Kvůli Tele Tele jsem měl víkendové manželství, ale vydělal jsem si, vzpomíná Carda

Herec Josef Carda, který v lednu oslavil sedmdesátiny, zavzpomínal pro iDNES.cz na televizní fenomén Tele Tele, dabování animovaných seriálů i dlouholeté hraní s Rudolfem Hrušínským. Otevřeně promluvil také o rodině, nekorektním humoru a době, kdy měl práce tolik, že doma býval hlavně o víkendech.

54 fotografií

Setkali jsme se v ateliérech seriálu Ulice, kde se konala velká sláva, osmdesátiny Rudolfa Hrušínského. Jak na vás ta oslava a překvapení zapůsobily?
Já už jsem ten šok zažil den předtím, protože jsme s Rudou hráli představení Blbec k večeři. Mimochodem, na konci října nás čeká tisící repríza. Už jsme mu tam také blahopřáli k narozeninám. Lidé stáli, představení se vydařilo, takže byl taky v šoku. On ty oslavy moc nemá rád, ale tady si myslím, že jsme ho dojali.

Jak se jako herec vypořádáváte s tím, když máte něco hrát už po tisící? Od kterého roku hrajete Blbce k večeři?
Myslím si, že jsme s ním otevírali Divadlo Adria v roce 2001, ale hra se podle mě uváděla už dva roky předtím. A co se týče tisící reprízy, je to představení, které režíroval oscarový režisér Jiří Menzel. Je skvěle zrežírované, herecky výborné, pořád drží pohromadě a je na něj stále vyprodáno. Byla by tedy škoda ho přestat hrát.

Máte na sobě mikinu se South Parkem, v němž dabujete postavu Kylea. Pamatujete si, kdo z kolegů a kolegyň se při začátcích dabování nejvíc zhrozil těch vulgarit?
Myslíte u tohoto seriálu? Já jsem se z těch vulgarit v South Parku moc nezhrozil. Víte, z čeho jsem se ale zhrozil? Dabuji také Ricka a Mortyho. Dělám Ricka a syn se mě tehdy zeptal: „Víš, do čeho jdeš?“ Já mu říkám: „Nevím, nějaký animák.“ Pak jsem začal dabovat a měl jsem tam takový monolog jako Rick Sanchez. Byla to samá sprostá slova. Tak jsem se ptal: „To pak vypípáte, ne?“ A oni mi odpověděli: „Ne, to tam bude, na tom je to založené.“ Z toho jsem byl zděšený, ale musím říct, že je to vtipné.

Jsem hypochondr. Když v tramvaji někdo chrchlá, vystupuju, říká Josef Carda

Ukazoval vám syn třeba i přesah South Parku a to, jak hluboko je zakořeněný v české popkultuře? Přestože nejde o českou ani československou tvorbu, ale o americký seriál, existují dokonce sestřihy nejlepších citátů.
To mi, myslím, neukazoval, ale upozornil mě tehdy na celovečerní animák, který miluju. Jak se to jmenuje? Ohnivý…

„Ohnivé prdele.“
(smích) „Ohnivé prdele“, jo, jo. To miluju. A zvlášť tu pasáž. Když na to mám chuť, pustím si vždycky jenom ji, jak tam zpívají tu operu, nebo je to muzikál. To je geniální.

Jste osobně příznivcem nekorektního až černého humoru, nebo vás čas obrousil a dáváte přednost spíše inteligentnějšímu humoru?
Nekorektní humor miluju. Bohužel dnes panuje přehnaná korektnost, takže je to v podstatě cenzura. Myslím si, že do toho, co děláme, ať už jde o herectví, nebo jakékoli jiné umění, to nepatří. Kdyby taková korektnost existovala už tehdy, možná by ani Tele Tele nevzniklo.

Richard Genzer, Josef Carda, Veronika Žilková a Michal Suchánek v pořadu Tele Tele (2000)

Josefe, v době největší slávy Tele Tele se natáčely také estrády a vy jste k tomu ještě hrával v divadle. Doma určitě byli rádi, když vám něco přistálo na účtu. Jak ale reagovali na to, že jejich milovaný živitel nebýval tolik doma?
Měli jsme takové víkendové manželství, když to řeknu kulantně. Byla práce a v tomhle řemesle se jí musí využít, když je, protože nebude pořád. Každý si myslí, že to tak bude napořád, a najednou práce ubývá. Jednak je to věkem, jednak tím, že je hodně herců. Existují soukromé školy, takže je to dané i tímhle. Ale doma byli šťastní. Říkám, že jsem dělal, co mě bavilo, pořad sledovalo milion dvě stě tisíc lidí a já si vydělal. Co víc si přát?

Jak se dnes udržujete v psychické i fyzické kondici, abyste mohl ve své profesi pokračovat?
Psychika mi zatím docela slouží. U nás je samozřejmě důležitá paměť, aby si člověk pamatoval texty. Konkrétně v seriálu Ulice mám třeba repliky, v nichž hraji botanika a všechno mám v latině, ale zatím je to v pohodě. Jinak se udržuju tak, že jsem celý život cvičil a sportoval, takže jsem v pohodě.

Je pro vás inspirací také Rudolf Hrušínský, který oslavil osmdesátiny a stále natáčí v hostivařských ateliérech prakticky každý den?
Vždycky jsem ho obdivoval. Kolikrát mi říkal, že natáčel celý den a večer ještě hrál. Klobouk dolů, smekám před ním. Musím ale říct, že mám Rudu strašně rád a moc rád s ním hraji. Přál bych si, aby nám to ještě dlouho vydrželo.

Abyste za několik let slavil něco podobného.
Za několik… Jak se to teď řeklo? To ani neumím vyslovit. Přitom jsem se právě chlubil, jak si všechno pamatuju. (smích) Ne, ne, ne. Myslím si, že to bude co by dup. Čas letí jako blázen.