Možná naivně, ale aspoň jsem to zkusil. Stropnický otevřeně o politice, ženách i dětech

Chtěl po vzoru otce studovat diplomacii a poznávat svět. Jenomže principiální „ne“ rozhodlo, že na cestování musel zapomenout. Vystudoval herectví a má doma i Cenu Thálie. Svůj původní sen si Martin Stropnický splnil až se svobodou v roli velvyslance v Portugalsku, Itálii, ve Vatikánu a v Izraeli. Působil také ve vládě jako ministr kultury, obrany a zahraničí.

Kdyby mohl žít ještě jednou, jaké by si zvolil povolání? „Hlavně bych nechtěl znovu upadnout do workoholismu, v němž jsem léta žil,“ říká herec, režisér, písničkář, diplomat a politik, který v prosinci oslaví sedmdesátku.

Kdybyste se ohlédl za těmi sedmi dekádami, kdy jste byl v soukromí nejšťastnější?
Každá dekáda měla svá pro i proti. Já jsem třeba moc rád, že jsme se po mnoha letech, až co jsem se podruhé rozvedl, usmířili s mou první ženou. Najednou jsme se spolu dokázali normálně bavit na svatbě dcery Aničky. Svým bývalým partnerkám přiznávám, že to se mnou měly mockrát těžké a že jsem mohl nesplňovat oprávněná očekávání. Každá z nich byla zajímavá, netuctová. A proto bylo možná i soužití náročnější. Myslím, že tu pravou jsem potkal až teď. Trochu pozdě, ale přece.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz