Eva Decastelo přiznala, že patří k ženám, které nechtějí stárnout přirozeně

Moderátorka Eva Decastelo v minulosti popřela, že by podstoupila nějakou plastickou operaci. Zároveň ale přiznává, že je velkou vyznavačkou botoxu. V rozhovoru pro iDNES.cz prozradila, co si myslí o ženách, které stárnou přirozeně a promluvila i o návratu k exmanželovi.

53 fotografií

Dnes večer jako obvykle moderujete Playboy Lounge v Boccaccio Baru. Co vás čeká?
Dnes večer tu budeme jako obvykle křtít nový Playboy s krásnou sexy blondýnkou, která svůj pictorial fotila v Cannes, takže má takový francouzský nádech.

Stýská se vám někdy po době, kdy se na natáčení a focení vynakládaly velké finanční prostředky, aby byl výsledek skutečně prvotřídní, a nešlo jen o rychlou práci jako dnes?
Myslím si, že třeba konkrétně na Playboy se vydává poměrně dost peněz, na české poměry opravdu nečekaných. Právě proto naše Playmate většinou fotí v zahraničí. Takže tady je to úplně v pořádku, tady je svět ještě v pořádku.

Když srovnáme konec analogové éry se současnými sociálními sítěmi, některými odvážnými fotkami jste na Instagramu nevědomky překonala i své dřívější snímky. Je to součást vaší snahy inspirovat ženy, aby se za sebe nestyděly a získaly větší sebevědomí?
Myslím si, že je to spíš o pozitivní motivaci. Když je vám čtyřicet plus, život nekončí, jedeme pořád dál. Jen jsme se přemístily někam jinam, ale pořád jsme naživu.

Ty plavky jsou malé! Eva Decastelo ukázala tělo u bazénu, Slezáček pobavil reakcí

Nikdy jste si, pokud jde o svůj půvab, nelhala do kapsy a byla jste otevřená i vůči médiím. Teď tu máme Alici Bendovou, která podstoupila facelift a mluví o tom naprosto otevřeně. Nastává konečně doba, kdy se ženy přestanou stydět a otevřeně přiznají své komplexy?
Myslím si, že dnešní doba je poměrně otevřená a nikdo se nemusíme stydět za nic, co děláme, pokud se v tom cítíme dobře a nikomu tím neubližujeme. Je na každém, co a jak dělá. Myslím si, že bychom se v tom měly navzájem, zejména my ženy, podporovat.

Takže pokud chceš být přírodní, tak je to skvělý a já ti fandím. Naopak, pokud se potřebuješ „potunit“, nechceš stárnout přirozeně, což mám třeba já nebo Alice Bendová, tak tomu taky fandím. Každý ať si dělá, co chce, jak chce. Pokud se v tom cítí dobře, Ježíši Maria, to je přece super.

Eva Decastelo na snímku z ledna 2026, který moderátorka zveřejnila 27. června 2026.

Sebeláska je hodně tenký led. Je pro vás těžší udržet si zdravý vztah sama k sobě, když jste neustále před kamerami, na fotografiích a sama sebe pozorujete?
Naopak je to pro mě snazší. V médiích se pohybuji zhruba od čtrnácti let a vždycky jsem čelila zvýšené kritice ze všech stran. Dnes mě už vlastně nerozhodí vůbec nic. Zároveň jsem připravená na to, že kritika může přijít kdykoli a odkudkoli. Rozhodně se z ní nehroutím.

Když je dobrá a konstruktivní, poučím se z ní a posune mě dál. Pokud je to kritika ve stylu „Ty jsi ale blbá kráva“, neřeším to. Usměju se a řeknu si: „Já mám tak skvělý život, že nemusím nikomu říkat podobně ošklivé věci.“ Když se mi někdo líbí a líbí se mi, co dělá, pochválím ho, i když ho třeba vůbec neznám. A když se mi něco nelíbí, platí takové rčení: „Když nemáš o někom říct nic hezkého, tak mlč.“

Decastelo provokuje z hotelu ve spodním prádle. Po návratu k exmanželovi září

Je život sinusoidou, nebo hyperbolou? A když řeknu Eva a René, je to teď spíš uzavřený kruh?
Myslím si, že je to uzavřený kruh.

Jaké je najít cestu zpátky?
Cesty zpátky se vždy hledají složitě a dlouho a ne vždycky mají šťastný konec.

Všechny cesty ale vedou do Říma.
Všechny cesty vedou do Říma. Vidíš, teď budou letenky v akci, viď? (smích)

To je jen tip, jak možná znovu zažehnout jiskru. Jen návrh. Kdybyste žila za minulého režimu, řešila byste partnerské vztahy jinak?
Za minulého režimu myslíte jak?

V době, kdy byl rozvod stigmatem, řekněme v tehdejší socialistické republice.
Myslím si, že než aby rodiče byli nešťastní, a tím pádem i jejich děti, měli by se rozumně domluvit. Ale v době, kdy byla rozvedená žena opravdu v hanbě, bych se nikdy nerozváděla.

Cítíte se být feministkou v tom dobrém slova smyslu? Dáváte českým ženám příklad, že mohou žít jako „nová žena“ – bez studu a pravidel, podle vlastních představ?
Nemám pocit, že bych byla dobrým příkladem feministky. Naprosto uznávám ženskou roli, ale stejně tak i mužskou. Jsem hrozně ráda, když je chlap chlap a já se vedle něj můžu cítit trochu bezmocně. Mám ráda, když je muž někdo, o koho se žena může opřít. Nemám potřebu dokazovat, že jsem silná. Chci vedle sebe silného muže, abych mohla být aspoň chvíli, když to budu potřebovat, slabá.

Když se mluví o rovném odměňování žen a mužů, určitě jste se musela naučit bouchnout do stolu a říct si o odpovídající honorář. Byla to pro vás také cesta?
U mě nešlo ani tak o to, že bych měla jiný plat než muži. V televizní nebo filmové produkci jsem ale někdy měla jiný plat než ostatní. Když jsem pracovala jako produkční nebo koordinátorka, měla jsem logicky jiný plat než někteří kolegové, mimo jiné proto, že jsem teprve začínala.

Když už jsem ale v produkci pracovala tři roky a pořád měla stejnou výplatu, bylo těžké říct si: „Pardon, jsem tady už tři roky, nejsem jen stážistka, ale plnohodnotná členka týmu, a zasloužím si odpovídající plat.“ Dodnes s tím mám trochu problém. Teď už je to ale tak, že když mi nabídnou málo, nehandrkuju se a rovnou řeknu ne. Nemusím brát každou práci, která přijde. A když mě neumějí ocenit hned na začátku, vlastně tam ani nechci pracovat.