Lidé občas neví, v jaké situaci mě oslovují, říká Donutil. A promluvil o konci na scéně
Miroslav Donutil se v příštích dnech v pražské Lucerně znovu podělí s diváky o humorné historky. Vystoupí zde po dvaceti letech – a naposledy. Navzdory letošním pětasedmdesátinám nepolevil v pověstné pracovitosti. Hraje a natáčí o sto šest, zároveň dobře ví, že takové nasazení mu nevydrží věčně.
Naposledy jste v Lucerně vyprávěl v roce 2006. A za pár dní se tam s publikem rozloučíte. O čem budete povídat?
Rozhodl jsem se, že hlavně o tom, co jsem za čtvrt století zažil v Národním divadle. O setkáních s vynikajícími kolegy, ale i s těmi, které jsem potkával mimo divadlo. Namátkou s Karlem Gottem. Byla to dlouhá doba. Rád bych ji zachytil a pobavil publikum svými vzpomínkami. Nicméně po republice budu s pořadem Na kus řeči jezdit dál.
Co mě udivuje, ten seriál se líbí i dětem. Když někde hraju, po představení za mnou chodí školáci, tak deset dvanáct let, a tvrdí, že milujou doktora Martina.
Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz
Další zprávy
Jakub Jenčík: Mám rád Lukáše Vaculíka, ale nevím, čím se kdysi proslavil