Nemají nás rádi, říká Maršálek. Sousedy připravil o vesnickou idylku

Jedni ho nemají rádi a ti druzí ho nemají rádi hodně. A pak jsou tu ještě ti, co mu závidějí. Ale o těch se cukrář Josef Maršálek nezmiňuje. Jenom jim předává pomyslné žezlo. „Teď můžete dělat krásné knihy s fotografiemi zase vy,“ tvrdí poté, co vydal poslední z výpravných publikací – Zimní.

Jak vypadal Josef Maršálek před 20 lety? Fanoušci v něm vidí hollywoodské hvězdy

„Jakékoliv nadprůměrně dílo a nadprůměrná práce má svoji cenu, kterou ne všichni jsou ochotni zaplatit. Je za tím odříkání, čas strávený od rodiny. Já neviděl umírat svoje rodiče, během druhé knihy mi zemřela máma. Přišel jsem i o přátele, protože neudrželi krok, vzali si to velmi osobně. Ale jiné jsem zase získal, to jde vždycky ruku v ruce. Úspěch provázejí věci, o kterých se těžko mluví a pak si řeknete, jestli to má vůbec význam,“ vypráví pro iDNES.cz Josef Maršálek, jehož publikace Čokoláda byla vyhlášená nejlepší knihou o čokoládě na světě. Získala ocenění Best of the Best v prestižní soutěži Gourmand Cookbook Awords.

„A tak z knižního trhu odcházím. Aby se o mně nemuselo psát jako o sladkém diktátorovi Maršálkovi, který když se někde objeví, všechny vytlačí a pro jiné už není místo. Teď můžete dělat krásné knihy zase vy,“ vyzývá cukráře profesionály i amatéry.

Poslední publikaci věnoval svým babičkám Josefce a Božence, které se mu staly oporou, když přišel o rodiče. Fandily mu, když šel pracovat jako cukrář do Anglie a držely palce, když se vydal na zkušenou do Indie. Obě ještě žijí a tak se dočkaly i zahájení provozu rodinné manufaktury a cukrárny Upečeno na dědině, což vyvolalo další pohromu.

54 fotografií

„Máme to podobné jako s Cimrmanem. On si otevřel hospodu a lezli mu tam lidi. My jsme si v Kyžlířově, kde je čtyřicet čtyři chalup a žije tam sto čtyřicet čtyři obyvatel, otevřeli minulý rok na Velký pátek malou výrobničku s cukrárnou. A hodinu před zahájením bylo před barákem tři sta lidí a kolona aut. Celá vesnice si říkala, to je jenom ten první velikonoční víkend, ale ono se to za ten rok a půl moc nezměnilo, takže se nám ta vesnice rozdělila na dva tábory. Jeden nás nemá rád a ten druhý nás nemá rád hodně. A ten tábor, co nás nemá rád, je naše rodina. A my se tímto všem spoluobčanům omlouváme, že jsme otevřeli výrobnu, ale chodí tam lidi, a my si jich vážíme,“ vypráví Maršálek.

Po letech velkých profesních úspěchů je pro něj nejdůležitější rodinné zázemí. Je v manželském svazku s Petrem Tejmlem, vysokoškolským pedagogem a chovatelem morčat. „Momentálně jich máme jenom sto dvacet,“ říká Tejml. V létě bylo v Čechách příliš velké horko na to, aby samice čekaly mláďata, bylo by to pro ně nebezpečné. Ale teď už je máme doma v teple a nic jim nehrozí,“ říká.

K tomu chovají čtyři želvy, sourozence. Přes léto mají obrovský výběh na zahradě, přes zimu jsou doma, což pro Tejmla znamená hodně práce i vzhledem k čištění prostoru, ve kterém se pohybují. Jde o africký druh, který nezimuje, je aktivní celoročně.

Měl jsem sto kilo a byl nešťastný, říká Josef Maršálek k fotce z mládí

„Největší z nich má už dvaadvacet kilo,“ prozrazuje Tejml, kterému se mimo jiné podařilo vyšlechtit fialové morče. Když musí na delší dobu pryč, o zvířata se stará cukrář Maršálek. „Má ode mě pokyny, ty já dávám jako učitel hodně odborné, takže kolikrát až kroutí očima. Ale zvládá to,“ vypráví Tejml.

„Ráno se začíná kočkami, pak dostávají najíst akvarijní rybičky a zkontroluje se voda u morčat. Večer je to náročnější proces, než se obstarají morčata, zbylé rybičky, kočky a zabezpečí želvy. Je to dost práce. A když k tomu Josef musí ještě zalévat zahradu jako teď v létě... Ale my si to vracíme, on je taky často pryč, pak zase přebírám starost o zeleninu já,“ prozrazuje.

Petr Tejml a Josef Maršálek na premiéře muzikálu Klan Baťa na Letní scéně Muzea Kampa (16. 6. 2026)

Želvy, které stiskem svých čelistí dokážou bez problémů „ucvaknout“ mrkev, ale zavařily Maršálkovi, když s moderátorem Patrikem Rozehnalem točil doma kulinářský pořad Adventní pečení pro Český rozhlas. Želvy je narážením krunýřů o sebe zvukově rušily. Recepty, podle kterých společně před mikrofonem za posledních šest let pekli, teď vydávají v knize Vánoční pečení. Rozehnal se vaření a pečení věnuje dlouhá léta jako koníčku, dokonce se kvůli tomu vyučil kuchařem a vydal i svoje vlastní kuchařky.

„Recept na vanilkové rohlíčky máme v knize jenom jeden, zato na vánočku tři, protože si myslíme, že každá má něco do sebe. Já tam přidal i jednu z třeného těsta,“ říká moderátor. Do knihy se dostaly i recepty, které budou v rozhlase vysílány teprve letos v předvánočním čase. „Josef má moc dobou štolu. A pak čokoládové kostky nebo karamelky, ty miluji,“ vypráví Rozehnal.

Oba mají rádi Vánoce v té nejjednodušší formě. Dokonce bez dárků a bohaté tabule. Josef zažil během dětství několik desítek druhů napečeného cukroví, teď už mu stačí pouze dva: vanilkové rohlíčky a linecké. Rozehnal to má podobně. „Jde o to v klidu se sejít, nakonec vánočku si můžete upéct i jindy,“ říká.