Byl jsem geniální, museli se mnou k doktorovi, šokuje Dalibor Gondík
„Je v tom nepředstavitelné vedro,“ posteskl si Dalibor Gondík oblečený do károvaného flanelového obleku ve stylu první republiky. Na hlavě měl navíc žlutý baret. V kostýmu doktora Vlacha se převtělil do vypravěče, což je podle něj jedna z nejlepších figur v muzikálu Saturnin.
„Je to takový glosátor, velmi příjemný hybatel děje, i když to tak vůbec nevypadá. Jirotkova kniha o Saturninovi, ze které vychází i naše divadelní představení v Hybernii, je celá komentovaná jím. Pro lepší představu, jaký člověk to je, se dá použít úvodní věta hry, že lidé se obecně rozdělují na tři typy,“ vypráví herec, muzikant a moderátor Dalibor Gondík.
„Ti první, když uvidí před sebou mísu koblih, klidně na ni budou až do oběda tupě zírat. Bývají to zpravidla lidi bez vtipu a fantazie, sucharové. Ti druzí, mezi ně patří i doktor Vlach, si představují, jaké by to bylo, kdyby všechny hosty těmi koblihami bombardovali. A pak je třetí skupina, která to realizuje, jednoduše je po těch lidech hodí. Sám patřím nejspíš do té první. Já jsem hrozný suchar,“ přiznává s úsměvem.
Ale nežije se mu s tímhle nastavením špatně. Vyhnuly se mu průšvihy, výtržnosti, konflikty... „Moje žena by vám rovnou řekla, že se mnou není žádná zábava. Když dělám nějaké vylomeniny na jevišti, tak to je něco jiného, protože jsem schovaný za roli. Nebo když moderuji plesy a dělám šarádu, ale v podstatě jsem introvert,“ vysvětluje.
I když jeho otec dělal ochotnické divadlo, o synovi si myslel, že bude výpravčím, a pokračovat v rodinné linii. „Když jsem mu asi ve třinácti oznámil, že chci jít na konzervatoř, byl dost zděšený. Prý jsem vůbec nevykazoval nějaké známky hereckého talentu, vyprávěl mi po letech. Ano, já jsem vykazoval známky trošku jiného nadání, pokud se to dá tak říct, i když jsem byl ve škole částečně exhibicionista,“ potvrzuje otcova slova.
„Jako dítě jsem trpěl dětskou genialitou, dokonce jsem musel chodit k psychologovi. Od tří let jsem uměl číst, od pěti počítat. Úkol, na kterém spolužáci v první třídě pracovali tři čtvrtě hodiny, já měl udělaný za pět minut. Byla to taková ta genialita, která časem zmizí. Ale ta rychlost a překotnost uvažování, která je pro okolí naprosto vražedná, ve mně trochu zůstala,“ říká Gondík.
„Jsem strašně nervózní, když někdo nemůže na něco přijít. Tím neříkám, že jsem geniální, to vůbec ne, to jenom ty neurony a spoje v mozku jsou u sebe blíž. A moje okolí, třeba manželka, se trápí tím, že některé věci neřeknu nahlas, protože si myslím, že jsou všem jasné,“ dodává.
Protože byl napřed, na základní škole se trošku nudil. „Rušil jsem při vyučování, tak se se mnou chodilo někam za odborníky. A pak, to jsem byl ve druhé třídě, jsem doma oznámil, že jdu na jazykovou školu, takže od třetí budu jezdit autobusem na druhou stranu města. Sám jsem si to zařídil a pak složil přestupové zkoušky,“ popisuje nevšední situaci.
„Rodiče vykulili oči a ptali se, proč jsem jim to neřekl. Teď mi to táta všechno zpětně vypráví,“ objasňuje Gondík. Dodnes si ze základní školy nese znalost ruštiny a němčiny, ke které přidal angličtinu. Ruský jazyk uplatnil v muzikálu Popelka na ledě, když ho uváděli v Kyjevě.
I jeho syn byl ve všem napřed. Teď se věnuje IT technologiím. „Když mluví, je to pro mě jiný svět. A chovám se už jako můj táta. Volám, že vůbec nevím, co si mám počít se svým počítačem a on ten problém vyřeší za pár minut. To je ta současná generace,“ vypráví Gondík.
Jeho sestra Adéla byla naopak celé dětství velmi submisivní. „Když oznámila, že chce na konzervatoř, tak jsem pro změnu málem omdlel já. Řekl, jsem jí: To nemyslíš vážně? Celé dětství seděla v rohu a byla zticha. To bylo všechno. A taková je teď její dcera Nela (z manželství s Ondřejem Brouskem, pozn.red.),“ vypráví Dalibor.
„A pak se něco stalo, možná nějaký hormonální vývoj a jako by bouchly saze, v těch čtrnácti přišla na konzervatoř lavina. Všichni tam z ní byli paf a ptali se mě, proč jsem jim neřekl, že mám takovou sestru. Tak jsem odpovídal, že to vůbec nevím, že je to pro mě stejné překvapení jako pro ně, protože doma byla zaražená,“ směje se Gondík.
Nakonec se oba uplatnili nejen jako herci, ale i moderátoři. Pracují pro Český rozhlas a na přelomu tisíciletí získali obrovskou popularitu, když moderovali divácky úspěšné show na Nově.





