Po ránu se musím podívat do občanky, vtipkuje Pavel Vítek po infarktu

Zpěvák Pavel Vítek (63) v červnu prodělal infarkt, ale udělal vše pro to, aby se rychle vrátil se na pódium a mohl si splnit svůj sen z dětství. Pro iDNES.cz prozradil, co v životě po infarktu změnil.

Pavel Vítek v roli předskokana s 4 tenory. Předskokan můžeme říci, protože jde o Dianu Ross. Tak jaký je to pocit?
Pro mě je to hlavně pocit splněného klukovského snu a obrovský pocty, protože já Dianu Ross miluju od dětských let, kdy se mi náhodou objevil na jednom LPčku výběr z firmy Motown, čili černošský soul, a já jsem se do toho hlasu nejdřív zamiloval, pak jsem zjistil, že k tomu hlasu patří překrásná žena, tak jsem se ještě víc zamiloval. A ta láska mi vydržela tak dlouho, že dokonce jsem letěl do New Yorku, do Berlína a před třemi lety do Londýna na její koncerty, protože to jsou úžasný show.

35 fotografií

To máme před kamerou skutečně velkého fanouška Diany Ross. Jak moc dovede váš Janis zatahat za nitky, abyste se v zákulisí shledali?
No to ještě nevím. (smích) Diana Ross k sobě nikoho moc nepouští, myslím si, že ani dnešek nebude výjimkou. Nicméně ona je opravdu par excellence jako bavič. Ona umí takovou show...to si pamatuju, že když jsem to viděl poprvé, tak jsem z toho nemohl několik nocí spát, protože ona je slabikář showbyznysu. Umí dokonale pracovat s publikem, má fantastický repertoár, co píseň, to hit, a ještě je taková zvláštně ženská, taková mazlivá. Je hrozně příjemné být v její přítomnosti.

Když jste v osmdesátkách točil videoklipy, tak už jste moc dobře věděl, že je důležitý i vizuální aspekt. U koho jste se inspiroval? Koukal jste třeba v zahraničí na Formel Eins (německá hudební televizní show), jak vypadají západoněmecké klipy?
Když jsme začínali, tak vlastně letěl v osmdesátkách novoromantismus. Když jsem přišel s písničkou Má svůj den, tam jsme měli všichni trvalé, štrasy po sobě, náušnice, zmalovaný a byli jsme všichni jako z nějakého komiksu. Pak ty devadesátky byly takové naopak obyčejné. Ale třeba u Diany Ross jsem se naučil nebo inspiroval, její práci s hlasem, s frází a s hlasovými rejstříky. Ona umí takovou tu příjemnou barvu přenést do všech poloh a o to jsem taky vždycky usiloval a ona mi byla vždycky takovou, řekl bych, velmi dobrou učitelkou. (smích)

Sidovský o Vítkovi: Letos výročí slavit nebudeme. Pavel je v péči lékařů

Máte za sebou zdravotní peripetie, postihl vás infarkt. Bylo takové pomyslné: Ty, ty, ty? Co jste teď změnil v životě?
Já myslím, že bylo. Aspoň já to tak chápu, protože jsem poslední roky pracoval asi už moc. A taky se musím po ránu podívat do občanky, kolik mi je, že jo. (smích) Takže bylo to tak a já jsem to tak vnímal. Musím říct, že jsem byl prý jeden z nejvzornějších pacientů, co tam kdy měli, abych se mohl co nejrychleji vrátit na to pódium. Já bez toho nemůžu být. Ale úplně jsem ze života odstranil stresy, zbytečné věci, a nějak si asi dokážu už líp vyhodnotit, co pro mě má smysl a co ne a já už chci dělat jenom ty věci, které smysl mají.

Udělal jste nějaký manuál doma pro Janise, aby vám to ulehčilo fungování?
Vždycky když řekne něco, co se mi nelíbí, tak řeknu: „To mi neříkej. Víš, že se nesmím rozčilovat, že jsem měl tuhle srdeční příhodu!“ Ale ne, já myslím, že člověk si to nesmí moc připouštět. Jenom si musí uvědomit, a já jsem si to uvědomil: Nikdo nejsme nesmrtelný! Je to okamžik a všechno je jinak a já jsem šťastný, že můžu být zpátky na jevišti, na pódiích, zpívat, hrát V noci na Karlštejně a hlavně být zase se svým publikem.

Já to chápu, je tam ta energie, ta vůle žít, vůle ještě hodně dokázat, hodně udělat. Co vám dělá radost, životní komfort? Pořád jsou to pejsci, vaření a klid na Karlštejně?
Přiznám se, že asi nejvíc příroda kolem našeho domu a les a zahrada. Já jsem vášnivý pěstitel, takže pěstuji všechny ty rajčata, papriky, dýně a tak dál a tak dál, to bychom mohli jmenovat. Ale je dobré stát pevně nohama na zemi a skutečně dělat věci, které člověku jsou příjemné, protože tím vlastně načerpáte energii a zvládnete pak i ty věci, které třeba vám až tak příjemné nejsou, ale bohužel v tom životě jsou důležité a v kariéře třeba taky. Takže já se vždycky nabiju, a pak to překonám.