Dobrý film začíná dobrým příběhem, míní Martin Hofmann

Ve filmu Lady Dermacol ztvárňuje jednu z klíčových postav příběhu inspirovaného vznikem legendární české kosmetické značky. Martin Hofmann patří k hercům, kteří si role pečlivě vybírají, divadlo stále považují za svůj základ a soukromí si důsledně chrání. Pro iDNES.cz promluvil o natáčení dobového filmu, legendárním seriálu Most! i o tom, proč podle něj není nutné být před kamerou za každou cenu.

Ve filmu Lady Dermacol se vracíte do šedesátých let. Čím vás ten příběh zaujal?
Především tím, že byl dobře napsaný. A velkou roli sehrálo i to, jak mi ho producent Miloš Remeň představil. Když jsem si pak přečetl scénář, bylo rozhodnuto.

44 fotografií

Je vám blízké natáčení filmů inspirovaných skutečnými událostmi?
Nemám k tomu žádný vyhraněný vztah. Když je příběh dobrý, je vlastně jedno, jestli se odehrává v současnosti nebo před šedesáti lety. A jestli je to podle skutečných událostí, nebo je ten příběh vymyšlený, nebo je to kombinace obého, to vše je pouze okolnost. Prostě bud’ je to dobré, nebo není.

Dobové filmy bývají náročné na kostýmy i atmosféru. Je to pro herce komplikace?
Vůbec ne. To prostě patří k práci. Obléknete kostým, sednete do auta, které sotva jede a jdete na to.

Ve filmu ztvárňujete velmi inteligentního, ale zároveň rozporuplného člověka. Čím vás ta postava bavila?
Ano, je to člověk s mimořádnou inteligencí, ale zároveň má svoje slabosti a zlozvyky. A právě to z něj dělá živou postavu. Navíc si nemyslím, že je to úplně šťastný člověk, což se do jeho jednání také promítá. Bavil mě především proto, že je chytrej. A trochu nehoráznej.

Jak moc si takové role nosíte domů?
V hlavě samozřejmě zůstávají. Ale že bych se z role musel několik dní psychicky dostávat, to ne, a ani bych to nikomu nedoporučoval. Jiná věc je divadlo. Když odehrajete náročné představení, tělo je ještě dlouho v obrovském tempu. Nejde ani tak o hlavu, jako spíš o to, že organismus potřebuje čas, aby se uklidnil, takže spánek tak nějak hned nepřichází v úvahu. Ale setřást by to člověk měl.

Na place se sešla silná herecká sestava. Byl prostor i pro improvizaci?
Byl, ale tenhle scénář ji příliš nepotřeboval. Když je text dobře napsaný, není důvod ho výrazně měnit. Jsou texty, které k tomu vybízejí, tady těch úprav nebylo moc.

S Marikou Šoposkou se znáte dlouhá léta. Bylo příjemné se znovu potkat před kamerou?
Určitě. Hráli jsme spolu dlouho v divadle, jsme přátelé, takže jsem měl radost, když jsem zjistil, že budeme natáčet společně.

Diváci mají někdy pocit, že jste před kamerou neustále. Je to tak?
Vůbec ne. Lady Dermacol jsem začal natáčet po téměř roce. Poslední natáčecí den předtím jsem měl na konci minulého září a od té doby jsem před kamerou nestál.

Takže umíte říkat i ne?
Nemám pocit, že musím být u všeho a všude.

Podle čeho si role vybíráte?
Scénář je základ. Důležité je samozřejmě i to, s kým budete pracovat, ale dobrá parta sama o sobě nestačí. Člověk musí mít pocit, že ten příběh stojí za to.

Jednou z vašich nejvýraznějších rolí je dodnes Luděk ze seriálu Most!. Stává se vám, že vás s ním lidé pořád spojují?
Nemám pocit, že by mě s ním spojovali pořád. Samozřejmě se občas stane, že na mě někdo zavolá „Dycky Most!“, ale nijak mi to nevadí. Ten seriál mám sám moc rád a myslím si, že se povedl opravdu dost.

Tušil jste už během natáčení, že z něj bude fenomén?
Měl jsem pocit, že vzniká něco mimořádného. Dodnes si myslím, že to bylo neopakovatelné. Ale že bych měl neotřesitelnou jistotu, že to bude takový hit, to zas ne.

Mluvilo se někdy o pokračování?
Možná o tom někdo přemýšlel, no jistěže ano, ale z mnoha důvodů se to nestalo. A upřímně si myslím, že pokračování Mostu! nehrozí. Samozřejmě existují skvělé druhé série, ale musela by se sejít opravdu silná vůle všech zúčastněných, a hlavně výborný scénář.

Máte raději komedie, nebo vážné role?
Nemám mezi nimi favorita. Naopak mě baví ta pestrost. V divadle hraju velmi vážné věci i čisté komedie a myslím, že je fajn, když se člověk může pohybovat mezi různými žánry.

Divadlo je pro vás stále základ?
Určitě. Jsou herci, kteří se věnují hlavně filmu nebo televizi. Já divadlo považuji za základ své profese. Divadelní soubor je živý organismus, který se vyvíjí dlouhé roky, a právě ta kontinuita na něm může být půvabná. Anebo taky ne, pak je dobré odejít. Navíc každé představení vzniká právě v tu chvíli a už se nikdy nebude opakovat úplně stejně. To je na divadle výjimečné. Je to teď a tady.

Cítíte před představením ještě nervozitu?
Spíš napětí než trému. A myslím, že je dobře, když tam je. Jen nesmí to napětí být tak silné, aby vás svazovalo. Chce to trochu odvahy.

Dnes vzniká mnohem více seriálů i filmů než dřív. Znamená to pro herce více příležitostí?
Práce je určitě víc, ale zároveň přibývá i herců. Hereckých škol je dnes mnohem více než v době, kdy jsem studoval já. Takže uplatnit se rozhodně není samozřejmost.

Který okamžik byl pro vaši kariéru zlomový?
První velkou zkušeností byla pro mě Ulice, kde jsem se naučil pracovat pod obrovským časovým tlakem. Skutečný zlom ale přišel se seriálem Trpaslík a setkáním s režisérem Janem Prušinovským. Na to pak navázaly další věci.

Soukromí si poměrně důsledně chráníte. Je to vědomé rozhodnutí?
Ano. Myslím si, že každý má právo mít část života jen pro sebe. Někdo rád ukazuje rodinu nebo soukromí na sociálních sítích, jiný ne. Každý ať si to nastaví po svém. Já mám rád, když některé věci zůstávají mimo veřejný prostor.

Jak odpočíváte, když zrovna nepracujete?
Mám rád sport. Těším se do tělocvičny a mám pocit, že bez pravidelného pohybu bych prostě nedržel pohromadě. Hodně pro mě znamená také cestování a čas strávený s rodinou. Rád koukám na bojové sporty, na dokumenty, občas na filmy. Chtěl bych víc chodit do divadel jako divák.

Na sociálních sítích vás člověk příliš často nepotká.
Instagram si spravuji sám, Facebook mi pomáhá spravovat kamarád. Ale nejsem člověk, který by na sítích trávil hodiny denně. Nedělám komerční spolupráce, takže nemám potřebu honit počty sledujících.

Co byste si přál, aby si diváci odnesli z filmu Lady Dermacol?
Především aby poznali příběh Olgy Knoblochové. Myslím, že spousta lidí vůbec netuší, jak výjimečná žena stála u zrodu značky Dermacol. A samozřejmě bych byl rád, kdyby odcházeli z kina s pocitem, že dobře strávili čas. To je nakonec asi to nejlepší, co si může člověk od filmu přát.