Mít nějakou záchrannou síť. A tím myslím mít okolo sebe lidi, na které se můžete za jakýchkoli okolností spolehnout. Partner, prarodiče, přátelé. Protože když je na všechno člověk sám, padá to na něj, těžko to může zvládnout sám. Vím, že spousta pracujících maminek stále bojuje s tím, že je soudí okolí. Že buď pracují moc, nebo málo, málo se věnují dětem. Zasloužily by si mnohem víc pochopení a zasloužily by si větší pochopení i od zaměstnavatele.