Líbila se i Polívkovi. Nic neřekl, nemohla jsem to vědět, říká Podzimková
Na DAMU patřila Eva Podzimková k „nejžádanějšímu zboží“. I Vladimír Polívka přiznal, že se mu líbila. „Většinu té doby jsem byla zadaná, tak to šlo mimo mě. A Vláďa za mnou nepřišel, tak jak jsem to mohla tušit?“ směje se herečka.
Všechno si vyříkali hned na první čtené zkoušce romantické filmové komedie Po večerce, která se odehrává v prostředí dětského tábora. Vladimír coby vyhořelý podnikatel Kráťa se ujímá jeho vedení, zatímco Eva v roli Anežky na něj přijíždí jako hygienická kontrola. To, co mezi protagonisty filmu začalo před mnoha lety, tak má naději na pokračování, jak napovídá podtitul snímku Druhá šance na první lásku.
Oba se na natáčení těšili. Zatímco Polívka jako dítě zažil pouze sportovní kempy, Eva Podzimková je zkušenou tábornicí. „Ale ty moje tábory byly trochu jiné, než na jaké jezdil režisér Dan Pánek. My jsme neměli svůj areál. Naši vedoucí ho stavěli na zelené louce, všechno se tam muselo dovézt, stlouct…,“ vzpomíná.
„Byla to úžasná zkušenost, jezdila jsem na ně opakovaně a děsně ráda. Pokud moje dcery nebudou zásadně proti, chci je dopřát i jim, protože si myslím, že jsou perfektní průpravou do života,“ vypráví Podzimková, která nesnášela pouze ranní vstávání a rozcvičky.
Na tábory jezdila s uherskohradištským turistickým oddílem. Ale předtím se zúčastnila i tábora, který pořádala tamní farnost. „Přišlo mi to přirozené, protože jsem vyrůstala mezi věřícími. V průběhu puberty a dospívání jsem se dílem z přirozené revolty a také z důvodu vymezování se vůči některým počinům církve od ní sice odklonila, ale s nástupem papeže Františka a novým větrem, který přinesl do katolické církve, jsem se k víře začala zase aktivně vracet. Protože jsem zjistila, že mi nějakým způsobem chyběla a má pro mě smysl,“ říká.
„Když se mi pak narodily dvě zdravé dcery, měla jsem potřebu za to někde poděkovat a na základě toho jsme s rodinou začali chodit do kostela na Vyšehradě, kde působí skvělý pan farář a má krásná kázání. Víra je pro mě určitá kotva v tomhle rozkmitaném zvláštním světě, která mi dává pocit klidu a naděje,“ prozradila.
Mateřská láska mě obohatila a vnitřně zpevnila, říká herečka Eva Podzimková![]() |
Dcery mají pět a dva roky. Herečka je přitom zpět na váze, kterou měla před prvním těhotenstvím. „Mám dobré geny, nikdy jsem problémy s kily neřešila. Navíc se dvěma dětmi je to trošku stres a shon, takže nestíhám moc jíst. Ale tuto dietní metodu nikomu nedoporučuji,“ vypráví.
Lota už chodí do školky, do „systému“ se začlenila bez problému. „Kudy chodím, tudy naše holčičky vychvaluji, protože nám příliš starostí nedělají. Máme s manželem štěstí, že se nám povedlo mít takové děti,“ říká Podzimková. „Ani naši se mnou neměli v dětství nebo dospívání velké starosti. A když už nějaké být mohly, tak se o nich nedozvěděli. Tím pádem si stále myslí, že jsem byla hodné dítě.“
„Jeden průšvih se mi ale utajit nepodařilo. Když mi bylo kolem patnácti, jeli jsme celá parta na chatu, kde jsme si vyzkoušeli, co s námi udělá alkohol. Rodiče jsme přesvědčili, aby nás pustili tím, že jsme jim předhazovali, komu dalšímu už to doma povolili. A až do první kocoviny to tam bylo skvělé. Akorát z toho vzniklo pár kompromitujících fotografií s tuzemákem. Rum od té doby nemůžu ani cítit,“ překvapuje herečka, protože by se dalo očekávat, že coby Moravačka bude pít spíš víno a slivovici. „Tenkrát jsme s alkoholem teprve začínali, takže jsem potřebovali něco, co už trochu známe. A rum se dával do vánočního cukroví,“ vysvětluje.
Při postelových scénách je moje většinou jen hlava, říká Eva Podzimková![]() |
V minulosti byla ve vztahu i s hercem, do manželství ale vstoupila se scenáristou. Matěj Podzimek je držitelem Českých lvů za scénáře k seriálu Dukla 61 a Ochránce. „Nedokážu porovnávat, která profese je pro partnerský život lepší. Myslím, že záleží spíš na charakteru dotyčného. Každý byl nějaký, ale všechny své muže jsem potkala vždycky ve správnou chvíli. Všechno je, jak má být,“ říká.
„S manželem se snažíme, abychom byli každý sám za sebe, stáli profesně na vlastních nohách. Rozhodně nefungujeme jako tvůrčí dvojice. Práci si navzájem konzultujeme, někdy i připomínkujeme. Přesněji řečeno, já mu kecám do té jeho a on mi pomáhá s nahazováním textů, když se učím roli. Ale společně nic nevytváříme,“ popisuje herečka jejich soužití.
Oběma holčičkám záměrně dali jednoduchá jména. „Doufáme, že budou světoobčanky, tak aby se dobře vyslovovala i venku,“ říká Podzimková o Lotě a Bertě.
Lota půjde do školy napřesrok, přičemž její rodiče už mají vyhlédnutou státní školu ve spádové oblasti. „Určitě chceme, aby se učila cizí řeči. Zejména teď, kdy ministr školství zrušil povinnost druhého jazyka. Připadá mi, že v některých věcech kráčíme zpět. Zatímco ve světě se angličtina učí skoro od malička… Ale nechci se rozčilovat,“ říká. „Mluvit aspoň jedním cizím jazykem je absolutní základ, který patří do všeobecného rozhledu, tak na tom budeme u holek trvat. Ale kdyby se profilovaly jako tesařky nebo kuchařky, taky je stoprocentně podpoříme.“
Jejich rodičovství se vyvíjelo. „Nejsme s manželem zastáncem tělesných trestů, preferujeme laskavé rodičovství. To znamená, že dítě doma cítí bezpečí a lásku a my mu v tom prostředí nastavujeme hranice, aby vědělo, co se smí a nesmí a bylo ‚použitelné‘ do života. Důležitá je komunikace a vysvětlování důsledků jejich jednání. Je třeba chovat se k dítěti s respektem jako k dospělému a ne ho brát jako nějaký malý přívažek a trestat ho strachem,“ dodává.
V současné době herečka točí seriál pro Primu, poté si naordinovala půlroční volno. Do toho ale připravuje s Danem Pánkem jako producentem, Markem Jarkovským a Kateřinou Pantovič komorní film Co o sobě víme. Chystá se také zkoušet novou inscenaci v divadle. „Takže se vracím ke své práci, ale pořád hledám míru,“ uzavírá.
Další zprávy
Kritizovaná Sněhurka Zeglerová vyrazila na Mykonos a ukázala postavu v bikinách
Oxford, osm dětí, účty a láhev. Cesta za snem Krise Kristoffersona byla trnitá






