Svoje tělo zbožňuju strašně moc. I když není perfektní, říká Bára Mottlová

V prosinci 2025 se stala poprvé maminkou a život s manželem Davidem Plevou a synem Korneliem si užívá. Přesto je Barbora Mottlová ráda, že se jí naskytla příležitost hrát v nekonečném seriálu Ulice. Bere to nejen jako možnost na chvíli vypnout od rodičovských povinností.

34 fotografií

Jste novou posilou seriálu Ulice. Jak jste se sžila s nekonečným seriálem?
Člověk se nemusí sžívat, do toho člověk vstoupí a jede neskutečným vlakem a naplno si to užívá.

Kdybyste popsala svoji postavu, tak zamíchá tam hodně kartami osudu?
Určitě. To by nebyl seriál Ulice, kdyby nebylo o vzrušení postaráno. Sandra, ač je opravdu milá holka, taková ochotná, vstřícná, hodně pomáhá, tak má proti sobě obrovskou rivalku, což je Vanda, která je neskutečně temperamentní. A myslím, že Sandře nemálo hoří koudel u zadku. (smích)

Barbora Mottlová a David Pleva (Brno, 11. února 2023)

Berete to teď jako jistý příjem do domácnosti?
Vidíš, je fakt, že to je vlastně práce, za kterou dostane člověk zaplaceno. To máš pravdu. Ale já to tak asi neberu. Pro mě je to na té mateřské taková trošičku záchrana, abych se z toho nezbláznila. I když se samozřejmě naplno snažím věnovat svému synovi, tak ono je strašně fajn to trochu naředit a realizovat se trošku někde jinde a dopřát babičkám prostor, ať se zase chvilku starají o něj a realizují se. Protože obě dvě babičky si to strašně moc přály, tak proč jim upírat vnouče, že?

Jak moc vás to osobnostně změnilo?
Je fakt, že mateřství mě ohromně změnilo v jedné věci, že jsem daleko větší cíťa. Nedávno jsem moderovala jednu charitativní akci, kde jsem si vyslechla osudy dětí, a přijde mi najednou všechno tak nějak zbytečné. Že bych nejradši šla pomáhat těm dětičkám. Máme docela velký barák, tak už jsem počítala, kolik dětí by se tam asi vešlo, že bych se stala opatrovníkem. Jak jsem máma, snažím se, aby moje dítě bylo šťastné, spokojené a zdravé. Strašně mi rve srdce, že ne všechny děti to takhle mají, ne všichni rodiče to takhle cítí. Je mi to strašně líto. To mě hrozně změnilo. Třeba koukám na nějaký strašně drahý film a říkám si: Proč radši nevzali ty peníze a nepomohli lidem? Prostě proč se to tady utrácí za ty obrovské masky a kostýmy a všechno? Ale chápu, že potřebujeme i kulturu, nějaké to vyžití.

Barbora Mottlová ze seriálu Ulice

Probudil se ve vás víc mateřský pud a chtěla byste mít výhledově rodinu co největší? Být máma, co má všechno pod kontrolou?
Já bych chtěla být dobrá máma. To znamená určitě nemít deset dětí, protože to by byl šílený blázinec. Ale tak ještě jeden kousek, myslím, že by byl určitě fajn. Ale každopádně, uvidíme. Teď se chci opravdu plně věnovat miminku, které máme. Nicméně jsem hodně rodinná, pečující. Ale jak říkám, občas je opravdu fajn si tu hlavu vyčistit a realizovat se taky chvíli trošku jinak.

Pochopili jsme, že babičky jsou hlídací, ale jak máte doma rozdělené úlohy s Davidem?
Říkám ze srandy, že máme... jak se tomu říká? Když každý má svůj týden. Jak se tomu říká?

Střídavá péče.
Ano. Máme střídavou péči. Protože jsem s malým celou noc a pak od rána do večera, než manžel přijde z práce. On si v klidu aspoň udělá nějaké kafe nebo něco, přebírá dítě, abych já mohla mít taky chvilku pro sebe. A mohla dojít třeba s košem, se psem, uklidit, uvařit, vyprat a tak dále. Já se v podstatě celý den nezastavím. Ale zase kluci si užijí spolu hezký večer. Nebo nedávno, když jsem právě moderovala tu charitativní akci, tak byli kluci na úžasném výletu. Takže je to taková střídavka. Je to vtipné a uvidíme, co přinesou další dny.

Změnil se nějak pohled na vaše tělo? Cítíte se pořád stejně sebevědomě jako předtím, kdyby třeba chtěli Ulici okořenit nějakými scénami v prádle?
No, tak přece jenom Ulice je seriál, který běží ještě před zprávami. Tak si myslím, že to koření je v něčem jiném. Nicméně, cítím se skvěle, protože jsem při těhotenství nabrala přes dvacet kilo, ale díky zřejmě kojení jsem to zase krásně shodila. Teď mám dokonce ještě míň, než jsem měla váhu, než jsem otěhotněla. Takže jsem za to strašně ráda. Svoje tělo zbožňuju už jenom pro to, co dokázalo. Že vytvořilo tenhle nádherný, krásný, malý život. Krásně zvládlo i porod a teď se dalo zpátky krásně do formy. Takže myslím, že svoje tělo, ač vím, že není perfektní a nikdy nebude, tak zbožňuju strašně moc.