Měl jsem sto kilo a byl nešťastný, říká Josef Maršálek k fotce z mládí

Kniha Zimní, kterou Josef Maršálek právě vydal, bude nadlouho poslední. Populární kuchař se rozhodl v nejlepším přestat a jít jinou cestou. Připravuje vlastní pořad na internetu a čeká ho i zajímavý soukromý život.

Když před pár týdny vypustil na sociální sítě fotku z dob, kdy byl mladý, ostříhaný a „štíhlý“, strhl se poprask. „Převzala to všechna média, přitom taková blbost,“ kroutí nechápavě cukrář hlavou.

39 fotografií

Velká část uživatelů komentovala, jak mu to kdysi slušelo a že by se měl k tehdejšímu účesu a taky figuře vrátit. „Ale já se sobě tenkrát nelíbil a nebyl jsem se sebou ani spokojený,“ překvapuje cukrář.

A přichází s dalšími šokujícími informacemi. „Ta fotka vznikla v Barceloně. Fotil mě tehdejší přítel. Vypadám na ní, že mám pár kilo, ale přitom jsem měl přes sto. Jenomže jiné světlo, jiný úhel, jiné vousy a mínus dvacet tři let udělaly své. Ale pro mě je zarážející sledovat, jak moc lidi na základě jediné fotky, na které ze mě nejde vidět nic než kousek hlavy a černá bunda, mě mají strašně načteného a komentují, že jsem byl lepší a jak moc mi to slušelo. To je jenom potvrzení toho, jak jsme povrchní,“ vypráví Maršálek.

Josef Maršálek v zákulisí StarDance XII (Praha, 14. října 2023)

„Teď se cítím fantasticky, neřeším s.ačky, kdežto tenkrát jsem nebyl nad věcí,“ srovnává tato dvě období. „Přitom jsem měl práci snů. Pracoval jsem v Harrods (luxusní obchodní dům v Londýně, pozn.red.) a neměl žádný limit. Mohl jsem si dělat, co chtěl. Byl jsem králem svého oddělení. Dokud to bylo rentabilní, neměl jsem žádnou stopku. Každý týden jsem kvůli práci lítal do jiné země po celém světě. Ale necítil jsem se tak, jak se cítím teď. A to jsem měl i fantastického partnera,“ vzpomíná.

Jak vypadal Josef Maršálek před 20 lety? Fanoušci v něm vidí hollywoodské hvězdy

Přesto ho časem vyměnil. „Byli jsme spolu deset let, nikam to nevedlo. A objevil se jiný fantastický partner,“ usmívá se. Dnes žije v manželství s Petrem Tejmlem, který je vysokoškolským pedagogem a zároveň chovatelem morčat. „Když vám někdo poskytne domov, tak to není málo,“ vypráví.

A svému muži se líbí tak, jak vypadá teď. Především lpí na jeho kudrnatých vlasech. „On byl ten, který ze všech nejvíc řešil, když jsem je měl ve StarDance vyžehlené nebo různě sepnuté. Vůbec to nedával,“ usmívá se Maršálek, jenž taneční soutěží prošel před třemi lety a vyslechl si všelijaké názory a komentáře i směrem ke své korpulentní postavě.

Josef Maršálek, Petr Tejml: na křtu knihy Zimní Josefa Maršálka

„Ono to národ vždycky rozdělí. Polovina komentářů pod mojí fotkou před dvaceti třemi lety je absolutně pochvalných a polovina tvrdí, že teď vypadám líp,“ vysvětluje Maršálek, který až do Vánoc bude v pracovním zápřahu tak, jak je běžně zvyklý.

„Ale mám tam i čas vyblokovaný pro sebe a svoji rodinu. Příští týden se jedu po patnácti letech podívat do Anglie do Bathu, kde jsem kdysi dva roky pracoval. Pak si uděláme se sestrou jenom ve dvou výlet do Paříže. Něco dobrého ochutnáme a půjdeme za kulturou, abychom vyživili duši. Byl jsem teď týden u známých na francouzském venkově poslechnout si obyčejné lidi, jejich problémy, dát si s nimi skleničku vína. A to jsem taky vyživoval duši,“ vypráví.

Život máme ve svých rukou. Pro mě je sklenice vždy poloplná, říká Maršálek

Sestra je pro něj dnes už nejen rodinným příslušníkem, ale i obchodním partnerem. „Loni na Velký pátek jsme v našem rodném Kyžlířově otevřeli cukrárnu a výrobnu Upečeno na dědině. V domečku, který si tam Zuzana s manželem postavila. Byl to náš plán. V momentě, kdy začali kopat do země, bylo jasné, že to bude takhle,“ vypráví. „Vystudovala hotelovou školu, léta pracovala v Café Savoy, a tu výrobnu jsme si otevřeli proto, aby nemusela přemýšlet, co bude dělat, až jí skončí mateřská. Já se jí ptal, co má v plánu, ona řekla, že chce dělat cukrařinu a bylo rozhodnuto.“

Zuzana Schmidtová byla také jednou z kmoter jeho nové knihy Zimní. „Fungujeme spolu fantasticky. Je o deset let mladší ode mě, ale mentálně je zralá na šedesát. Má správně sestavený žebříček hodnot a je empatická, takových manažerů moc neznám. Umí jednat s lidmi a říkat jim i to méně hezké,“ vypráví Maršálek o své sestře, díky které je dvojnásobným strýcem.

Na křtu se zmínil mimo jiné o účtu ze svatby svých dnes už zesnulých rodičů, který náhodou objevil. Brali se v roce 1981 a pohoštění pro sto dvacet lidí pořídili za přes 8 790 Kčs. „Tenkrát bylo svatební menu víceméně všude stejné. Měli polívku s játrovými knedlíčky, pak talíř s přírodní roštěnou a brambory, hooooodně obložený zeleninou. K večeři se podávalo knedlo, vepřo, zelo a o půlnoci guláš,“ prozrazuje Maršálek.

On s Petrem Tejmlem udělali občerstvení pro svatební hosty formou rautu. „Začínali jsme někdy po třetí hodině odpoledne obřadem a pak jsme měli raut u kamaráda, který tenkrát provozoval Chateau Kotěra v Ratboři. Sestra s kamarádkou Kájou, která mi dělala pomocnou cukrářku, napekly zákusky, cukroví a koláčky. Měli jsme tam i lopaťáky (velké koláče), tak jako moji rodiče kdysi na své svatbě. A Adélka Zaňáková, bývalá švagrová Lucie Bílé, nám udělala svatební dort,“ vzpomíná pekař a cukrář.

S partnerem se brali před šesti lety, ale výročí neslaví. „Akorát se na sebe důležitě podíváme, že víme,“ usmívá se Maršálek.