Mahulena Bočanová poslechla lékaře, byla před zhroucením
„Čtu a ráda, ale poslední dva roky jsem na to neměla moc čas. Márinka dospívá, stává se z ní žena, takže jsem šťastná, když usne a je v klidu. To poslední, co by mě napadlo, je vzít si knížku. Na to nemám sílu,“ říká Mahulena Bočanová.
„Pustím si televizi bez zvuku, abych ji nebudila, protože potřebuje klid, ticho, teplo, tmu a usnu do deseti minut,“ popisuje svůj typický večer herečka, která přišla svému kamarádovi scenáristovi a režiséru Rudolfu Merknerovi pokřtít Knihu Případ pražské bestie.
„Život s Márinkou je vyčerpávající, teď poslední dva roky to bylo trošku složitější, ale zase to bude dobré, začínáme se lepšit obě dvě,“ vypráví o pětadvacetileté dceři, která je autistkou.
Mámu registruje jako herečku, ale bere jako samozřejmost, když ji vidí na televizní obrazovce. „Jí to nepřijde zvláštní, takhle to měla odjakživa. Pro ni je to normální, prostě máma je v práci. Akorát když byla malá, nechápala, proč musím z domu. Asi si myslela, že do té televize skočím šipku z obýváku. Bála se, když jsem od ní odcházela, zatímco teď je ve věku a takovém duševním rozpoložení, že je šťastná, když jdu pryč. Strašně se na to těší. Prostě jí už lezu na nervy,“ směje se Bočanová.
Sama zůstat doma nemůže, a tak má chůvu. „Říkám, holky, dělejte si co chcete, nebudu vám do toho zasahovat. Chůva má moji absolutní důvěru, tak ji nekontroluji a neotravuji. A ona zase ví a respektuje, že si potřebuji odpočinout. Kontaktovala by mě pouze v případě, kdyby hořelo. Takhle to máme nastavené,“ prozrazuje.
Péče o dceru, která nikdy neskončí, je vyčerpávající i pro energickou a pozitivní Mahulenu. „Dostala jsem se do fáze, kdy už jsem nemohla, byla jsem před zhroucením a uvědomila si, že abych vydržela Márince co nejvíc prospěšná, musím myslet i sama na sebe. Pochopila jsem, že se musím hýčkat, abych měla pro ni sílu. Takže střídám dovolenou s prací a každý měsíc si dopřeju nějakou radost, na kterou se těším. Lidi si říkají, ta se má. Ale já to dělám z pudu sebezáchovy, prostě chci Máně vydržet co nejdýl,“ vypráví.
„Nejde myslet neustále jenom na dítě. Doktoři mi říkali: Musíte myslet na sebe, protože ona je závislá na vás. Tak teď už to dělám a je pravda, že se nám oběma daří líp,“ dodává.
Její radostí byla StarDance, které se zúčastnila po boku Jaroslava Kuneše před dvaceti lety. „Tou soutěží jsem vždycky strašně žila společně se Zuzkou Strakovou, mojí nejlepší kamarádku, která oblékala prvních deset ročníků. Pak odtamtud odešla a mě StarDance ze života taky vyprchala. Nelíbilo se mi, že tam už není, zastávkovala jsem si a nesledovala ji. Ale zrovna včera jsem se podívala na záznam,“ vypráví.
„Už nejsem takový blázen, abych se chodila dívat na jednotlivá kola nebo sledovala přímý přenos, ale samozřejmě mě to zajímá. Jarda Kuneš mě opravdu naučil tancovat, takže jsme spolu vystupovali ještě deset let poté, já navíc moderovala. Živili jsme se tím, a protože jsme oba perfekcionisté, tak jsme celé roky chodili třikrát týdně na tréninky. A něco z toho mi v té hlavě zůstalo dodnes,“ říká.
Troufá si dokonce odhadnout, kdo se umístí na předních příčkách. „Já to opravdu vím, vždycky jsem měla svoje tipy a zatím jsem se nikdy nespletla. I toho vítěze mám pocit, že znám,“ říká.
Rozhodovat budou podle jejich zkušeností nejen tanec, ale i sympatie a charisma. „Například Dyk je génius, jestliže zatančil sambu takovým stylem, jakým ji zatančil. Je to nejtěžší tanec ze všech a vypadají při něm směšně i profesionální tanečníci, pokud nejsou bohem políbení. Přitom on ji vystřihl nádherně. A to má před sebou ještě několik dalších měsíců práce. Takže si tipuji, že se umístí hodně vysoko,“ říká Bočanová.
„Ale vedle něj možná bude překvapivě stát někdo, kdo je jenom nebetyčně sympatický, protože takoví jsme my Češi. A je to tak dobře. Tatiana Dyková správně říkala, že na StarDance se lidi nemají dívat jako na soutěž, ale jako na show. Takže se klidně může stát, že nakonec nevyhraje nejlepší tanečník,“ dodává.
19. dubna 2023 |



